Premiérem ještě není. Sorry jako
1
Hnutí ANO mělo o minulém víkendu sjezd. Předsedovi Andreji Babišovi delegáti téměř jednohlasně prodloužili mandát o dva roky, prvním místopředsedou zůstal Jaroslav Faltýnek, z předsednictva vypadl Martin Komárek. A stalo se na sjezdu i něco zajímavého?
Ve zbytku politické scény a mezi novináři vzbudila největší pozornost změna stanov, která předsedovi dovoluje škrtat v kandidátkách. Zajímavější ale bylo, s jakou lehkostí už delegáti sjezdu a evidentně i podstatná část veřejnosti přijímají Babišův patafyzický výklad, v němž on je ten nejpronásledovanější politik v zemi, všichni jdou proti němu, jenom ANO se nic nepromíjí.
Skutečnost nemůže být odlišnější – snad až na Miroslava Kalouska a možná ještě Bohuslava Sobotku (schválně píši jména předsedů a nikoliv jejich stran) se politická scéna chystá na možnost usednout v kabinetu premiéra Babiše. Na Babiše už dnes platí zvláštní měřítka a nevyžaduje se po něm dodržování normálních pravidel. V televizi promluví o dvou miliardách, které prý Dalík vykešoval pro Topolánka, nikdo se nad tím nepozastaví. Policejního prezidenta nazve tajtrlíkem a ulhanou loutkou v rukách ministra vnitra, policejní prezident ho nevyzve na souboj ani k omluvě. Zpráva Blažkovy komise o policejní reorganizaci a následné hlasování ve sněmovně jsou „šaškárna a prasárna“. Ticho, klid.
To, že nimbus jedince s nárokem na jemu šitá pravidla budují Babišovi spolupracovníci jako místopředseda Faltýnek, se ještě dá pochopit. Ale že se jím nechává ovlivnit i mediální provoz, už ne. V pondělí interviewovali posjezdového Babiše v Událostech, komentářích ČT. Moderátor s vicepremiérem půl hodiny probírá, s kým půjde do vlády po volbách na podzim. Babišovu situaci následně hodnotí „dva renomovaní komentátoři“, jeden z nich (Jan Macháček) je přímo Babišův zaměstnanec – jednak v LN, o nichž snad aspoň část diváků ví, že patří Agrofertu, jednak jako šéf správní rady think-tanku IPPS. Má za to šestimístný měsíční příjem. Je možné si takového ekonomického nevolníka pozvat na židli, kde měl sedět nezávislý komentátor, a diváka ani nevarovat?
Kdybychom žili ve společnosti s normální politikou a normální mediální scénou, musel by teď Babiš odpovídat na úplně jiné otázky, než s kým že půjde za osm měsíců do vlády. Ten člověk má už dva měsíce vážný problém. Politik, který dělá v republice pořádek i za cenu toho, že v nějaké vesnici zkrachuje poslední obchod, nám v kauze s dluhopisy předvedl, jak se to dělá, když miliardář nechce platit daň z příjmu. Dodnes ani nevíme, jestli za dluhopisy svého Agrofertu skutečně zaplatil ze svých osobních peněz. Před dvěma týdny sice zveřejnil potvrzení z UniCredit, že banka na jeho popud 1,5 miliardy na nákup dluhopisů Agrofertu poslala, jen není jasné, kdy a z jakého účtu přesně. Není jasné, proč Babiš neučinil tak jednoduchou věc, jakou by bylo zveřejnění výpisu z osobního účtu.
Potenciálně ještě výbušnější zůstávají nejasnosti kolem Babišových legálních příjmů. Hláška „sorry jako“ se dnes tváří jako dobrý vtip, nicméně vznikla v první reakci na otázku, zda je ochoten vysvětlit, jakými obchody si tu zhruba 1,5 miliardy, za niž si od svého Agrofertu koupil dluhopisy, vydělal. U každého politika by teď nastávala ta nejchoulostivější chvilka. Buď rozežene pochybnosti, nebo se z něj stává chodící bezpečnostní riziko pro stát.
Jednatřicátého ledna slíbil Babiš čtyři věci: volné ruce pro finanční správu, dva audity, výpis z účtu o platbě za dluhopisy a doklady o původu dodatečně objevené miliardy. Audit prý zveřejní v týdnu od 6. března. Audit je bohužel nejméně spolehlivá metoda, jak něčí finanční situaci zjistit. Auditora si ministr vybral sám, auditor může navíc hodnotit jen to, co mu je předloženo. Takže by to ještě chtělo ten zbytek. Aby vicepremiér objasnil ty hlavní operace, z nichž vzešlo jeho bohatství. Aby jeho účty řádně prošla finanční správa. Dokud si v tomto ohledu nebudeme jisti, nemá ten člověk právo být premiérem České republiky, inteligentní novináři nemají právo k němu jako k budoucímu premiérovi přistupovat a ostatní politické strany o účasti v jeho kabinetu byť jen uvažovat.
