Alfa Romeo 4C: auto snů a Ferrari pro chudé

Zákony fyziky jsou neoblomné. Můžete mít v autě třeba 500 koní, ale pokud s sebou vozíte dvě tuny plechu, nikdy si to pořádně neužijete. Už Colin Chapman z Lotusu věděl, že stačí menší výkon v případě, že je nízká celková hmotnost. A podobně to vidí i u Alfy Romeo…

Alfa Romeo je slavná značka s hlubokými kořeny – už před válkou vyráběla skvostné závodní vozy, které dominovaly na nejrůznějších soutěžích. Rozvoj pokračoval i po válce, v průběhu 50. až 80. let dala Alfa Romeo postupně světu řadu skvělých modelů, spojujících v sobě technologickou vyspělost, nezaměnitelný italský design a emoce, které prostě v Německu nenajdete. S příchodem 80. let se začala Alfa Romeo a postupně také celý koncern Fiat rozpadat. Italové usnuli na vavřínech a draze za to zaplatili. Postupně opouštěli zavedené pozice, omezovali nabídku automobilů a obecně zažívali úpadek, který se dostal až do fáze, kdy prakticky stagnuje kdysi slavná značka Lancia. Současný šéf koncernu, pod nějž už kromě Fiatu, Alfy Romeo a Lancie patří i Chrysler (a Jeep) či Abarth, Sergio Marchionne, se ale nevzdává a věří, že dokáže značky zachránit. Začal právě s Alfou Romeo.

Ta ještě nedávno neměla kromě modelů Giulietta a MiTo v podstatě co nabídnout, což se postupně mění. Už v roce 2013 přišla dlouho očekávaná sportovní Alfa 4C, nyní se postupně odhaluje sedan střední třídy v podobě nové Giulie (nástupce modelu 159). Právě malá, obratná 4C se stala na několik stovek kilometrů mojí společnicí a jako milovník automobilů mohu prohlásit, že je přesně tím autem, které bych si dokázal představit v garáži…

Už to burácí

Začne to už při prvním setkání – nízká silueta působí ve skutečnosti ještě výrazněji, než je patrné z fotografií. Střecha dosahuje výšky pouhých 1183 mm, zatímco šířka překonává dva metry (2090 mm). Dlouhé minuty mě bavilo pouze chodit okolo, kochat se tvary a neustále se ujišťovat o tom, že když se dá Italům volnost, nevyrobí auto, ale stvoří sochu. Elegantní, živoucí a přitom funkční. Už to nelze déle vydržet – překonávám široký práh a usedám za volant. To je totiž přesně to místo, kde chci celou dobu být.

Interiér je velmi spartánský a jednoduchý, ovšem i sem pronikly technologie – přímo před sebou mám digitální displej zobrazující palubní informace. Klidně bych si připlatil za analogové budíky s otáčkoměrem uprostřed, ale doba je prostě jiná… Stejně tak mi chybí pedál spojky – Alfa používá k přenosu výkonu dvouspojkovou převodovku, ovládanou páčkami na volantu. Rozhlížím se po skromně, leč dostatečně vybaveném interiéru a okamžitě si oblíbím anatomická sedadla, která dvojici pasažérů perfektně drží tělo. Co se týče odkládacích míst – cestujte nalehko. Drobné předměty můžete dát do skromného kufru za motorem (ten je umístěn uprostřed, jako u správného sporťáku) a zbytek s sebou v takovém autě není potřeba vozit.

Konečně tisknu startovací tlačítko – motor zahučí do výfuků a ožívá. Alfa 4C je poháněna skvělým čtyřválcem 1750 TBi, tedy benzinovou jednotkou 1,8 litru přeplňovanou turbodmychadlem s přímým vstřikem benzinu. Mám ji dobře vyzkoušenou z finální edice velkého sedanu 159, kterému dodávala sympatickou dynamiku. Jenže tady 240 koní pohybuje úplně jinou hmotou: prázdná Alfa 4C váží pouze 895 kilo, což je v dnešní době neskutečná hodnota! Pomohla řada karbonových komponentů, hliník a kompozity. Lehkost z auta doslova dýchá už při prvním rozjezdu. Výfuky burácejí s překvapivou razancí, ale mají příjemný, hutný zvuk, odpovídající naturelu auta. Co nejrychleji se snažím vymotat z městského provozu, kde sloužím sice jako magnet pro pohledy všech kolem, ale nemohu zjistit, co se ve voze opravdu skrývá – tedy kromě faktu, že je třeba velmi pomalu přejíždět retardéry, abych někde nezavadil nízkým podvozkem.

