Facebook není Twitter. Jak Václav Klaus ml. u trollů narazil

Ani v kampani není každý den posvícení. Václav Klaus mladší se chtěl na Twitteru blýsknout anketou o euru, udělal to ale tak nemotorně, že byl učebnicově vytrollen. Dalo se to předvídat. Návodná otázka vyloženě ponoukala k zaškrtnutí té „špatné“ možnosti. Považte: „Čím chcete platit? Eurozóna je systém postavený na špatných základech, euro je nemocný projekt. Chcete platit eurem a patřit tak do tzv. tvrdého jádra, což by také znamenalo doplácet na nezodpovědné členské státy?“ Dvaaosmdesát procent hlasujících podpořilo euro a Klaus sklidil posměch.

Klaus mladší nepochopil Twitter. Nepochopil jeho fungování, nepochopil české osazenstvo. Že Twitter není „menší Facebook“. Že pracuje s odlišnými postupy. Na Facebooku stejná anketa dopadla výrazně jinak, protože tam jednak funguje velká fanouškovská komunita, která svého oblíbence umí „podržet“, zatímco na Twitteru ho celá řada lidí sleduje jen ze zvědavosti bez ohledu na sympatie, jednak se příspěvek dostane k menšímu uživatelskému okruhu, který je specifický. Čeští twitteři jsou v průměru mladší, vzdělanější, o dost liberálnější, je mezi nimi větší koncentrace novinářů a trollů. Klausova anketka si navíc o takové „zneužití“ přímo říkala.

Přešlap se stane, ale Klaus se z neznámého důvodu rozhodl naběhnout na vidle podruhé. Tentokrát položil svým sledujícím skutečně „sisyfovskou“ otázku. Jaké chcete daně? ptal se a nabídl možnosti „nízké a jednoduché“ a „vysoké a složité“. Chcete být chudý a nemocný, nebo bohatý a zdravý? Smějící se bestie zaútočily podruhé. Devětasedmdesát procent hlasujících si vybralo variantu „vysoké a složité“. Co byste preferovali? Pečené holuby, nebo drátem do oka? Jakou byste chtěli ženu? Krásnou, milou, bohatou? Nebo škaredou, zlou a chudou? Je možné, že se sám Klaus pokusil takto „shodit“ výsledek ankety o euru, bohužel z celé anabáze vyšel trochu jako troubelín.

Může mu být útěchou, že není sám. Jako „nešťastná dívka, která přišla o psa“ jsem v létě také neodhadla situaci: když mi napsal známý, novinář z jednoho deníku, že „kauzu pes“ navrhoval svému šéfovi, a ten jeho nápad zamítl, nemohla jsem uvěřit, že ho vůbec napadlo takový nesmysl medializovat. To bylo ráno. V poledne už o mém psovi a Bělobrádkovi věděla celá republika. Šéf si možná vynadal, Bělobrádek se ošíval a já taky. Bylo to nepříjemné. Kdybych mohla vrátit čas, Bělobrádkův „žertík“ bych ještě v noci vymazala. Tehdy mi přišel sice pitomý, ale neškodný, ani mě nijak neranil. Takový ten „ušklíbnete se a řeknete něco o tažném zvířeti“. Moje mýlka. Každopádně by českým politikům prospělo vědomí, že míň je někdy víc.