Pravda, láska a prudký déšť. A taky frikulín
Moudré hlavy zvažují, i když venku kroupy padají. Aspoň nějaká konstanta našich turbulentních životů.
Lidové noviny otevírají textem o údajných prezidentských ambicích Tomáše Halíka (znělý titulek: „Projekt Halík“), jež podporuje developer Luděk Sekyra, vycházejí přitom mimo jiné taky z článku v týdeníku Echo. „Jednou z klíčových otázek je, kdo pozvedne pravicový a havlovský prapor po Karlu Schwarzenbergovi, který s velkou pravděpodobností v roce 2018 do prezidentského klání nezasáhne. Kněz a čerstvý držitel Templetonovy ceny za mimořádný přínos duchovní dimenzi člověka Tomáš Halík si nepřímo o kandidaturu na Hrad říká. ‚Nezříkám se odpovědnosti. Kdyby nás měl reprezentovat pan Škromach v bazénku, asi bych musel zareagovat. Modlím se, aby se objevili důstojní kandidáti pravdy a lásky. Když ale prapor nikdo takový nezvedne, cítil bych morální povinnost jít do toho,‘ řekl Halík LN v narážce na místopředsedu Senátu a člena ČSSD Zdeňka Škromacha.“ „Achillovou patou“ projektu je podle deníku Halíkovo napojení na Luďka Sekyru, jehož podnikatelská minulost je sporná. Petr Kamberský ve sloupku Halíkovi moc velké šance nedává: „Dřív peklo zamrzne, než bude v Česku římskokatolický kněz prezidentem. V tomto pohledu by kandidatura Tomáše Halíka byla darem z nebes pro levici, protože by jen roztříštila pravicové hlasy a otevřela cestu na Hrad právě lidem jako Miloš Zeman nebo Zdeněk Škromach.“ V těch na domácí scéně dost okurkových dnech je člověk vděčný za každé téma, s radostí skáču i po tomhle bez ohledu na to, že jeho momentální relevance, řekl bych, není z největších. Jednak: vypadá to, že jsme svědky jakéhosi dominového efektu zvažování. Škromach řekne, že zvažuje. A zvažuje-li Škromach, dá se do zvažování i Halík, kde se tohle asi zastaví... Nakonec budeme zvažovat všichni, stejně už to asi děláme, akorát se k tomu takhle veřejně nehlásíme. Za druhé: mám trochu pochybnosti o tom, jestli prezentace možné kandidatury jako svého druhu oběti ve stylu, „když to bude vypadat, že strašně zle, tak do toho třeba půjdu“, dneska málokoho osloví, je anachronická a ne zrovna vkusná. A pak mám problém se snadností užívání termínů pravda a láska v tomhle kontextu. Ale to by bylo na několik delších souvětí, jež v tuhle chvíli asi nejsem schopný dát dohromady.
V Hospodářských novinách píše Daniel Anýž o vášních, jež vyvolává způsob, jímž média referují o izraelsko palestinském konfliktu. Cituje mimo jiné Johna Feltona, který pro známou americkou veřejnou stanci NPR vypracovával analýzy jejího blízkovýchodního zpravodajství. „Žurnalisté mají sklon tvrdit, že musejí dělat něco dobře, když jsou obě (všechny) strany nespokojené s jejich zpravodajstvím (...) Ignoruje (logika toho tvrzení – pozn. aut.) možnost, že obě strany mají v něčem pravdu: totiž že zpravodajství může postrádat důležitá fakta a může odrážet skryté nebo nezamýšlené posuny.“ V podstatě souhlasím: hledat si potvrzení kvality vlastní práce v množství vytočených na všech stranách, je asi stejně opodstatněné jako nacházet je v tom, jak jsou všichni spokojení. Ta druhá varianta je ovšem nebezpečnější.
Právo na první straně hlásí: „Tisíce šokovaných řidičů stahují z kůže lovci nehod“. Taky by mě asi trochu šoklo, kdyby mě stahovali. Lukáš Jelínek ve stejném deníku začíná svůj komentář sdělením: „Když chce dnešní omladina někoho označit za borce, řekne o něm, že je frikulín. Stačí spojit anglická slůvka free, cool a in, abychom věděli že dotyčný je nespoutaný, v pohodě a v obraze.“ No. Nepovažuju se za experta na vyjadřování mladých, ale mluvit je občas slyším. A dovoluju si tvrdit, že dnešní omladina (myslí tím Lukáš Jelínek současnou mládež, jeden nikdy neví) termín frikulín vskutku nepoužívá. Dokonce pochybuju o tom ,že ho vůbec kdy nějaká omladina používal, mám spíš pocit, že to je ironický termín, jenž od počátku užívali lidé spíš starší na adresu těch příliš cool mladých. Ale to už se možná pletu.
V Blesku slibný titulek: „Otevřela se brána do pekel. Zelenkové běhal mráz po zádech“. Když už i Jitce Zelenkové, musela být situace vážná. Jenomže nakonec šlo jen o to, že nějaký koncert překazil prudký déšť. Vlastně – málem překazil. Ani už ty prudké deště nejsou, co bývaly.
