Vládní evropská politika: podrobnostmi nás neobtěžujte
Jak vypadá náš návrat do „hlavního proudu“ evropské integrace? Hezký obrázek o tom skýtá úterní ecofin, tedy jednání ministrů financí EU.
Deset zemí (jedenácté Slovinsko se chtělo připojit, ale toho času nemá vládu) tam prezentovalo zprávu o postupu zavádění daně z finančních transakcí (FTT). Poté, co tento nástroj narazil na odpor některých členských zemí, ji tato skupina chce zavést na svém území v režimu tzv. posílené spolupráce. Tento postup napadl, jak se dalo očekávat, britský ministr financí a pohrozil žalobou k evropskému soudnímu dvoru. K němu se připojil švédský ministr financí – jeho autorita se opírá o to, že Švédsko na rozdíl od ostatních si tuto daň v 90. letech vyzkoušelo a vzešly z toho jen problémy. A s kritikou se přidal i holandský ministr financí, což je pozoruhodné vzhledem k tomu, že Holanďan předsedá euroskupině – skupině ministrů financí zemí, jež používají euro.
Tito ministři vystupovali tak, aby si toho všimla všechna seriózní západoevropská média. A český ministr? „Letíme s kolegyněmi do Bruselu v economy, šetříme,“ napsal na twitteru pod usměvavé „selfie“ z letadla se dvěma půvabnými ženami. Následovala fotografie talíře s vybraným pokrmem na konferenčním stole. „Od rána jsem nejedl,“ stěžoval si pod ní Andrej Babiš, což se lidem létajícím economy stává. „Obědváme se zeměmi, které se ucházejí o členství v EU: Turecko, Srbsko, Černá Hora, Makedonie.“ Ani zde jsme se nedověděli víc o tom, co bylo hlavním cílem ministrovy cesty do Bruselu. Scházela jen fotografie, jak si i při odletu z Bruselu ministr sám táhne kufr.
Přitom by bylo o čem psát. Myšlenka na zavedení daně z finančních transakcí se začala probírat v Evropě po vypuknutí dluhové krize. Dala se snadno prezentovat jako bič na banky, preferovaného viníka krize. A zároveň její lákavost spočívala v tom, že by byla vlastním příjmem EU. Komise je zatím závislá na podílu z cel a DPH, které jí přenechávají členské země, což je důležité ekonomicky i psychologicky – orgán, který vybírá přímo od subjektů daně, se zase o kousek víc podobá skutečnému státu. Proto daň podporovali socialisté a eurofederalisté; eurorealisté, euroskeptici a ti, kteří si nemyslí, že by Unie měla hospodařit s větším rozpočtem, byli proti. Daň se svými nezamýšlenými důsledky ovšem narazila na četné problémy – zajímavý je například ten, že by dopadla na hospodaření penzijních fondů, což Evropa vzhledem k tomu, jakým rostoucím břemenem se stává důchodové zabezpečení, sotva může potřebovat. Takže dnes na daň dál tlačí jen část zemí a původní ambice byly radikálně seškrtány – u současného návrhu už se počítá jen s ročními výnosy okolo 3,5 miliard eur, desetkrát méně než původně.
A teď se dostáváme k naší pozici. Naši sociální demokraté FTT podporují. V tomto textu z roku 2011 ji například ministr Jan Mládek prezentuje jako způsob, jak vybrat od bank zpátky peníze, kterými je státy zachraňovaly, a obhajuje ji mimo jiné tím, že daň nedopadne na solidní banky, ale jen na spekulanty typu Karla Janečka („Daň z finančních transakcí by postihla především často se opakující finanční operace, prováděné počítači v milisekundách“) a že nepoškodí nás, ale jen některé členské země EU. Tak jako je mottem policie „Pomáhat a chránit,“ mohlo by mottem eurosocialistů být „Trestat a škodit“.
Nečasova vláda se postavila proti FTT. Ale socialisté jsou teď hlavní vládní stranou a v Unii se slavně vracíme do hlavního proudu. Ve funkci evropského tajemníka vystřídal akademického, germánsky rigorózně uvažujícího právníka Vojtěcha Bellinga ekonom Tomáš Prouza, muž Bohuslava Sobotky, který má k prezentaci rezortu mnohem popkulturnější přístup. „Konvička s euronálepkami na zalévání eurotulipánů od kolegu z evropských záležitosti jako dárek k dnešním narozeninám,“ i to jsme se mohli dočíst pod jednou z jeho fotografií, které postuje čile na twitteru. Patřičně chytlavé bylo i jeho tvrzení, že členství v EU nám přineslo 3 bilióny korun, s odvoláním na studii, u níž budí rozpaky nejen její metodologie, ale i to, zda vůbec existuje (Prouza ji slibuje zveřejnit až v druhé půli května).
Ale FTT? Ve zprávě, která měla minimální publicitu, Andrej Babiš potvrdil, že ČR ji nadále odmítá. Situaci ohledně vládního postoje lze podle informací ECHO24.cz popsat parafrází odpovědi Bohuslava Sobotky na otázku, zda by měl ČEZ vyplatit na dividendách celý zisk: „Existuje dlouhodobá politika společnosti, v níž ČEZ pokračuje, která se ovšem do budoucna může změnit.“ Jinými slovy, postoj Nečasovy vlády zůstává až do odvolání postojem oficiálním.
Když je Andrej Babiš dotázán na euro, dá najevo, že je fakticky proti jeho přijetí. Ale sám toto téma neotvírá. O Unii raději nechává mluvit Teličku, a to ne kvůli nějakým konkrétnům, ale proto, aby podpořil dojem, že má ve své stáji, jak s oblibou říká, profíky. A to je recept, který se mu osvědčuje. Vyhovuje několika zásadním poznatkům, na nichž je jeho vítězné tažení postaveno: Lidem se znechutili politici. Lidem se znechutily jejich ideologické spory. A většina lidí nechce euro. V jeho zájmu proto je tvářit se jako profík a zároveň jako strejc, který se nebude plést politikům do řemesla, jímž je plané kecání. Nepotřebuje vypadat jako Nečas, který se do evropských otázek zakousl, čímž poskytoval koaličním rivalům a novinářům téma. Vystačí si se selfie a informací o tom, jak šetří na letenkách, a lidé to tak mají rádi. Ale prosadí si, co se mu zamane.
