Uprchlický = koncentrační? Papež František zatemňuje

Měl jsem to štěstí, že jsem kdysi dělal rozhovor s Richardem Glazarem, člověkem, kterému se podařil útěk z Treblinky, kde bylo v krátké době zavražděno skoro milion lidí, především polských Židů. Jedna z otázek se týkala paměti a toho, zda je možné udržet vědomí toho, co se stalo, když už nebudou očití svědci.

Richard Glazar tehdy řekl, že tím spíš je nutné zanechat svědectví a že se o to celý život snažil. K tomu, jestli však z celé té hrůzy plyne nějaké poučení, byl skeptický. Stejně jako jeho známý, slavný italský spisovatel Primo Levi, který celým svým dílem varoval, že to, „co se stalo, se může stát opět. Může se to stát všude“.

Glazarova Treblinka byl ovšem vyhlazovací tábor, nikoli koncentrační: ty nejznámější koncentrační tábory jsou Dachau, Sachsenhausen, Mauthausen, Buchenwald. Celkem jich nacisté zřídili 59, během války je koncentrovali na 23 kmenových táborů a asi 1200 vedlejších. Mezi vyhlazovacím táborem (tím byla Osvětim-Auschwitz, která však zároveň byla také táborem koncentračním) a koncentračním táborem je samozřejmě rozdíl zásadního typu. Mají však zcela jistě společné to, co ve své klasické práci Řád teroru: koncentrační tábor definoval historik Wolfgang Sofsky jako „absolutní moc, která způsobuje absolutní bezmoc“.  

Znamenalo to, že naprostá většina vězňů žila v neustálém napětí a strachu z umírání a smrti. Nikdo si nebyl jistý, jestli přežije další den, který byl nekonečně dlouhý. Bylo to stálé tepající trvání, které mohlo být kdykoli přerušeno náhlým nebezpečím. Byla to existence, kde byla zbořena hranice mezi životem a smrtí. Před ní, tedy před smrtí, byl člověk ještě postupně a bolestně zbídačován a ničen. Produkce živých koster patří k původním vynálezům koncentračního tábora. Člověk byl zadupán do anonymní hmoty, která byla postupně zabíjena. Smyslem koncentračního tábora byla absolutním moc teroru nad člověkem, který se stal obětí hladu, násilí a týrání, ostatní jím pohrdali, šlapali po něm a nakonec byl ponechán svému rozpadu a zabit. Takový byl koncentrační tábor.

Měl tohle na mysli Svatý otec František, když před pár dny prohlásil, že uprchlické tábory v Řecku, které poskytují jistěže omezenou a nikoli luxusní pomoc lidem připlouvajícím do Evropy, připomínají koncentrační tábory?

Možná chtěl říct něco jiného nebo jinak, těžko říct. Neví, co jsou to koncentrační tábory? I to je možné. Spíš je ale pravděpodobné, že to říká vědomě, navzdory naprosté absurditě takového srovnání. Není ostatně jediný. Takové výroky prohlašují s plným vědomím, manipulujíce tak s historií, etikou, pravdou, rozumem, ale i s těmi miliony kdysi uvězněných, týraných a zavražděných lidí, kteří se nemohou bránit a křičet, jak je takové srovnání nehorázné. Stejně tak ale manipulují s těmi statisíci lidí, kteří do Evropy nyní míří a jsou k tomu podporováni a povzbuzováni podobnými výroky, které mají nejspíš za cíl v Evropanech vyvolat mravní paniku, pocity viny a vnutit jim stav bezmoci proti proměně, ke které vlivem masové migrace do Evropy dojde.

Je bolestné a zarmucující, že papež, který samozřejmě má právo a povinnost apelovat na morální skutky a milosrdenství, tak činí tím, že zatemňuje, de facto falšuje a bagatelizuje nejhorší zločiny minulosti, zločiny, kterým jeho církev, bohužel, tehdy spíše jen přihlížela.