NGO uměle vytváří problémy, které pak řeší

Velice si vážím vašich textů a berte toto tedy prosím spíše jako námět, směřovaný ostatně do oblasti vašeho novinářského zájmu. Ve vašem článku “Slaboši na sociálních sítích” se odvoláváte na výzkum Univerzity Palackého ohledně internetové šikany. O jejich práci jsem se zajímal (jsem kromě jiného kulturní antropolog) a v principu je považuji za typickou ukázku NGO.

NGO jsou financování z veřejných fondů prostřednictvím výzkumného záměru, který není v pravém slova smyslu vědecký – v podstatě musí dokázat, že šikana na internetu existuje, protože jinak nebudou mít peníze a budou muset být zrušeni (cca 80M Kč grant – pokud jsou mé informace správné). Za naše peníze (daňových poplatníků) vytváří “problém” a vše se tváří společensky velmi zodpovědně.

Nejsou neutrální institucí, ale mají na důkazu internetové šikany zájem. Pokud jejich výstupy rozeberete tak zjistíte, že se data z jejich výzkumů někdy i hodně odlišují od výstupů, které nabízí médiím a uvádí v souhrnných zprávách. Bohužel, nemám čas se tomuto tématu plně věnovat, ale bylo by to dokazatelné, tj. že se nejedná o věrohodné interpretace. 

Reálně je celá “internetová šikana” v mnohém (ne-li celá) mediální produkt, který sice v reálném světě existuje, ale jeho vliv je spíše okrajový. Živí se na tom ovšem mnoho “výzkumných organizací” a bohužel si na tom budují kariéru také mnozí novináři. 

Vliv NGO je nejenom prostřednictvím lobby, ale také takto uměle vytváří problémy. Spatřuji v tom obrovské nebezpečí, protože veřejný názor je díky tomu v mnoha oblastech silně deformovaný. Působení internetu na mládež je ukázkovým příkladem s mimořádně závažnými dopady na interpretaci současného světa. 

Podotýkám, že tento můj názor je velice “osamělý” a bohužel těmto tématům – jakési NGO deformaci společenské reality – se prakticky nedostává mediální pozornosti.