Vítězové senátních voleb
1
Opustit velkoměsto s jeho spěchem, závislostmi i všudypřítomnou mocí peněz a utéci na ryzí venkov. Najít tam klid, správný životní styl a skutečné hodnoty. Mýtus o zdravých venkovských kořenech národa platí také v politice, ukázalo druhé kolo senátních voleb.
Tuzemská demokracie se dostala do vážných problémů. Potvrdila to rekordní neúčast přes 83 procent, kterou se letošní senátní volby zapsaly do dějin a která o jeden a půl procenta překonala i dosud nejhorší květnové volby do evropského parlamentu. Ke špatné bilanci nepochybně přispěl nepovedený dvoukolový model voleb do Senátu. Letošní druhé kolo změnilo pořadí z prvního kola jen v pěti případech, proto logicky napadne, že druhé kolo je zbytečně a jeho zrušením si Češi mohli ušetřit ostudu s neúčastí.
Ovšem když už druhé kolo senátních voleb proběhlo, tak je třeba najít jeho smysl. Může být ve jménech pěti statečných, kteří dokázali zvrátit nepříznivý poměr hlasů z prvního kola. Šlo o starostku Žatce Zdeňku Hamousovou, radní Litovle Alenu Šromovou, starostu Sedlčan Jiřího Buriana, bývalého dlouholetého starostu Velkého Meziříčí Františka Bradáče a píseckého radního Karla Kratochvíleho. Společného mají to, že všichni přicházejí z malých komunálních poměrů, kde ještě demokracie funguje a kde místní politici nasazují veškeré úsilí ve prospěch svých sousedů, se kterými se ostatně dobře znají. Není divu, že tak důvěryhodní občané získali dost hlasů na zvolení senátory.
Komunální politiky malých měst a obcí je možné označit za skutečné vítěze senátních voleb. Podtrhuje to ještě fakt, že vůbec největší podíl hlasů získal ze všech nově zvolených členů horní komory parlamentu starosta Krásné Lípy Zbyněk Linhart. Pro pořádek je třeba doplnit, že ve volbách uspěli ještě starosta Dobré Jiří Carbol, starosta Okrouhlé Jiří Vosecký a starosta obvodu Plzeň 2-Slovany Lumír Aschenbrenner. Naproti tomu obhájilo pouze šest ze sedmadvaceti bývalých senátorů.
Bída metropolí
Obyvatelé velkých měst si už nedokážou představit, jak je možné mít v úctě svého primátora, starostu nebo radního. Proto také metropole vybíraly senátory podle jiného klíče. V Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové a Zlíně byli zvoleni zachránkyně opuštěných dětí, protikorupční advokát, bývalý rektor Karlovy univerzity, známý onkolog, skvělý porodník, sociální pracovník vracející vězně do normálního života, bývalý předseda zázračného JZD Slušovice, tedy vesměs lidé, kteří mohou být považováni za spasitele v nynější neradostné době.
Bilance nových senátorů ukazuje, že ryzí venkov i maloměsta dokážou v mnoha případech dobře využívat demokracie a že jsou se svými zvolenými zástupci spokojeni. Zároveň je však vidět, že se nechuť z politiky neomezila na celorepublikové instituce, ale že ovládla i velká města. Nabízí se jednoduché vysvětlení, podle kterého jsou například krajské metropole příliš složitým mechanismem, než aby je dokázali místní politici efektivně řídit a ještě své kroky přiblížit občanům.
Co dokážou ještě v Písku nebo v druhém plzeňském obvodě, to už je nemožné v Českých Budějovicích, na plzeňském magistrátu, nebo na obyčejné pražské obvodní radnici, kde jsou příliš nepřehledné územní plány, dopravní toky i lobbistické skupiny. Z třinácti krajských měst neztratili v komunálních volbách šanci obhájit svá křesla jen tři primátoři, které ve Zlíně, Hradci Králové a Karlových Varech vynesla k moci před čtyřmi roky revolta proti zavedeným stranám. To je značný rozdíl proti Lumíru Aschenbrennerovi, který je starostou obvodu Plzeň-Slovany šestnáct let, nebo Zbyňku Linhartovi, který je v Krásné Lípě starostou dvanáct let, když dvanáct let předtím byl místostarostou nebo radním.
Politici na centrální úrovni i ve velkých městech by tedy měli prostudovat výsledky senátních voleb, poté odjet na venkov nastudovat ty skutečné demokratické hodnoty a pak se je pokusit prosadit ve složitějších velkoměstských poměrech.
