Oběti mediálních soudů
Média a s nimi celá veřejná debata zažívají nejhorší krizi od roku 1989. Finanční, personální, morální i intelektuální. Internet přináší velkou svobodu, ale zároveň rozdrobení veřejného prostoru. Dnes tady fakticky není žádné médium, které by bylo schopno udávat celé společnosti agendu. Vnutit své téma ostatním tak, že si ho prostě nemohou dovolit ignorovat a posouvat tím celou atmosféru doby. Bez ohledu na výšku nákladu nebo počet diváků tady donedávna taková média bývala dvě: soukromá, německým majitelům patřící Mladá Fronta Dnes a veřejnoprávní Česká televize. První zbavil vlivu Andrej Babiš tím, že si ji koupil. Česká televize se v houstnoucí společenské atmosféře stává čím dál tím opatrnější a méně výraznou. (S čestnou výjimkou odvážných skutečně mocné kritizující investigativní publicistiky z pořadů Reportéři ČT a 168 hodin).
Rozpadu mediálního prostoru a akutní potřeby s tím něco dělat si v poslední době nezávisle na sobě všimli premiér Bohuslav Sobotka a šéf České televize Petr Dvořák. A oba se shodnou, že potřebujeme nové mediální zákony pro novou dobu. Ty současné jsou buď bezzubé, nebo nepoužitelné. „V posledních letech zažíváme proces, kdy zahraniční kapitál z médií odchází a vlastnictví médií se koncentruje v rukou českých podnikatelů a podnikatelských skupin. Jsem přesvědčen, že menší konflikt zájmů zajišťovalo zahraniční vlastnictví našich médií, protože zahraniční vlastníci většinou neměli zájem zasahovat do obsahu a ten obsah byl věcí rozhodnutí jednotlivých redakcí. Nejde jen o to, co novináři napíšou, ale i o to, co novináři nenapíšou,“ řekl Sobotka studentům Právnické fakulty Univerzity Karlovy při příležitosti 17. listopadu. „V našich médiích dochází k pohybu, na který nejsme připraveni v oblasti mediální legislativy ani v oblasti zákona o střetu zájmů.“
Šéf České televize se zase nechce zapojit do nápadů advokátky Hany Marvanové, která připravuje nový zákon o mediálních radách, o nichž by měly rozhodovat náhodně vybrané nikým nevolené zájmové skupiny. Dvořák ale správně rozpoznal, že hlavním motivem je oslabení pozic ředitelů veřejnoprávních médií, kteří by měli být snáz odvolatelní.
A upozorňuje na celou sadu nepřehlédnutelných a neřešených problémů. Na prvním místě vypichuje hluboký kontrast „regulovaných a kontrolovatelných starých médií a neregulovaných a zcela nekontrolovatelných médií nových.“ Fakticky a přesně upozorňuje na slabost a zranitelnost České televize, za jakýkoliv rádoby nevyvážený výrok a na druhé straně voluntarismus, kdy se bez jakéhokoliv pocitu zodpovědnosti v nekontrolovaných médiích „popravují“ lidé úniky odposlechů, kompromitujícími fotomontážemi nebo naopak některá média fungují nikoliv jako prostor veřejné debaty, ale PR oddělení oligarchických holdingů. Dvořák vyzývá k rychlému řešení „využívání nových médií jako marketingového a propagandistického nástroje pro vytváření nátlakových kampaní a dezinformací všeho druhu.“
Je dobře, že ředitel veřejnoprávní televize není servilní a otevírá důležitá a kontroverzní témata. Změnit mediální zákony pro soukromá média bude trvat dlouho a narazí to na silný odpor skupin, které si je pořídily. Co se dá udělat relativně rychle, je posílení odvahy médií veřejnoprávních. A to přesně opačným směrem, než navrhuje Hana Marvanová. Ředitelé České televize a Českého rozhlasu by měli být jako šéfové klíčových veřejnoprávních institucí neodvolatelní, pokud se nedopustí nějakého vážného prohřešku. Potřebovali by podobnou pevnost, jakou mají dnes členové Bankovní rady ČNB nebo soudci. Úroveň veřejné debaty by silně zvedlo, pokud by byli po dobu časově pevně daného mandátu neohrožení. Tak jako třeba vedení britské BBC. Jen tak budou jednat svobodně a odvážně. A nebudou třeba váhat bez pardonu vypnout vulgární hlavu státu. Ten nárok na skutečnou autonomii a nezávislost není přehnaný. Zbrklý mediální soud je často drsnější než soud skutečný. Má sílu podstatně víc zničit nevinným život. A není před ním žádné obhajoby. Zatímco dřív se zcela správně útočilo na ty, kdo mají skutečnou moc, dnes míří útoky na ty, kdo jim stojí v cestě nebo už jsou dávno moci zbaveni. Potřebujeme silné, agendu udávající médium, které bude odvážně rozkrývat a vysvětlovat, co se ve společnosti skutečně děje.
