„Zázračné“ rozpočty roku 2016

Ministerstvo financí a Andrej Babiš s pompou ohlásili výsledek hospodaření státu za rok 2016. Po dlouhých letech skončilo v přebytku. My všichni zastánci hospodaření bez dluhů bychom proto měli skákat radostí.

Bohužel, či spíše bohudík, matematika čísel veřejných rozpočtů není prostou algebrou, nýbrž disciplínou, které je možné rozumět pouze v širších kontextech: Máme sice rozpočtový přebytek 61,8 miliard, zároveň ovšem stát vynaložil oproti roku 2012 16,6 miliard navíc na platy úředníků.

Co to znamená? Že o pozitivní výsledek státního hospodaření se tak postarali podnikatelé a soukromý sektor, nikoliv „zázračně“ pracující Ministerstvo financí. Podnikání se v uplynulém roce více dařilo, lidé odváděli více peněz na daních a také díky nízké nezaměstnanosti stát „ušetřil“ na podporách v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávkách.

Ve vlastních „nákladech státu“ k žádným potřebným úsporám nedošlo. Co je ovšem ještě důležitější, stát zcela selhal v investicích. Na minulý rok byly rozpočtovány na 78,5 mld. Kč, což je o více jak 20 mld. méně než v dobách ekonomické krize.

A proč o tom píše bývalý pražský primátor?

Protože postup Andreje Babiše v menším kopíruje primátorka Krnáčová. Na investice si pro rok 2016 vyčlenila pouhých 12,7 miliard. Co hůře, proinvestovat z nich byla schopná jen 4,9 miliardy, tedy asi 38,5 %! Na podzim potom zbývajících 61,5 % už tak hubeného investičního rozpočtu prohlásila za „úsporu“ a takto imaginárně „ušetřené peníze“ se rozhodla použít na splacení části dluhu města.

Imaginárně „ušetřené“ peníze ovšem ve skutečnosti ušetřené nejsou. Je to jenom způsob žití na dluh budoucnosti. Stagnace se totiž v případě metropole rovná úpadku. Bez rozvoje metra, dostavby vnitřního okruhu a vytváření dobrých podmínek pro soukromé investice se totiž dlouhodobá prosperita města zařídit nedá.

Je to přitom paradox. Napřed nám oblepí zemi billboardy, ze kterých na nás křičí, že naši zemi řídí v lepším případě „nemehla“. A když potom vládne, vidíme na vlastní oči a zažíváme na vlastní kůži, jaké to je, když skutečná „nemehla“ začnou hospodařit. Otřepané rčení mluví o vlku v rouše beránčím, tady jsou však na místě slova o nezodpovědných nemehlech v rouše spasitelů…