Boj proti Číně. Zn. Určeno pro domácí spotřebu

Jak už se poslední dobou stává pravidlem, když se tu uděje něco důležitého pro vnitřní pořádky České republiky, je to v řádu dní přehlušeno divadlem. Takže například minulou středu sněmovna zrušila trestní odpovědnost firem, na což lze mít různé názory: třeba že předchozí úprava byla příliš tvrdá, nebo že je směšné, aby se stíhaná firma mohla zachránit už jen tím, že má formálně v platnosti jakési interní předpisy proti korupci. Někdo by namítl, že tato významná systémová změna byla bezprostředně zastíněna divadlem kolem Čapího hnízda, ale to byly dva projevy téhož (změna paragrafů by pomohla i Babišovu Agroteku, stíhanému dnes kvůli tendru v České poště). V postmoderní době, která se jak známo vyznačuje mj. tím, že důležitější než fakta jsou dojmy, boduje vnějšková inscenace a emotivnost celé věci.

Takovou kulisu, v níž se lze perfektně vyřádit, představuje v pondělí zahájená státní návštěva čínského prezidenta Si-Tiň Pchinga v České republice. Lehce trapná vlajkosláva mezi letištěm a centrem Prahy se už několik dní před příletem stala terčem útoků. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, který tam, kde je to pro něho životně důležité, tedy v lokální politice, postupuje naprosto pragmaticky (ač za TOP 09, která dnes přednostně bojuje proti oligarchii, on na P 6 vládne s ANO), se nedokáže ani v míře nutné od vandalského činu distancovat. Z druhé strany policie, která má s naprostou neutralitou vymáhat dodržování zákonů, ale taky asi vycítí, co si od ní exekutiva přeje, nechá podle dostupných zpráv na trase Ruzyň-centrum Prahy řádit bojůvku mladých Číňanů oblečených a chovajících se jako komunisti. Jestli tato návštěva znamená jakési stvrzení přílivu čínského kapitálu k nám, nad rámec dosud symbolických nákupů, se dostává mimo pozornost.

Ne, důležitější v tuto chvíli je nastavit prezidentu Zemanovi coby hlavnímu hostiteli světové zrcadlo. To s domněle skandální vlajkoslávou nevyšlo, existuje dostatek fotografií se stejnou vlajkoslávou z Londýna, Washingtonu a odjinud ze Západu, jímž své politiky rádi ztrapňujeme. Na řadu přišlo záložní zrcadlo z návštěvy německého prezidenta Gaucka v Číně minulý týden. Joachim Gauck byl relativně nebojácný pastor za východoněmeckého režimu (nikoliv disident, jak neustále někteří znalci píší a další to od nich opisují) a do Číny přijel s tím, že tam nechce ztratit tvář. A tak mluvil o lidských právech, se studenty, s profesory marxismu na stranické univerzitě, s jedním pracovníkem čínského politbyra dokonce dvě hodiny. Kdo někdy slyšel mluvit Gaucka veřejně a není náhodou od dětství vychovaný vyslechnout každou neděli kázání v průměrném luteránském kostele, tomu musí být čínského aparátčíka až líto. S výjimkou setkání s opozičněji naladěnými Číňany včetně advokátů disidentů jsou to naprosto prázdné body v programu. Nebo si někdo fakt představuje, že když vládcům Číny, jejichž privilegia stojí na jejich mocenském monopolu a nesvobodě, návštěvník do očí řekne, že svobodná společnost je to pravé, oni se zamyslí a do měsíce začnou pracovat na změně ústavy? Že argumenty, které samozřejmě zprostředkovaně znají, budou mít bezprostředně nějaký zázračný účinek?

V německých médiích se důraz kladl na Gauckovu přednášku o lidských právech na univerzitě v Šanghaji, která prý byla středobodem jeho cesty. Ovšem jak si všiml Volker Stanzel, bývalý velvyslanec Německa v Pekingu, přednáška nebyla veřejně přístupná, navštívilo ji univerzitní hodnostářstvo a sto vybraných studentů. Nepřenášela ji ani televize, ani rozhlas, nepřetiskly ji žádné čínské noviny. Když byl ve stejnou dobu Barack Obama na Kubě, přímý přenos v televizi měl dojednán. Tady deník KS Číny Global Times přinesl titulek: „Lidská práva nejsou při Gauckově návštěvě prioritou.“ Návštěva ve své lidskoprávní rovině byla určena pro domácí, tedy německou, spotřebu.

Číně může být představení, které se odehraje na čínské půdě, ale sleduje se jen v Evropě, nejspíš lhostejné. Představa, že zkritizujeme policejní stát v Číně nebo okupaci Tibetu a Peking aspoň trochu povolí uzdu tibetským mnichům, je přežitek 90. let, kdy se zdálo, že Západ je na vítězném postupu a západní politický model dojde univerzálního uplatnění. Bohužel po dvaceti letech to vypadá jinak, Západ se střílí do vlastní nohy klimatickou politikou, která poskytla netušenou konkurenční výhodu asijským ekonomikám, Evropská unie uvízla ve slepé uličce jednotné měny a z ní plynoucí permanentní hospodářské slabosti, Amerika se zadlužila do značné míry právě v Číně. Je absurdní, ale bohužel typické, když mezi prominentními kritiky čínského prezidenta v Praze defiluje Martin Bursík, člověk s velkým dílem zodpovědnosti za solární bonanzu v České republice. Většina fotovoltaických panelů se do Evropy vozí z Číny. Nad takovými protivníky se v Pekingu musejí zalykat smíchy.