Kariéra končí v pětatřiceti

Hlavní starostí politiků před volbami bude občanům vysvětlit, že právě oni zajistí zvýšení platů. Někteří se zamýšlejí nad tím, jak nabídnou vyšší mzdy absolventům, jiní chtějí zabránit, aby podniky šidily starší zaměstnance. Ve skutečnosti jsou nejhlubším problémem platy pracovníků ve středním věku. Nejde jenom o to, že také lidé mezi třicítkou a padesátkou chtějí víc peněz.

Většinu občanů spolehlivě rozčílí, když jim sdělíte údaje o průměrné mzdě, která loni překročila 27 500 korun hrubého. Není divu, méně berou dvě třetiny zaměstnanců. O životní úrovni tedy lépe vypovídá mzdový medián, něco jako plat průměrného člověka, který loni podle Českého statistického úřadu ještě nedosáhl 25 tisíc. „Obyčejné“ profese na tom jsou podle očekávání ještě hůře, protože mzda průměrného řemeslníka či pracovníka v továrnách se pohybovala mezi 23 a 24 tisíci, u řadového úředníka byla ještě o tisícovku nižší, prodavačky se musely spokojit s necelými sedmnácti tisíci. Řemeslník nebo dělník v továrně tedy dostane na ruku 19 tisíc čistého a nekomentované údaje o tom, že průměrný plat je o osm nebo devět tisíc vyšší, bere jako provokaci. Efekt se prohloubí, když připomenete, že v uplynulých pěti letech se příjmy řemeslníků zvyšovaly o třetinu rychlejším tempem než u více kvalifikovaných profesionálů.

O stavu hospodářství, o životě a nakonec i o nespokojenosti řemeslníků však vypovídá mnohem víc něco jiného. Klíčovým údajem je rozdělení platů mezi různé věkové skupiny. Také v tomto směru se Česko liší od vyspělejších ekonomik ke svému neprospěchu. Za vzorový příklad může posloužit Německo, kde se mzdy zaměstnanců zvyšují s věkem v průměru o dvě až tři procenta ročně až do pětatřiceti. Pak růst zpomalí na procento a to vydrží až do padesátky. Není to velká rychlost, přesto to znamená každoroční zvýšení o 25–30 eur měsíčně. Od padesáti do šedesáti platy stagnují. Obvyklý výklad platového růstu v závislosti na věku použitý i Spolkovým statistickým úřadem připomíná, že s věkem roste kvalifikace. Pracovníci mají víc zkušeností, mohou se více specializovat, dokážou se lépe zapojit do týmu. Váha těchto předností dlouho překonává i úbytek fyzických sil.

V případě zaměstnankyň je pohled méně příznivý a snadno se dá vysvětlit jejich mateřskou rolí. Stejně jako mužům jim plat rychle roste do třicítky, tedy do roku, kdy se obvykle narodí první dítě. Pak už mzda průměrné ženy stagnuje až do penzijního věku. Také proto berou Němky v průměru skoro o tisíc eur měsíčně méně než Němci.

Při pohledu na nově publikovaná data Českého statistického úřadu se najde proti Německu jediný rozdíl. Netýká se to žen. Také růst jejich platů se zastavuje ve třiceti letech, kdy začnou dělit svůj zájem mezi profesi a rodinu. Ovšem s růstem platů záhy končí také muži, přesněji okolo pětatřiceti také muži, i když péče se pro některého z nich stane málokdy prvořadou povinností. Od padesátky pak křivka mužských platů začne klesat každý rok v průměru o dvě stě korun měsíčně.

Ať jsou rádi, že mají práci

Nepříliš dramatická čísla, která popisují průměr, však skrývají řadu životních dramat a s nadsázkou řečeno vysvětlují také, proč tolik českých mužů od středního věku výše tráví tolik času nad půllitrem. Ženy rozdělují svůj zájem rodinou a profesí, profesní perspektiva tuzemských mužů však končí záhy po jejich partnerkách. Mohou se snažit, hledat nová lépe placená místa i specializace, obvykle však tato snaha nemá finanční ocenění. Kariéra německého pracovníka má zpravidla vzestupnou tendenci až do padesátky. Většina Čechů však ví dlouho před čtyřicítkou, že kariéra skončila a že teď půjde o to, udržet dosavadní místo se stejným platem. Po padesátce se mnozí z nich začnou dozvídat, že jsou přebyteční.

Taková životní zkušenost frustruje značnou část populace. Hlavně se tím ovšem národní ekonomika připravuje o důležitou část produktivních sil. Zřejmě v podnicích neexistuje dostatečná nabídka kvalifikovaných míst ani možnost smysluplných rekvalifikací, chybí přitom i jakákoliv motivace shora. Dokud bude v celém ekonomickém sektoru převládat názor, že zaměstnanec je vlastně nádeník, který může být rád, že vůbec dostal práci, pak se poměry nezlepší.

Určitě je dobře, když strany před volbami slíbí podporu zaměstnávání mladých a ochranu míst pro ty starší. Svou kompetenci však jejich kandidáti projeví nejlépe, když vysvětlí, jak zlepší pracovní pozici pracovníků středního věku.