Život na Sibiři zlákal Rusy i Ukrajince, který je provázel Prahou

Petrohradští byznysmeni se chtějí přestěhovat na Sibiř a vybudovat soběstačnou vesnici na zelené louce uprostřed pustiny. Stejná myšlenka s nimi spojila i turistického průvodce z Prahy Evžena Kuchara. Život v souladu s přírodou si nejprve natrénuje na české farmě.

Šestadvacetiletý turistický průvodce Evžen Kuchar původem z Ukrajiny se při toulkách Prahou se skupinami ruských turistů setkal s mnoha zajímavými lidmi. Před pěti lety ho jedno takové setkání ovlivnilo natolik, že se rozhodl v létě plout po řece skrz Sibiř, a vyzkoušet si tuto drsnou krajinu také v zimě na sněžných skútrech. Výlety sibiřskou krajinou ho utvrdily v tom, že se do panenské přírody chce natrvalo odstěhovat. Sám Kuchar pochází z ukrajinského Kyjeva, ale v Čechách žije už nějakých dvacet let.

Spolu se skupinou petrohradských podnikatelů má Evžen Kuchar v plánu postavit na zelené louce vesnici, ve které se budou snažit žít samostatně a v souladu s přírodou. O tomto dobrodružném životním kroku si jeho příbuzní myslí své. Mají ho za snílka, blázna či romantika. „Cílem života mé rodiny bylo, dostat se do města. A já tím, že chci z města ven jim teď nabourávám životní hodnoty,“ popisuje reakci svých nejbližších. Svoji budoucnost má oproti vrstevníkům poměrně dobře naplánovanou. Život svůj i své budoucí rodiny vidí v ruské přírodě.

Na Sibiř podnikatelé neutíkají, spíše se vrací

Před čtrnácti dny projel Evžen Kuchar s ruskými přáteli zasněženou Sibiř, aby poprvé obhlédli pozemek, na kterém bude během dvou let stát vesnice s hospodářskými i obytnými stavbami a skleníky na pěstování zeleniny. Na rozlehlých polích mají v plánu zasít pšenici, ze které budou ve vlastním mlýně vyrábět mouku a z té následně péct chleba. Časem chtějí být tito vesničané nejen samostatní, ale své produkty také prodávat obyvatelům ze vzdálených vesnic.

Podle Evžena Kuchara mají petrohradští podnikatelé obchodování v krvi, a tak bude dalším zdrojem obživy i financí chov ryb v přilehlém rybníku. „Hlavním cílem této komunity má být maximální samostatnost, jak jen to bude možné. Samozřejmě suroviny jako sůl či benzín, nebo náboje do zbraní se budou kupovat. V průběhu realizování všech plánů se budeme snažit být co nejvíce soběstační.“

Nebudeme dělat s žádnými pravěkými nástroji, od rána do noci, ohnutí na poli.

Pole však nebudou orat pomocí pluhu zapřaženého za koněm či krávou. „Samozřejmě budeme mít i traktor, ale především chceme všechny pracovní postupy co nejvíce mechanizovat. Hlavní aktér této myšlenky, Igor Moškin, má na to dostatek financí a chce na to jít co nejvíc s rozumem, aby se vše dalo jednoduše obsluhovat. Nebudeme dělat s žádnými pravěkými nástroji, od rána do noci, ohnutí na poli,“ vysvětluje Evžen Kuchar. Lidé, kteří se rozhodli žít tímto stylem rozhodně neutíkají před civilizací, spíše se chtějí vrátit do přírody a žít ekologičtějším způsobem života. Na pozemek povede také elektrický proud a telefonické spojení. Internet ale rádi oželí.

Ukrajinec z Čech se přestěhuje do Ruska

Myšlenky na život v přírodě měl Evžen Kuchar již od nástupu na pražskou filozofickou fakultu, kde studoval ruštinu. Věděl, že v Praze žít nechce a ani si neuměl představit, co by tu dělal. Pravda, zůstal tady dvacet let. „Před pěti lety jsem potkal Igora, se kterým jsme se po pár dnech známosti naladili na stejnou notu a on mi začal vyprávět o svém nápadu, zakoupit pozemek, který by ideálně splňoval všechna kritéria pro život,“ vysvětluje Kuchar, jak přišel na myšlenku odstěhovat se z Prahy do ruské přírody.

Tam na Sibiři se to podobá Brdům nebo Vysočině

Místo jeho nového bydliště se prý podobá Brdům nebo Vysočině, ale ten obrovský opuštěný prostor se prý nedá slovy popsat. „Jsou tam menší kopečky, lesy, pole, spoustu řek a rybníky. Střídají se tam všechna roční období. Zimy jsou tvrdší než tady,“ pokračuje ve vyprávění. Strach z medvědů ani vlků, kteří v lesích žijí, Evžen Kuchar nemá. Horší je samota. „Když jsem byl na Sibiři, tak se mi po pár dnech začalo stýskat po přítelkyni. Tehdy jsem si uvědomil, že všechny ty zážitky a příroda jsou skvělé, ale člověk to musí to štěstí s někým sdílet,“ popisuje emotivní momenty způsobené dojmy z divoké přírody.

Člověk si musí určit priority

Jediné s čím se musí Kuchar smířit, je skutečnost, že v tomto podnebném pásu nevypěstuje víno, které má tolik rád. „Vesnice naštěstí nejsou až tak daleko, takže se víno nakoupí tam,“ směje se, ale náhle zvážní a dodává, že člověk si musí určit především priority a tou pro něj víno rozhodně není. Evžen Kuchar chce také zabránit mylnému dojmu, že smyslem tohoto života v přírodě není žít v hlíně a zakopat se v pustině, naopak. „Oni tam chtějí zestárnou a pracovat, ale zároveň plnohodnotně žít.“

Trénovat na nový způsob života hodlá Evžen Kuchar už v Čechách. „Začnu pracovat na farmě za Prahou, abych pochytil nějaké znalosti a dovednosti a připravil se také fyzicky.“ První stavební i zemědělské práce v pusté přírodě totiž zahájí komunita již v létě.