Je až příliš dobrý. Český ležák se konečně prodá
Vypadá to jako nekonečný příběh. Snahy exportovat letadla L-159 zatím nevedly k úspěchu, byť množství šancí se dá počítat na desítky. Nyní je snad naděje, že část strojů koupí soukromá firma Draken International a další letouny odebere Irák, jenž po krachu dohody z roku 2012 obnovil zájem. Musíme doufat, že tentokrát to (konečně!) vyjde a „český ležák“ najde uplatnění na trhu.
V každém případě je ale příznačné, že jakákoliv jednání o exportu L-159 provázejí komentáře českých všeználků, podle kterých jde o letoun nekvalitní, nepovedený a neperspektivní, což přece „logicky“ dokládá právě dosavadní komerční neúspěch.
Až příliš dobrý letoun
Problém ale ve skutečnosti leží někde úplně jinde. Aero L-159A ALCA je z hlediska výkonů stále skvělý podzvukový bojový letoun, jehož potenciál se v některých směrech blíží nadzvukovým stíhačům. Paradoxně právě to je jedním z kamenů úrazu, jelikož pro mnoho potenciálních uživatelů je L-159 zkrátka až příliš dobrý a drahý. Navíc jeho vyspělé vybavení amerického původu znamená, že jakýkoli případný export závisí na schválení Washingtonu.
Specifickým tématem je fakt, že L-159 byl vyvinut primárně coby jednomístný bojový letoun, dvoumístná cvičná verze se řešila až sekundárně, ale většina potenciálních uživatelů by chtěla právě spíše cvičná letadla. Jednání tak zpravidla doplňují požadavky zájemců na konvertování L-159A na dvoumístné. Někdejší objednávka 72 jednomístných strojů pro Armádu ČR zajisté byla vedena dobrými úmysly (resp. snahou podpořit domácí letecký průmysl), ale bohužel asi s omezenými znalostmi situace ve světě.
Naděje pro L-159 několikrát zklamaly i tehdy, když zájemce stáhl svůj požadavek na dodávku letounů pro nedostatek peněz (Rakousko) či kvůli politickým změnám (Nigérie). A nejednou i proto, že se rozhodl pro konkurenční typ (Indie, Kolumbie, Irák).
A co diplomatické páky?
A tady už narážíme na to, co by mělo být hlavním předmětem stížností. Česká politická reprezentace prostě nemá koncepci systematické podpory zbrojního exportu, resp. nepoužívá všechny diplomatické a ekonomické páky, aby šance L-159 v tvrdé konkurenci na trhu zvýšila.
V řadě zemí třetího světa má značka Aero Vodochody (díky výborným letounům L-29 Delfín a L-39 Albatros) stále skvělé jméno. Je proto potěšující, že se snaží toho využít a nyní pracuje na projektu letounu L-169, který by měl zachovávat základní koncepci L-159, ale primárně by se mělo jednat o dvoumístný cvičný letoun, navíc s větším podílem české elektroniky a patrně s ne-americkým motorem. To by mohlo pro nové stroje otevřít trhy zejména mezi dnešními uživateli starších letadel značky Aero, která má dlouhodobě pověst firmy, jež umí produkovat cvičné letouny s dobrým poměrem výkon/cena.
Letoun L-159 ALCA, dokonce i za předpokladu prodeje Iráku a firmě Draken, jen těžko bude zapsán do historie jako obchodně úspěšný. V nejlepším případě se podaří „minimalizovat ztráty“. Ale také neúspěch může být užitečný, když z něj umíme vyvodit poučení. Firma Aero Vodochody, jak dokazuje návrh L-169, to evidentně dokáže. Zásadní otázkou ale zůstává, zda je této sebereflexe schopna česká politická reprezentace.
