Film Joe měl být Cageovo zmrtvýchvstání. Jen stěží

Lze-li u snímku Joe režiséra Davida Gordona Greena uvažovat o nějaké pověsti, která by film provázela a budila divácké očekávání, je jí nejspíš pošuškávání převzaté ze zahraničních recenzí, že hvězda hlavní role Nicolas Cage konečně natočila něco smysluplného a navíc i dobře hraje. Ačkoli totiž herec účinkuje v několika filmech ročně, jsou to propadáky a uznání utržil Cage naposledy před pěti lety za filmy Špatnej polda a Kick-Ass. Joe měl být návratem k solidní roli. Jenže výsledek, jak to tak bývá, je složitější.

Příběh filmu je zhruba takový: pravděpodobně kdesi v Texasu, ale rozhodně na jihu USA, sledujeme unaveného muže středního věku, který věčně kouří a nasává, občas a vždy bez finálního úspěchu si odskočí do místního rozpadajícího se bordelu, občas se pobije s místním poldou a skončí ve vazbě a občas se dočká potyčky se svým místním rivalem (Ronnie Gene Blevins), od něhož by rád měl pokoj. Vztahy na malém městě holt jsou složité. Navzdory všem svým neduhům a samotářskému stylu života to ale je v širém okolí oblíbený člověk, dříč a úspěšný podnikatel, který ve své firmě zaměstnává na deset černochů. Společně likvidují zdravé, ale kvůli jejich titěrnosti přebytečné stromy. Napouštějí je jedem a nechávají odumřít, aby je pak dřevorubci mohli pokácet a na jejich místě dát vysadit nový, jednou silnější les. Zřejmě to má být jakási metafora života v lokálních podmínkách.

Životní styl se Joeovi změní poté, co přijme mezi své zaměstnance patnáctiletého Garyho (Tye Sheridan) – kluka lačného práce, bez vzdělání a původem z rodiny devastované otcem alkoholikem (Gary Poulter). Gary se nejprv plaše rozhlíží po okolí, ale postupem doby a pod narůstajícím přívalem otcových ran přilne k Joeovi, jehož srdce si získá. Oba se spřátelí a Joe se chlapci stane mentorem (učí ho řídit a tak). Idyla netrvá dlouho a vše samozřejmě spěje k smutnému dramatickému finále, v němž se střetnou všechny zmíněné mužské postavy. Ty se do té doby filmem protloukaly o samotě a setkávaly jen výjimečně, aby zadělaly na výsledný konflikt. (Popsaný syžet není nijak převratný, takže kdo někdy viděl podobný film – třeba Dokonalý svět s Kevinem Costnerem – nemůže být postupem děje překvapen.)

Deprese od začátku do konce

Joe je film pomalého tempa a dlouhých pohledů na pobořené domy, bláznivé lidi, odpadky zaneřáděnou krajinu, kudy neprojede pravidelná vlaková linka, natož přespolní auto. Režisérovým cílem zřejmě je dosáhnout pocitu, že život na jihu Států je hnusný, nuzný a od časů Divokého západu, kdy mohl vypadat podobně, se docela zastavil. Nic se tu neděje (ani ten stepní běžec laskavec bílý není větrem hnán silnicí), takže stres, nahromaděný vší tou bezvýchodností a nudou, chlapi řeší žárlivým vybíjením zbylého života. Když zrovna netráví lesy nebo se netopí v alkoholu, aspoň po sobě z uražené pýchy střílejí anebo pro flašku chlastu neváhají umlátit druhého rezavým francouzským klíčem. Ženy mají osudy přehlednější: jsou odsouzeny do rolí děvek anebo týraných znásilňovaných hader. Dojem chmurnosti podtrhuje, že všechny předměty na plátně jsou staré a ošuntělé. Jediná nová věc je Joeovo nové GMC, jehož koupě se mu nakonec paradoxně vymstí. Tradice neodpouští.

Což o to, takhle popsáno to vlastně působí zajímavě, jenže potíž je, že celek filmu nefunguje. Snad jeho nerozhodností, zda se soustředit na děj nebo na atmosféru, snad jeho průhledností, snad nelogičností: přestože chlapec vyrůstá v takové rodině, ani na okamžik ho nenapadne, že by mohl utéct pryč. Třebaže Gary bravurně ztříská Joeova soka, muže jakžtakž v kondici, se svým otcem věchýtkem si neporadí. Pravda, tatík je rapl, který neváhá zabít, ale jeho syn by měl otcovy slabosti znát. Ke všemu onu vraždu nikdo neřeší… Inu, tuze rád bych zas jednou viděl smysluplný film. Uklidnění divákům bohužel nepřináší ani Cageovo okoukané herectví: zase sotva zvedaje nohy ležérně chodí po domě, zase se prověšuje v ramenou, zase dělá psí oči. Jen to všecko koná obrostlý vousem – možná v tom má být avizovaná svěžest jeho výkonu. Naděje přichází až se závěrečnou scénou, v níž patnáctiletý Gary ve svém novém autě přijíždí do své nové práce, aby zde zasadil nové stromy. Hle, jak s předpisovým dovršením dramatického oblouku náhle může být i Texas plný optimismu.