Jak se obsazuje Evropská komise? Podle přání Angely Merkelové
Věra Jourová skutečně včera dorazila do Bruselu a skutečně vstoupila do kanceláře předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera. V tomto okamžiku by jí určitě málokdo záviděl. Takové schůzky probíhají podle očitých svědků jako pohovor s personálním ředitelem velké firmy. Ten se vyptá, o jaké místo má kandidát zájem, jestli by nevzal nějakou alternativu, případně jaký post by byl tak špatný, že by o práci v podniku neměl zájem. Pak pohovor skončí a kandidát čeká týden nebo čtrnáct na verdikt personalisty.
V případě kandidátů na eurokomisaře to je stejné, i když odpadá hlavní starost. Předem se ví, že nějaké místo bude k dispozici. V lepší pozici je sedm kandidátů, kteří v minulosti už nějakého komisaře dělali, a také pár zástupců velkých zemí, kteří si předem nějaké komisařské místo dohodli. To se však české kandidátky netýká.
Pro kandidáty do eurokomise se naopak nejistota zvětšuje tím, že nevědí, do jakého podniku vlastně vstupují. Juncker dokonce prohlásil, že všechno bude fungovat jinak než dříve. Vznikne dělný tým, kde bude hrát významnější roli než předtím pět místopředsedů. Budou odpovídat za tak velké projekty jako je energetika nebo digitalizace Evropy a ostatní komisaři jim budou k ruce. Pro úvahy o další náplni práce Junckerovy komise tak existuje jediné reálné vodítko. Juncker očividně vystupuje jako personální šéf, který například dohlíží, aby byly naplněny genderové předpisy. Kdo je však Junckerův generální ředitel?
Na tuto otázku je snadná odpověď. Samotný Juncker, dlouholetý premiér Lucemburska, získal nominaci díky iniciativě německé kancléřky Angely Merkelové. Nový evropský „prezident“ Donald Tusk, dříve premiér Polska, si je také dobře vědom, kdo stojí za jeho zvolením. V následujících dnech se proto může předpokládat následující vývoj. Do pátku si předseda komise promluví se všemi šestadvaceti kandidáty a během víkendu rozdělí místa podle toho, o co ho požádali. Pak zdvihne telefon, zavolá do Berlína a zkonzultuje svůj návrh. Komisi představí během příštího týdne, anebo počká další týden na zasedání evropského parlamentu. Také dřívější šéfové komise telefonovali do významných evropských metropolí, aby konzultovali s premiéry, není však velký důvod, proč by to s výjimkou Berlína dělal Juncker. Francouzský ani italský premiér nezvládají ani své vlastní státy, Španělé a Poláci jednoznačně vsadili na to, že jim k dobrým funkcím pomůže spojenectví s Německem.
Co čekat v jámě lvové
Rozhodující role kancléřky Angely Merkelové má také jasný politický smysl. Jen ona může říci, za jakou politickou cenu Němci ještě podpoří chřadnoucí ekonomiky v polovině Evropy, zvláště na jihu. Z pohledu komisařů to znamená zjišťovat, jaké evropské projekty doporučuje Německo a pak přemýšlet, jak je co nejlépe uskutečnit. Zájem své země budou nejlépe hájit, pokud ho budou sledovat z perspektivy Německa. Na počátku svého mandátu by proto měli odečítat ze rtů skutečné paní šéfové.
Do takového prostředí zamířila česká kandidátka Jourová s nepříliš jasným cílem, čeho chce dosáhnout, navíc bez konkrétní podpory od tuzemských politiků. Z dosavadních výroků vyplývá, že ona i její kolegové z vlády by za úspěch považovali místo komisaře pro regionální rozvoj nebo pozice místopředsedkyně, klidně to ale může být také něco jiného. Jako při testu znalostí u personalisty. Hlavně mít zkoušku za sebou a pak už se uvidí, co bude dál. O to skutečně není třeba mít obav. Bruselská byrokracie (s případnou konzultací na berlínském kancléřství) už pro českou kandidátku nějakou roli vymyslí.
