Na cestě k jiné demokracii

Kalouskova výzva k zablokování sněmovny nevypadá sympaticky. Také se zdá, že nebude mít faktický dopad. Jako připomínka, že se v této chvíli hraje o zachování zastupitelské demokracie, však nějaký užitek může přinést.

Rizika pro českou demokracii si zřejmě uvědomují v zahraničí. Volební vítěz Andrej Babiš se podle médií dočkal gratulací pouze od předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, šéfa liberální frakce v Evropském parlamentu Guye Verhofstadta a lídra německé AfD Alexandera Gaulanda. Ostatní opatrně mlčí, včetně Angely Merkelové, Emmanuela Macrona i Sebastiana Kurze. Německá kancléřka a vítěz rakouských voleb se omezili na výrok, že se „těší na spolupráci s novou českou vládou“. Důvod je nasnadě. Babiš sice vyhrál volby na celé čáře, přesto nikdo neví, jestli sestaví vládu a získá důvěru ve sněmovně. Žádná z osmi parlamentních stran se ke spolupráci s ANO nehlásí. Na nějakou dohodu o funkcích ve sněmovně či teplých místech ve státních úřadech by některé z nich přistoupily, ani při usilovné snaze získat moc se však nikdo nechce ušpinit přímou podporou premiéra, který byl obviněn z trestného činu a který byl agentem StB. Jenom předseda komunistů Vojtěch Filip naznačil, že jeho lidé raději podpoří menšinovou vládu ANO, než aby připustili předčasné volby. Gratulovat zatím není k čemu.

Divadýlko ze zoufalství

Kdo se v zahraničí tuzemskou politikou jen povrchně zabývá, ten rozumí i tomu, jaké je aktuální riziko pro demokracii. I když nemá Babiš domluvenou většinu, prezident Miloš Zeman oznámil, že ho pověří funkcí předsedy vlády při obou pokusech, které mu umožňuje ústava. Blíže neurčenou dobu tedy může Babiš fungovat jako premiér bez důvěry. Jak svědčí historie Rusnokovy vlády, z pohledu Zemana důvěra není nezbytná, protože premiér je dost legitimní už tím, že ho jmenoval prezident. Když se sněmovna přidá, bude to jen dobře, ale jde to i bez ní. Česko se nepozorovaně blíží k modelu prezidentské vlády, která je v rozporu se zastupitelskou demokracií předpokládající, že vládnout je možné jen s důvěrou parlamentu.

Není proto divu, že odcházející předseda TOP 09 Miroslav Kalousek radí zablokovat sněmovnu, konkrétně nevolit jejího předsedu, kterým se má stát poslanec ANO Radek Vondráček. Bez ustavení sněmovny nemůže prezident „svého“ premiéra jmenovat. Také není divu, že se návrh dočkal mimořádně ostrých reakcí, i když názor šéfa strany o sedmi poslancích by mohl být předsedům ostatních partají dokonale lhostejný a šel by přejít lhostejnou poznámkou. „Kalousek by se měl schovat hodně hluboko a vůbec nevystupovat,“ rozzlobil se místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek a přidal katastrofickou vizi, že zablokováním sněmovny by se zrušila i valorizace důchodů. Za akt zoufalství označila návrh komunistka Miloslava Vostrá a rezolutní byl i předseda Pirátů Ivan Bartoš. „Představa, že někdo získá srdce veřejnosti všemožnými obstrukcemi a divadýlky, je podle názoru mého a věřím, že i Pirátů, zcela mylná,“ prohlásil s opovržením Bartoš, jehož strana jako první přislíbila, že nástup Vondráčka do čela sněmovny podpoří.

Vyhlídka na bezvýznamnost

Kalouskovi kritici si nejspíš uvědomují, že jeho výrok je víc než divadlo, jakkoli byl příliš radikální. Mírnějšími slovy by šlo připomenout, že v období dosavadních menšinových vlád, od té Klausovy v roce 1996 přes Zemanovu až k Topolánkově, měla vždycky předsedu sněmovny nejsilnější opoziční strana. Faltýnek proti tomu přišel s věcnou námitkou, že opoziční lídr ODS získal jen dvanáct procent hlasů a že strana s tak nízkým ziskem dosud předsedu sněmovny nenominovala. Stejně pravdivá je však poznámka, že nikdy o menšinovou vládu neusilovala strana, která měla jako dnes ANO podporu pouze jednoho a půl milionu voličů. V každém případě se volbou poslance ANO do svého čela sněmovna dobrovolně zbaví jediné ústavou zaručené možnosti, že do příštích voleb může vládnout někdo jiný než nevypočitatelný a nevyzkoušený premiér Babiš. Třetí pokus na jmenování premiéra má totiž právě šéf sněmovny.

Západní komentátoři označují Babiše více či méně přesně za populistu, nacionalistu či miliardáře, který skupuje hlasy, tedy za někoho, kdo se může stát protagonistou trendu k autoritářským vládám ve značné části Evropy. Naštěstí se stane premiérem „jednoho z malých visegrádských států“, tak to může být jen menší komplikací pro další projekty evropské spolupráce, rozhodně však nikomu nestojí za to, aby si s Babišem potřásal rukou. Nejméně do té doby, než sestaví vládu s důvěrou parlamentu, bez přímé podpory poslední komunistické strany v Evropě nebo radikálního nacionalisty Tomia Okamury. Pokud strany chtějí zvolit poslance ANO do čela sněmovny, pak by měly vědět, že zvětšují riziko dalších kroků, které učiní z Česka jednoho z páriů starého kontinentu.