Je to zázrak

Okresní silnice ukazují, co v Alfě 4C opravdu je. Prvním překvapením je akcelerace. I při výkonu pouze 240 koní při 6000/min zabere zrychlení na stovku pouze 4,5 s! A to je číslo, o kterém si může nechat zdát mnoho větších a výkonnějších aut. Opět – otázka hmotnosti… Jen pro úplnost, maximální rychlost dosahuje 258 km/h, ovšem ve vysokých rychlostech už je třeba lehký sporťák držet pevně oběma rukama. Ale zpět na hladký asfalt se slibnými zatáčkami. Řídit Alfu 4C je řidičská nirvána! Nejprve samotné řízení, které je neskutečně rychlé a hbité, chvíli mi dokonce trvá, než se naučím trefovat do zatáček přesně tak, jak chci. Pak podvozek – ve městě si zachoval důstojnost, na okreskách předvádí tvrdou, kvalitní práci. Auto se nekroutí, pevně sedí, minimálně se naklání a nerovnosti pohlcuje nečekaně pohodově, a to i přes použití 18palcových kol vzadu. Není to samozřejmě houpavý kočár, ale ani člověka zbytečně nevytřásá. Převodovka mi tak úplně nesedí, ocenil bych manuál. Dvouspojka má někdy trochu pomalejší reakce a jednoduše řečeno není mým šálkem kávy. Po delším ježdění, kdy si neustále užívám stále rychlejší nájezdy do zatáček a s vypnutou stabilizací (v režimu Dynamic) a vyjíždím z nich s rozevlátou zádí, jsem kouzlu 4C úplně propadl. Tohle auto patří do garáže snů už při statické obhlídce, ale při jízdě se zamilujete. Alfa okouzluje každým pohybem, svou dravostí a emocemi, které z ní doslova stříkají. Ještě teď se mi ježí chlupy při vzpomínkách na rudé kupé letící krajinou… Lehkost, rozložení hmotnosti v poměru 40:60 ve prospěch zadní nápravy, rychlé řízení a celkový styl – to je ono! A nyní už existuje dokonce i kabriolet s ještě intenzivnějším pocitem z jízdy. Těším se!

A teď ta praktická část: jestli spotřebuje 8 l / 100 km při klidném ježdění, nebo 11 l / 100 km při ostrém zacházení, je jen detail. Zásadní je cena. Není přehnaná, Alfa 4C se dá koupit za 1,4 milionu Kč. Upřímně řečeno, i kdyby stála o čtvrt milionu víc, stejně se vyplatí ji koupit. Je až malým zázrakem, že v nudné automobilové současnosti vzniklo něco tak bezprostředního, zábavného a přitažlivého, jako je právě 4C. A přitom nestojí jako vila, pouze jako slušný byt. Alfa Romeo přivedla na svět auto, které směle konkuruje Lotusu Elise S či Porsche Cayman. A nemá se za co stydět – zbývá jen doufat, že budoucí modely slavné značky se povedou alespoň tak jako 4C. Už se těším na jízdní dojmy nové Giulietty, která má ve své nejsilnější verzi QV výkon až 510 koní!

Plusy:

Jízdní vlastnosti, motor, dynamika, zábava za volantem, image, zpracování

Minusy:

Oválný tvar volantu, reakce převodovky, výhled dozadu

Verdikt:

Ano, tohle je auto snů. Ferrari pro chudé, chtělo by se říct. Pravdou je, že za 1,4 milionu si můžete koupit řadu různých automobilů, ale málokterý (jestli vůbec nějaký) bude mít takové kouzlo jako úchvatná 4C. Skvěle vypadá, skvěle jezdí a postupně vás bude učit být lepším řidičem. Z každé zatáčky se stává radostná výzva, každý hladký asfalt před vámi vykouzlí úsměv na tváři. Alfa 4C je pro opravdové řidiče, kteří nezapomněli na skutečná auta a na to, proč je tak milujeme.