1 Komentář

Třetí pohlaví – milník na cestě k dokonalé směšnosti

Témata: , ,

Tento týden vydal Ústavní soud v Německu – donedávna bašta konzervativního odporu, ale i tady se časy mění – průlomový rozsudek o třetím pohlaví. Vyhověl žalobě občana, který má v rodném listu uváděno ženské pohlaví, pohlavně se ale v době podání stížnosti před třemi lety cítil nerozhodně. Ústavní soudci z Karlsruhe žádosti vyhověli, bude tedy možné psát do kolonky pohlaví zpětně i něco jiného než mužské, ženské; sami soudci navrhují: inter, divers nebo nějaký jiný „pozitivní“ termín. Vybrat ho mají poslanci, neboť jádrem rozsudku je nařízení Spolkovému sněmu uzákonit možnost pro intersexuály takto pozitivně se definovat v úředních dokumentech nejpozději k 31. prosinci 2018.

Zatímco třetí pohlaví mají už zakotvené v Austrálii, kanadském Ontariu a v několika nezápadních zemích, jako je Nepál, v Evropě jsou Němci s třetím pohlavím první.

Dvě věci tu stojí za povšimnutí: kolik uznáváme druhů pohlaví a jestli budeme lidem, kteří se budou cítit v pondělí spíš ženou, ve středu víc mužem a na víkend ani tím, ani tím, podřizovat úřední úzus, je rozhodnutí pro politiky. V tomto případě na sebe opět vzali úděl pionýrů soudci, také s oblíbeným odkazem na zákaz diskriminace (tato ušlechtilá zásada bude mít zřejmě v současném světě nekonečné důsledky – od ženských kvót, přesouvání důkazního břemene u výpovědí z práce nebo z nájemního bytu na žalovaného až po adopce do homosexuálních domácností). Ústavní soudci sice pro forma požádali o stanovisko i dosluhující konzervativně-socialistickou vládu, ta ale žádného nebyla schopna. Sociální demokraté, kteří už asi zapomněli, že před měsícem po prohraných volbách chtěli zpytovat svědomí, proč je volí jen dvacet procent voličů a proč je zatratily nižší, kulturně zpátečnické vrstvy, by záporné stanovisko vetovali. Nicméně ani to by zřejmě soudce nezastavilo, jak je vidět z toho, že nepočkali, až nějaká příští vláda jednotné stanovisko najde. Kdysi se předpokládalo, že Ústavní soud bude jenom kontrolovat a brzdit zákonodárce, ne aby jim předepisoval tvorbu nových zákonů.

Zadruhé jsme tu svědky dalšího dobytí kvóty gender hnutím. Sice se i mezi skeptickými pozorovateli našli tací, kteří zdůrazňovali, že tohle nebyla bitva genderistů a konzervativců, že tu Ústavní soud rozhodoval o praktické záležitosti, veden přáním vyjít vstříc zanedbatelnému množství lidí (ve více než 80milionovém Německu žije prý asi 80 tisíc intersexuálů, kolik z nich uráželo, že měli dosud „pouze“ možnost pohlaví nevyplňovat, je ve hvězdách), jenže soudci ve zdůvodnění rozsudku cítili nutnost připomenout i toto: „V lékařských a psycho-sociálních vědách panuje do značné míry shoda nad tím, že pohlaví nelze určit pouze podle geneticko-anatomicko-chromozomálních znaků, nýbrž že je spoluurčováno i sociálními a psychickými faktory.“ Takže soudci vyšli minimálně půl cesty naproti radikálním teoretikům genderu.

Genderová revoluce postupuje rychle. Austrálie, průkopník třetího pohlaví v západním světě, měla první případ uznaného intersexuála v roce 2003. Ve Francii, kde Nejvyšší soud před půl rokem třetí pohlaví odmítl, teď na podzim vypukla válka o genderově vyváženější francouzštinu. Spustila to zpráva deníku Le Figaro o školní učebnici, kde se povolání píší vždy pro oba rody, s tečkou uprostřed novotvaru (zemědělec.kyně). O kolik dál už jsou Němci! Místo tečky sice používají lomítko nebo hvězdičku, ale jejich pokroková část s teutonskou systematičností nová pravidla aplikuje na všechny oblasti života. Dlouholetý šéf postkomunistické strany Gregor Gysi už v roce 2008 definoval holokaust jako „vyvraždění milionů Židovek a Židů“ , významná politička sociální demokracie Hannelore Kraftová zase loni po atentátu na vánočním trhu v Berlíně odsoudila všechny „teroristky a teroristy“. Jak by to Kraftová musela formulovat, kdyby už v tu chvíli bylo třetí pohlaví dostatečně in – „teroristky, teroristé, intersex osoby s teroristickým přesvědčením“? Je to cesta k politické směšnosti. Otázkou zůstává, kolik zvyků, tradic či původních významů slov se revolucionářům podaří dekonstruovat, než té směšnosti definitivně dosáhnou.

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.