Obhajoval i Miloševiće. ‚Nejdřív jsem myslel, že je to šílenec‘

Marko Sladojević deset let působil u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Nejprve pracoval v týmu obhájců někdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiće, „druhou štaci“ absolvoval při procesu s bývalým předákem bosenských Srbů Radovanem Karadžićem.

Markovu čtyřletou práci na případu včetně rozhovorů s pamětníky tehdejšího bosenského běsnění, rozporů s přáteli a blízkými a pochyb nad smyslem takového rozhodnutí zachycuje snímek Srbský právník. Nyní ho promítá festival Jeden svět. Rozhovor s ním najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Ve filmu chybí scéna vašeho setkání s Karadžićem, v reálu jste se ale asi setkali. Jaký je? Ve filmu říkáte, že za války jste jeho i Miloševiće nesnášel, ale pak je zastupoval, protože věříte, že každý člověk má právo na spravedlivý soud. Jací teda tito lidé jsou?

Moje schůzky s ním se nesměly natáčet. Jde o privilegovanou a soukromou komunikaci, která se většinou odehrává buď ve vězení, tedy v cele zadržení, nebo v malé místnosti při přestávkách soudu. Tam nejsou a nesmějí být kamery. Co se mého názoru na 90. léta týče, je to tak, jak jsem říkal ve filmu – před příchodem k tribunálu jsem žil v Srbsku za vlády Slobodana Miloševiće, Karadžić byl v Bosně. Já jakožto obyvatel Srbska jsem tehdy o Karadžićově politice moc nevěděl, v centru uvažování byl pro mě Milošević. Byl jsem tedy proti němu, zároveň jsem byl velmi prosrbský. To znamená, že jsem podporoval Srby mimo Srbsko. Když jsem přišel k tribunálu a z dostupných dokumentů zjistil spoustu nových informací jak o Miloševićovi, tak o Srbech v Bosně a Chorvatsku, moje postoje se zmírnily. A zároveň jsem se přestal zastávat Srbů venku, protože jsem zjistil, co všechno tam napáchali.

A jak se proměnil váš postoj k Miloševićovi? Jak dnes hodnotíte jeho éru?

Musíte si uvědomit, že všechno není jen jeho vina. To zaprvé. Dál je důležité říct, že Milošević chtěl vládnout a že nebyl nacionalista, nýbrž komunista. Srbové mimo Srbsko ho zase tolik nezajímali. Pomáhal jim jen tolik, kolik musel. Při vyhnání Srbů z Chorvatska nakonec nehnul prstem, čímž nejlépe ukázal, co si myslí.

Při četbě jeho dokumentace se mi v některých situacích zdál tak rozumný, že jsem tomu nemohl uvěřit. Vždycky jsem si myslel, že je to šílenec, ale v některých situacích se choval tak rozumně, až mě to překvapilo. Když si tedy poskládáte těch tisíce drobných střípků dohromady, nakonec z toho vyjde úplně jiný člověk, než za jakého jsem ho měl a proti kterému jsem demonstroval. Když jsem se potom bavil s Karadžićem a Momčilem Krajišnikem, který s nimi taky úzce spolupracoval (další z vůdců bosenských Srbů – pozn. red.), a pročítal si všechny ty dokumenty, dozvěděl jsem se například, že na začátku války se Milošević staral hlavně o to, jak ukončit sankce. To byla jeho hlavní starost, a tak podpořil všechny mírové plány. Bosenští Srbi nikoliv. Oni ze čtyř či pěti mírových plánů podpořili jeden nebo dva, kdežto Milošević všechny. Hlavně proto, aby Srbsko zbavil sankcí.

Odtud ze střední Evropy se zdá, že Západ se kdysi rozhodl vnímat balkánskou válku jednoznačně jako spor zlých Srbů a hodných ostatních, což mělo fatální dopad na srbské sebevědomí. Ne už třeba na chorvatské, ostatně když zajedete do Makarské, v městském parku na pláži ční nová socha exprezidenta Franja Tuđmana jako výsměch do očí evropským turistům i Srbům. Jak to vnímáte vy?

