Jsem v šoku, nejenom ze smrti maminky, píše syn Věry Čáslavské

Martin Odložil, syn Věry Čáslavské, napsal po smrti své maminky prohlášení, které přinášíme v plném znění.

Vážení maminčini přátelé,
mrzí mne, že Vám tak pozdě oznamuji tu dobrou zprávu, že moje maminka už netrpí. Než odešla, řekla mi: „Martínku, až odejdu, zajeď za kluky z olympijského výboru, oni ti poradí.“ Obracím se na Vás tak pozdě, protože jsem byl v šoku. Nebyl jsem v šoku z odchodu mé krásné maminky, byla tak silná, že mi dala dost času se na něj připravit, a navíc neproběhl jinak, než jak jsem se modlil, aby proběhl. Byl jsem v šoku, protože jsem byl po mámině umírání v kontaktu s lidmi, které má maminka považovala za přátele. Myslel jsem, že stejně jako já trpí tím, že maminka trpí. Myslel jsem, že když jim oznámím, že tomu tak už není, jejich utrpení skončí a maminčina duše bude mít možnost, aby jí při odchodu mohly provázet jejich modlitby. Tito lidé se ale místo toho, aby se za mámu modlili, rozhodli raději myslet na sebe, a aniž by se obtěžovali souhlasem pozůstalých, oznámili mámin odchod médiím. Můj šok se znásobil tím, že se mne další z maminčiných „přátel“ rozhodli odradit od respektu k maminčině poslední vůli.
Omlouvám se za tento dlouhý úvod, ale bohužel nemám dar krátkého vyjadřování. Nyní Vám chci poděkovat za to, jak krásně se za maminku modlíte, jak ji ctíte. Skoro kamkoli vstoupím, cítím, jak jste ji milovali.
Snad se na mne máma nebude zlobit, když nyní budu citovat z její knížky: „Hudba si mne dovede vždycky podmanit. Najednou v sobě cítím ohromnou sílu. Tytam jsou pochybnosti a únava. Jsem lehká jako vážka, je mi dobře…“
Přeji Vám, abyste našli pár okamžiků i ve svém životě, při nichž budete cítit krásu tak jako ona.   
Mé poučení? Maminkám se má více než naslouchat.
Má prosba… Pusťte si, prosím, písničku Píseň o mé zemi v podání Karla Černocha.
Martin Odložil