Alfa Romeo Stelvio: Zbytečně opomíjené auto s naftovým srdcem

Obecně se dá říct, že Stelvio je zbytečně opomíjené auto, které nejen skvěle vypadá, ale i skvěle jezdí. Tentokrát jsme vyzkoušeli modernizovanou verzi s naftovým motorem. Alfa Romeo s naftovým motorem možná nadšenci nezní jako ideální kombinace, ovšem pravda je, že v případě Stelvia tvoří vznětové verze majoritní část prodejů, což je i důvod, proč jsme se rozhodli ji vyzkoušet.

Stelvio je povedené auto – je sice SUV, ale má skvělý podvozek Alfa Link a motor uložený prakticky vpředu/uprostřed. Díky tomu má nízké těžiště a rozložení hmotnosti mezi nápravami v ideálním poměru 50 : 50. Znamená to ve třídě zcela výjimečné jízdní vlastnosti. S tím souvisí i velmi rychlé řízení, které na podněty reaguje s chirurgickou přesností. A navíc jsou tu skvělé brzdy s perfektním dávkováním a drtivým účinkem. Vždy když po delší době se Stelviem jedeme, jsme výše uvedeným překvapeni a potěšeni.

Vůz prostě vzbuzuje chuť k ostřejším průjezdům zatáček, řidič se s ním velmi rychle sladí a funguje jako jeden celek. Výhodou je i fakt, že relativně velká 19palcová kola jsou obuta pneumatikami s profilem 55, což znamená, že i přes sportovní apetit si Alfa zachovává vysokou úroveň jízdního komfortu. Z hlediska jízdních vlastností, pohodlí, obratnosti a funkčnosti není Stelviu co vytknout. Pak je tu motor. Vznětový čtyřválec má objem 2,2 litru a lze ho pořídit ve třech výkonnostních specifikacích – základem je 160 k, testovaný vůz měl 190 k a vrchol je 210 k. Čtyřválec s turbem se po nastartování ozývá trochu klepavým zvukem, který zcela nekoresponduje s elegantním italským designem. Má sílu zejména v nižších rychlostech, v těch vyšších už je trochu mdlý. Po týdnu testování nám prostě přišlo, že i když má výkon (a točivý moment 450 Nm), nesplňuje očekávání. Někdy se s ním prostě stávalo, že nestačil, netáhl dostatečně a chyběl mu charakter. Jezdili jsme za 8 až 10 litrů nafty na 100 km, což je spíš horší průměr. Je jisté, že s benzinovou verzí (s výkonem 280 k) jsme se pohybovali s podobnou spotřebou – a přitom měli k dispozici výkon, sílu, i příjemný charakter ostrého motoru. Osmistupňovému automatu není jako obvykle co vytknout. Stelvio je se vznětovým motorem o něco těžší než se zážehovým, což mělo možná na celkové pocity vliv.

Alfa Romeo v rámci modernizace portfolia zapracovala na interiéru. Ten je sám o sobě úžasně stylový, jak to Italové prostě umějí. Dominuje mu nový volant se startovacím tlačítkem a dokonalým tvarem, doplněný o ohromné páčky řazení (zdaleka nejlepší ze všech běžnějších vozů). Nechybějí kruhové
výdechy topení, tradiční kaplička přístrojů ani ovladač DNA na středovém tunelu. Řídit Stelvio je radost, ovšem je důležité zvolit dobré sedačky. Testovaná verze Super měla trochu plochá kožená sedadla, která nám úplně nevyhovovala.

Stelvio je vybaveno řadou asistenčních systémů v čele s autonomním řízením druhé generace, které umí vozidlo vést v pruzích. Většina funkcí je nastavena nerušivě, jediné, co nás trochu otravovalo, bylo příliš aktivní varování před nárazem. Na druhou stranu, během týdne jsme ani jednou nebyli omezeni zásahem ESP či ABS, což opět dokazuje, jak pěkně má Stelvio tyto systémy nastaveny. Palubní infotainment doznal velkých změn. Stále se ovládá otočným ovladačem na středovém tunelu, takže nevyžaduje za jízdy příliš soustředění, ale displej je taktéž dotykový. Vypadá mnohem moderněji než dřív, je funkční a dostatečně rychlý. Praktické Stelvio má dost místa vpředu i vzadu, dobře řešené odkládací prostory i velký zavazadlový prostor s objemem 525 litrů.

Upřímně řečeno, raději bychom Stelvio s benzinovým turbomotorem o výkonu 280 koní, nebo klidně i slabší verzi o výkonu 200 k. Vznětový motor nemá moc charakteru ani chuti k nějakým výkonům a přitom není moc úsporný. Testované Stelvio Super stojí 1,3 milionu Kč, za fajnovou verzi počítejte zhruba 1,6 milionu Kč. A berte raději benzinovou...

Plusy:
Jízdní vlastnosti, řízení, brzdy, interiér.

Minusy:
Charakter motoru, dynamika.