Skutečně je to tak. Politika neokapitalismu či extrémního kapitalismu, jehož krédem je „rozděl a panuj“, nám přinesla poselství „vy jste zlí, oni jsou dobří a naopak“. Všichni to přijímáme. Dochází tak k jistým tenzím, kdy se hádáme jeden s druhým, místo abychom spolupracovali a rozvíjeli se společně. Pokud se chorvatský a bosenský, respektive muslimský národ považují za vítěze a oslavují to, nás Srby to opět nějak irituje a vyvolává to v nás agresi, která potenciálně může vést k další válce. Místo, abychom společně komunikovali a rozvíjeli se jako například Němci s Francouzi po druhé světové válce, hádáme se a obviňujeme navzájem, kdo za minulou válku může. Po první světové válce byli Němci odsouzeni, a Francouzi a Angličané se prohlásili za její vítěze. Výsledkem německé frustrace bylo vítězství Hitlera ve volbách a válka ještě mnohem horší než ta předchozí. A tak to bude i u nás, pokud spolu nezačneme komunikovat. Dříve či později se tu objeví nějaký nacionalista a nedopadne to dobře. A sebevědomí srbského národa rozhodně po tom všem velmi pokleslo, o tom nemá cenu diskutovat. Problém je, že mezinárodní společenství momentálně nepomáhá ani jedné straně. Oni nás musí dovést k jednomu stolu a přimět spolu komunikovat.

Marko Sladojević se narodil roku 1976 v Bělehradě. Zažil zde i bombardování vojsky NATO, o němž říká, že je nelegitimní, ale že bombardování nemá kdo u mezinárodních soudů soudit – neexistuje pro něj jurisdikce. V Holandsku, kam utekl v obavách z dalšího pokračování balkánské války vystudoval práva. Poté pracoval v Haagu u Mezinárodního soudního tribunálu. Zde potkal svou ženu, dnes oba žijí v Lublani.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Co dál najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo:

Sněm politické divize Agrofertu byl bodem zlomu. Po něm už nikdo nemůže říct, že nevěděl, oč Andreji Babišovi jde. Čtěte článek Limity proměny země v Čechofert Lenky Zlámalové.

Téma Vladimíra Ševely Jak dlouho už jsme ve válce a dokdy tam budeme se věnuje třem konfliktům, které se ve světě za loňský rok rozhořely – na Ukrajině, Blízkém východě a severní Africe, a připravenosti české armády.

Pravidelná rubrika Salon pokračuje ve vojenské tematice. Pozvání do diskusního Salonu Týdeníku Echo přijali ředitel odboru obranné politiky ministerstva obrany Jan Jireš, redaktor Armádního technického magazínu Dušan Rovenský, sám bývalý voják se zkušeností z misí v Kuvajtu a Iráku, a Petr Nečas, který předtím, než se stal premiérem, byl dlouhá léta expertem ODS na obranu. Za jeho vlády se na podzim 2011 přijala tzv. Bílá kniha Armády České republiky.

Petr Holub se v komentáři Slon ve zdravotnickém porcelánu vrací k sjezdovému projevu Andreje Babiše, který se neobvykle důrazně věnoval tématu zdravotnictví. Jedná se o další útok na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, vizi nebo Babišův střet zájmů?

Text Socialističtí yuppies Lenky Zlámalové je věnovaný první generaci mladých lidí působících v ČSSD, kteří nejsou kariérními straníky ale naopak velmi zdatnými odborníky. Jde o náměstka na obraně Jakuba Landovského a náměstka ministra zahraničí Jakuba Kulhánka.

S komentátorem řeckého deníku Kathimerini Janisem Palaiologosem mluvil o nové řecké vládě marxistické strany Syriza i postojích tamní společnosti Martin Weiss. V rozhovoru V Evropě Syriza mluví úplně jinak než doma v Řecku Palaiologos říká: „Rétorika je protievropská, ale ve skutečnosti jsme velmi hrdí, že můžeme být součástí EU.“ Řecký novinář pro Týdeník Echo zároveň uvolnil i krátkou ukázku ze své knihy o řecké krizi Třináctý úkol Heráklův.

O jednom z nejzávažnějších zahraničních témat uplynulého týdne, vraždě ruského opozičního politika Borise Němcova, píše Martin Weiss v textu Po Němcovově smrti nastupuje v Rusku strach. Domnívá se, že tato vražda znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruské vývoji.

V textu Lordi zvážili Rusko a EU. Koho nalezli lehkým? se Daniel Kaiser věnuje dva týdny staré zprávě evropského výboru Sněmovny lordů, která se dá považovat za jeden z pokusů o popis největší geopolitické krize v Evropě od konce studené války. 

Rozpad dlouholetého politického partnerství maďarského premiéra Viktora Orbána a oligarchy Lajose Simicska sleduje v textu Z Orbánovy šedé eminence štvancem redaktor slovenského Denníku N Peter Morvay.

O novém německém snímku Fénix režiséra Christiana Petzolda z doby poválečného Německa píše Ondřej Štindl.

Divadelní představení ústeckého Činoheráku Kopanec recenzuje Lukáš Novosad. „Inscenace patří k dílům založeným na stupňovaném diváckém nepohodlí,“ píše.

Týdeník Echo v papírové podobě si můžete koupit na těchto prodejních místech.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO ANDROID SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.

xxx