TÝDENÍK ECHO: Zavřeme opět hranice? Uprchlíci ohrožují Schengen

Za první tři měsíce roku 2015 dorazilo do Evropy 185 tisíc uprchlíků. Jen málo z nich ale žádá o azyl v Řecku nebo v Itálii. Pokračují dál na sever a západ. Francie už zavřela hranici s Itálií. Rakousko přestalo poskytovat azyl. Přežije tento příliv volný pohyb v schengenském prostoru Evropské unie?

V diskusním Salonu Týdeníku Echo o budoucnosti Schengenu diskutovali italský velvyslanec v Praze Aldo Amati, prorektor Konzervativně-liberální akademie CEVRO Tomáš Pojar, který má za sebou kariéru náměstka ministra zahraničí a šéfa humanitární organizace Člověk v tísni, řecký politolog Thomas Kulidakis a komentátor Echa Martin Weiss, který se tématu migrace dlouhodobě věnuje.

Je Evropa schopná poznat, kdo je politickým uprchlíkem z tak rozvrácených zemí, jako je Sýrie nebo Libye?

Pojar: To se musí posuzovat případ od případu. Problém je, že v této chvíli mají jednotlivé evropské země úplně jinak nastavené laťky, kdo je politický uprchlík a kdo ekonomický migrant. Česká republika měla posledních pětadvacet let, bez ohledu na to, jaké tady byly vlády, velmi konzervativní přístup. Já si myslím, že to je správné. Ne ve všech zemích to ale bylo podobné.

To je však ostatním k ničemu, když o azyl musejí uprchlíci žádat v první zemi, kde vstoupí. A když ta má měkká pravidla, je už úplně jedno, jaká mají ostatní.

Pojar: V minulosti některé země měly velmi liberální přístup. To platí nejen pro jižní Evropu se středomořskou hranicí, ale třeba taky pro Švédsko. Mnoha lidem, kteří už byli na místě, promíjely různé azylové procedury. Přistupovaly k nim velmi ležérně. Dokonce je svým způsobem vábily.

To platí pro Švédsko, ale asi ne pro Itálii nebo Řecko, které je spíš volně nechávali procházet, aniž by je registrovali. Čerstvá data Eurostatu ukazují, že z těch, kdo letos požádali o azyl, to jen 2610 udělalo v Řecku a 15 245 v Itálii. Zato v Německu je to 73 tisíc, v Maďarsku 32 tisíc, v Rakousku skoro 10 tisíc.

Pojar: Už když jsem byl před osmi lety náměstkem ministra zahraničí, tak se vážně řešilo, nakolik Řecko plní všechny povinnosti, které jsou spojené s fungováním schengenského systému. Země jižní Evropy ne vždycky dělaly úplně všechno pro to, aby ty hranice byly dostatečně uzavřené. A ne vždycky dodržovaly všechna pravidla.

Proč to dělaly?

Pojar: Protože je to nijak nepálilo. Řešily spoustu svých dalších problémů. Jižní hranice byla daleko prostupnější, než mohla být. Neříkám, že je ji možné zavřít úplně. Ale měly dělat aktivní opatření k ochraně hranic, což nedělaly.

Kulidakis: V Sýrii je bezpochyby válečný konflikt, tady nemusíme složitě definovat, kdo je politický uprchlík a kdo ekonomický migrant. Tady je naší morální povinností jim pomoci. Většina z nich si nepřeje zůstat v Evropě. Čekají, až skončí válka a budou se moci vrátit domů. Při konfliktu v Jugoslávii jsme také přijímali uprchlíky a nekádrovali jsme, jestli odešli z politických, nebo ekonomických důvodů. V Řecku máte místa, která od těchto zemí, odkud přicházejí uprchlíci, dělí jen úžina několika kilometrů. To se dá i přeplavat, natož aby se někdo přeplavil na člunu. Nejde je reálně uzavřít. Ta hranice je obrovská. Máte tam spoustu ostrovů...

‚Posílit pevnost Evropa je nutné‘

Pojar: Pokud bude situace s uprchlíky eskalovat, přijde mnohem větší tlak na uzavírání hranic a možná i demontáž Schengenu. Máme morální povinnost se o uprchlíky postarat. To ale neznamená, že je všechny musíme přijmout a nechat jim otevřené hranice. Posílit pevnost Evropy je nejen možné, ale i nutné…
Byl jsem velvyslanec v Izraeli. Proudily tam tisíce lidí měsíčně z Eritreje, Súdánu, Somálska přes egyptskou hranici. Izrael postavil na hranici plot. A od té doby proudí měsíčně nula lidí. A nečekají na druhé straně toho plotu. Migrace se dá ztížit. Stane se daleko složitější a daleko dražší, takže si to ti, kdo odcházejí, mnohem víc rozmyslí. Kde máte otevřené dveře, tam chce těmi dveřmi logicky někdo vejít. Pokud ty dveře zavřete, je ten příliv mnohem menší. Není nulový, ale je mnohem menší. Můžete uzavřít dohody se zeměmi, odkud uprchlíci odcházejí, abyste je mohli navracet. Evropská unie má sílu takové dohody uzavírat. Pokud tu sílu neuplatňuje, tak ty dohody nejsou a nemáte uprchlíky kam vracet. Je to věc vůle, síly a financí.

Kulidakis: Ať je Libye v jakémkoliv rozkladu, platí mezinárodní právo a my nemůžeme intervenovat na území jiného státu.

Pojar: Můžeme.

Kulidakis: V tom případě se jedná o válečný akt.

Pojar: Ve chvíli, kdy mě Libye ohrožuje, třeba tím, že tam neexistuje jakýkoliv funkční stát, tak na tu situaci můžu reagovat. Já jako občan požaduji od svých politiků, aby na ni reagovali. Nechci být rukojmím Libye, které se zhroutil stát. Islámský stát tam navíc reguluje příliv uprchlíků, aby šli přes jeho území, kde od nich kasíruje peníze. Je to jeden z významných zdrojů jeho rozpočtu.

Kulidakis: Ani na území zhrouceného státu nemůžete podle mezinárodního práva zasáhnout. Prioritou je samozřejmě soustředit se na zlepšení podmínek v zemích, odkud ti lidé odcházejí.

Celý text o tom, jak uprchlická krize ohrožuje fungování i myšlenku Schengen, si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.