Temná minulost ČSSD. Kariéristé, kteří pro peníze udělají cokoli

Jako urychlovač konfliktů v sociální demokracii se Losyho palác v pražské Hybernské ulici osvědčil už vícekrát. První slavnou epizodou byl „boj o Lidový dům“ na podzim 1920. V září ho nezákonně obsadila levicová frakce ČSSD, tehdy podporovaná většinou členské základny. Předseda strany Antonín Němec se proto obrátil na soud, který nechal Lidový dům v prosinci vyklidit a vrátit právoplatně zvolenému vedení. Vyhození levičáci pak založili KSČ.

V únoru 1948 posloužil Lidový dům jako nástroj komunistů k likvidaci ČSSD. Kompromisní šéf strany Bohumil Laušman se 24. února vylekal, když komunistické milice opět obsadily hlavní sídlo jeho strany. Proto zavolal premiérovi Klementu Gottwaldovi a slíbil, že sociální demokraté nebudou komunistům následující den komplikovat převzetí moci v zemi. Laušman skutečně dostal Lidový dům zpátky, a k tomu ještě funkci vicepremiéra v nové Gottwaldově vládě. Ovšem už po čtyřech měsících, přesně 27. června, musel asistovat při sloučení své strany s komunisty. KSČ převzala i Lidový dům s odůvodněním, že jí ve skutečnosti patří už od roku 1920.

Ve třetím vydání se boj o ovládnutí Lidového domu opakoval po listopadu 1989, když novodobá sociální demokracie musela prokázat, že jí dům v Hybernské ulici opravdu patří. Už 19. března 1990 komunisté iniciativně předali Lidový dům sociální demokracii, jeho převzetím však tehdejší předseda ČSSD Jiří Horák udělal zásadní chybu. V říjnu 1993, už za nového předsedy Miloše Zemana, podal ministr financí Ivan Kočárník žalobu na určení skutečného majitele. Ministrovi za ODS tehdy byly podsouvány temné politické motivy na likvidaci politické konkurence, která se bez majetku dostala do vážných finančních potíží. K žalobě měl však dostatečně vážné důvody. Komunistický majetek byl po listopadu 1989 zabaven státem a ČSSD k zápisu do katastru nestačilo, že její práva uznali komunisté. Po Kočárníkově zásahu musela strana prokázat, že jí patří akcie společnosti Cíl, která Lidový dům vlastnila před únorem 1948, jinými slovy že je skutečným dědicem předúnorové sociální demokracie. To se zpočátku ukazovalo jako nemožný úkol a Zemanova strana prohrávala jeden soud ze druhým.

K obratu došlo až v květnu roku 1997, kdy pokladnice strany Barbora Snopková přivedla k Zemanovi bývalého podnikového právníka Zdeňka Altnera. Ten sociálním demokratům představil své dva kolegy, špičkového advokáta Zdeňka Hájka a zkušeného notáře Václava Halbicha. Právníci připravili během tří let ústavní stížnost a rozsudkem Ústavního soudu připadl Lidový dům společnosti Cíl, která pak během dvou let převedla palác na ČSSD.

I třetí epizoda z dějin Lidového domu měla na sociální demokracii zásadní vliv.

Celý rozsáhlý text Petra Holuba o temné minulosti ČSSD čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.