Kdo hodí po Merkelové první kamenem?

Vznikající, v pořadí už čtvrtá vláda německé kancléřky Angely Merkelové dostala minulou neděli smrtelný úder. Z jednání s konzervativní CDU a Zelenými odešla liberální FDP. Doširoka rozkročený projekt nazývaný podle barev vlajky karibského státu Jamajka (vlajka nese zelenou, černou a žlutou barvu, tu používají v Německu právě liberálové) tak nevznikne. Německo náhle není tím ostrovem stability v rozrušené Evropě a samotná Merkelová čelí nejvážnější krizi za dvanáct let svojí vlády. 

Na předsedu FDP Christiana Lindnera se okamžitě snesla vlna kritiky. To, co provedl, byl prý vrchol nezodpovědnosti. Předák Zelených Jürgen Trittin dokonce Lindnerův odchod z jednání označil za součást puče prováděného ve srozumění s pravicovějšími proudy v CDU s cílem svrhnout Merkelovou. Frank Schäffler (48) je poslanec liberálů, který ve straně už se svými nesmlouvavými názory během eurokrize vytvořil názorový potipól vůči stranickému establishmentu. Schäfflera někteří znalci německé politiky považují za jeden z důvodů, proč v uplynulých týdnech musel být Lindner v jednáních o vládě tak neústupný.

Proč ztroskotala Jamajka? Co byl hlavní důvod?

Má to dvě roviny. Jednak naši, tedy FDP, naráželi při jednáních na vážné rozpory v celé řadě kapitol. Přistěhovalecká politika, energetická politika, školství, solidární příspěvek, daně – tady nikde jsme nemohli prosadit své tržněhospodářské názory. Daleko závažnější ale byl jakýsi elementární nedostatek důvěry. Ostatně to řekl i náš předseda Christian Lindner.

Tím evidentně myslel i Angelu Merkelovou. Jakým stylem kancléřka vedla jednání?

Podle toho, co jsme se dozvídali na poslaneckém klubu, jednání zpravidla vypadala tak, že hlavní souboje probíhaly mezi Zelenými na jedné straně a námi, případně CSU na straně druhé. Kancléřka se většinou nevyjadřovala, za celých osm týdnů jednání o Jamajce zaujala nějaké dílčí stanovisko i veřejně tuším třikrát. Volila takový prezidiální styl – až se malé děti pohádají, přijde dospělý a zjedná pořádek. Přitom ale měla tendenci následný kompromis dohodnout ve prospěch Zelených. Když jsme si tohle uvědomili a vyhodnotili, nebylo moc co řešit. Odsud pochází Lindnerova klíčová věta: „Lepší je nevládnout než vládnout špatně.“ Když šla FDP do voleb, slibovala změnu trendu. Při jednáních naše delegace viděla, že kancléřka chce naopak pokračovat ve stejných kolejích. Jediná změna by spočívala v tom, že místo sociálních demokratů si k tomu vezme jiné, menší partnery.

Z nichž Zelení jsou kancléřce podle vás bližší. Myslíte, že Angela Merkelová má zelenou duši?

Pravda je, že když byla v devětaosmdesátém v NDR revoluce, Angela Merkelová se připojila k Demokratickému startu (Demokratischer Aufbruch – pozn. red.), který měl původně v názvu ještě přídavky sociální a ekologický. Ale myslím, že důležitější je její biografie v tom smyslu, že se socializovala v NDR a přitom si zvykla na pragmatické chování, v podstatě žití ze dne na den, přizpůsobování se momentálním okolnostem. Tímto způsobem ona celých těch dvanáct let vládla. Kancléřka taky vždycky pozorně sledovala, co se zrovna tvrdí v novinách.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na EchoPrime.