Pád koalice. Návrat praktického rozumu do Německa

Katastrofa přišla z neznáma a neočekávaně. Takový dojem vzbudily první reakce na krach jednání o německé vládě. Fiaskem skončila koalice s názvem „Jamajka“, na které se dohadovala křesťanskodemokratická CDU dosavadní kancléřky Angely Merkelové se svou bavorskou sestrou CSU, Zelenými a liberální FDP. „Raději nevládnout než vládnout špatně.“ Touto větou vyloučil dohodu předseda liberálů Christian Lindner a okamžitě byl obviňován z neschopnosti, nedůstojného divadla apod. Během včerejška však emoce opadly a politici i komentátoři najednou zjišťují, že Lindner měl dobrý důvod.

Věcný konflikt, kvůli kterému se koalice rozpadla, popisují různé zdroje v zásadě stejně. Zelení chtěli za každou cenu prosadit, aby od března 2018 bylo možné tzv. scelování rodin, aby se tedy do Německa mohli za migranty z roku 2015 přistěhovat rodinní příslušníci, řádově stovky tisíc lidí především ze Sýrie. Tím Zelení neměli na mysli příbuzné uprchlíků, kteří získali v Německu azyl, ale pouze migrantů, kteří mají tzv. doplňkovou ochranu. Menší ochrana, která se musí například každý rok prodlužovat, náleží příchozím z nestabilních oblastí, kteří nemohou prokázat, že jim v zemi původu opravdu hrozila smrt a mučení například v důsledku občanské války, anebo nedokážou vyloučit, že cestou do cílové země překročili nějakou jinou bezpečnou zemi. Do kategorie „doplňkové ochrany“ proto patří většina migrantů, kteří do Německa přišli před dvěma lety. Před požadavkem Zelených ustoupila během jednání i dosud neoblomná CSU, když ekologická strana připustila ochotu jednat o tom, že Německo ročně přijme maximálně 200 tisíc migrantů. Proti se však postavil Lindner. Důvody byly třeba podle komentáře deníku FAZ pochopitelné. Pravidlo o scelování rodin uprchlíků s doplňkovou ochranou bylo schváleno teprve před pár lety, když ho prosadili právě Zelení výměnou za to, že se mezi bezpečné země začaly počítat všechny balkánské státy. Pro nejasné dopady jeho zavedení byla ovšem platnost odložena na březen 2018. FDP teď žádala, že se má počkat ještě další dva roky, dokud nebude schválena nová verze uprchlického zákona reagující na poslední uprchlickou vlnu.

Spor na citlivé téma uprchlíků se dal čekat, protože jako jedno z hlavních volebních témat ho prezentovali Zelení, CSU i FDP. Přesto konflikt ukázal širší rozměr vyjednávání o koalici, který mohl být pro Lindnera a jeho liberály jen těžko snesitelný. CDU Angely Merkelové a Zelení doháněli při snaze o sestavení koalice Jamajka ztracený čas. Strany měly většinu po volbách v roce 2013. Zelení tehdy spolupráci odmítli a jejich současní lídři toho dodnes litují. Po dobrých zkušenostech s koalicí ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko se ke ztracené možnosti znovu hlásí i CDU. Teď už však nemají křesťanští demokraté a Zelení pro společnou vládou dost hlasů, a proto pozvali k jednání FDP, které tak mělo hrát roli jakéhosi „křena“. Není divu, že FDP po trpké zkušenosti z uplynulých čtyř let, kdy vůbec nebyla v Bundestagu, takové dobrodružství s díky odmítla. Než špatně vládnout se zarputilými Zelenými, to raději vůbec.

Jen menšinová vláda pro Merkelovou

Lindnerovo odmítnutí působilo jako blesk z čistého nebe, protože to je poprvé v poválečné historii, kdy se nepodařilo dohodnout ohlášenou koalici. Ještě horší je, že neexistuje alternativa. Sociální demokraté po čtyřletém vládnutí s Merkelovou a historicky nejhorším výsledku ve volbách už oznámili odchod do opozice. Logicky zní výzva FDP k předčasným volbám a mohla by se líbit i kancléřce, která by tak dostala druhý pokus. Křesťanští demokraté jistě nebudou narychlo měnit lídra.

Jde ovšem o účet bez hostinského, kterým se po krachu koaličního jednání stal prezident Frank-Walter Steinmeier. Ústava předpokládá, že učiní všechny kroky, aby po volbách zajistil akceschopnou vládu a neobtěžoval občany dalšími volbami. Tím se otevírá nepříznivý scénář pro kancléřku. Nasnadě je varianta, že ji prezident pověří sestavením menšinové vlády. Relativní většinu pro koalici CDU a Zelených, nebo méně pravděpodobné spojenectví CDU a FDP, by pak musela umožnit tolerance sociálnědemokratické SPD. Ještě se otevírá možnost, že SPD přece jen přistoupí na velkou koalici s křesťanskými demokraty. Mohla by jí k tomu pomoci nabídka, že kancléřkou už nebude Merkelová.

Lindner zatáhl za záchrannou brzdu a jeho krok je těžko možné hodnotit jinak než jako návrat praktického rozumu do německé politiky, kterou od počátku uprchlické krize do značné míry určují emoce. K takovému hodnocení se přidal i deník Die Welt, který napsal, že krach Jamajky je důsledkem pátého září 2015, kdy kancléřka rozhodla, že do země pustí bez kontroly proud uprchlíků.