Poučení z Bakaly: hodní investoři neexistují

„Je to prvotřídní odborník se zahraničními zkušenostmi. Určitě by to byl lepší náměstek ministra financí než některý z těch, kteří jsou tam dnes dosazeni podle koaličního klíče.“ Tyto věty jsou staré dvacet let. V srpnu 1995 je v týdeníku Respekt pronesl bývalý předseda první polistopadové československé vlády Marián Čalfa. Mluvil o Zdeňku Bakalovi, tehdy vycházející hvězdě tuzemského finančnictví.

O deset let později už někdejší krejčovský učeň vystupoval jako spolumajitel uhelných dolů OKD a byl označován za „jednoho z nejúspěšnějších českých investorů a byznysmenů“. Flagrantní přiblížení k prezidentu Václavu Havlovi a nákup vydavatelství Economia mu v některých kruzích vynesl image „hodného“ podnikatele, který nepatří mezi lidi jako Viktor Kožený nebo Pavel Tykač. Pak ale začala probublávat kauza desítek tisíc bytů na Ostravsku, které se Bakala zdráhal prodat jejich nájemníkům, a aura se začala pomalu vytrácet.

Nejdřív se špatná pověst omezovala na severovýchod republiky, kde se kromě problémů s byty projevily důsledky naprosto přemrštěných očekávání, že těžba černého uhlí může být dlouhodobě výnosná. Centrum si Bakala dlouho hýčkal politickým, mediálním a kulturním sponzoringem. Postupně ale eroze pronikala i do Prahy, zbytek bubliny definitivně splaskl po prodeji společnosti RPG byty německému fondu Round Hill. Mediálně Bakalu ostře odsoudil také premiér Bohuslav Sobotka, donedávna něco nevídaného. Kde jsou ty doby, kdy se opavský rodák pohyboval v zákulisí významných privatizací. Dnes je z něj pária mezi miliardáři.

Pokud by se dal vytvořit nějaký PR index na míru, časová křivka Zdeňka Bakaly by nejspíš vypadala jako oblouk s postupným, ale trvalým pádem v posledních letech. Dopustil se totiž vážného prohřešku proti pravidlu, které chytří píáristé ctí: „Můžete říkat jen tu lepší část pravdy, ale nesmíte lhát.“ V případě bytů OKD totiž opravdu slíbil prodej nájemníkům za nízké ceny. Po letech sice začal tvrdit, že žádný takový závazek nedal, jeho přísliby jsou ale celkem dobře zdokumentovatelné. Třeba ten z 8. února 2005, kdy řekl starostům z Karvinska, že do tří let připraví převod bytů pro nájemníky. „Za tři roky budete vědět, jakým způsobem a kdy si ten byt můžete koupit,“ prohlásil Bakala. Zda se byty budou prodávat hromadně nebo jednotlivě nedokázal potvrdit, ale „samozřejmě ten nájemník musí být vždycky ten první“. Přepis této věty a dalších tvrzení lze dodnes vyhledat v mediálním monitoringu.

Někteří lidé se celkem oprávněně cítí podvedeni. A nejsou to jen obyvatelé nájemních bytů na Ostravsku a Karvinsku, další pohlavek dostala také ona část „pražské kavárny“, která se cítí být pevně vázána k odkazu Václava Havla. Teď si chtě nechtě musí přiznat, že mecenáš „pravdy a lásky“ není lepší než ostatní v jeho branži. Nejsou žádní hodní investoři, takové spojení je z podstaty nesmysl. Existují prostě jenom investoři.