Fóbie ze zlevňování

Bojíme se toho, co si umíme představit. Hlavně toho, s čím máme špatnou zkušenost z minulosti. Inflace, znehodnocení úspor, zdražování vyvolávají strach. Stejně jako pády měny. Němci mají skoro v genech panickou hrůzu z inflace. Proto je tak děsil pohled na rostoucí dluhy Jihoevropanů, s nimiž se svázali jednou měnou.

Žijí v kolektivní přesvědčení, že Hitlera přivedla k moci hyperinflace Výmarské republiky. Pozornost budí příběhy padlých států od Argentiny po Zimbabwe.

Následků pádů cen se nebojíme, protože si je neumíme představit. Poválečná Evropa příklady nenabízí. Skutečně ničivou deflaci zažilo jen Japonsko a krátce Hong-kong. To jsou ale tak vzdálené a přes všechny potíže stále bohaté země, že se na nich nebezpečí spirály zlevňování těžko ukazuje.

Teď je ve vážném ohrožení deflací Evropa, kde se jednotlivé země konečně začínají probírat ke slušnějšímu hospodářskému oživení. Evropská centrální banka proto ve čtvrtek sáhla k bezprecedentnímu kroku a stáhla úrokové sazby do minusu. Když si u ní budou chtít komerční banky uložit peníze, nejenže nic nedostanou, ale ještě za to zaplatí parkovné. To má finančníky motivovat, aby peníze půjčovali a otáčeli v ekonomice. Různé studie Evropské centrální banky ukazují, že k úvěrům za rozumnou cenu se těžko dostávají hlavně malé firmy ze zemí jižní Evropy.

Záporné úroky samy o sobě samozřejmě italským živnostníkům rozumný úvěr nepřihrají. Je to spíš signál, že strach z pádu cen je tak velký, že centrální banky sahají po hodně nekonvenčních, širšímu publiku těžko vysvětlitelných alternativách. Přesně tím bylo listopadové řízené oslabení koruny Českou národní bankou. Vyvolalo panický strach ze zdražování a výsledkem je nejpomalejší vzestup cen v historii, v dubnu o 0,1 procenta v porovnání s předchozím rokem.

Proč je pád cen tak nebezpečný? Na první pohled přece zlevňování vypadá příjemně. To ale platí jen ve chvíli, kdy ceny padají díky inovaci, technologickému posunu nebo zesílení konkurence. Nikoliv proto, že lidé prostě nenakupují. Ekonomika stojí a padá s očekáváními. Když lidé čekají, že zítra bude levněji, nic si nekoupí. Firmy musí začít propouštět a snižovat platy. A tak to jde pořád dokola. Představa, že zítra může něco zdražit, je nepříjemná. Psychologicky je ale podstatně snesitelnější než pomyšlení na to, že vám zítra šéf sníží plat. Deflace navíc zvedá dluhy, čímž zahání mnoho lidí i firem do těžko řešitelné finanční tísně.

Hitlera nepřivedla k moci hyperinflace, ale deflace, která ji následovala. Proto budou centrální bankéři dělat všechno, aby zlevňování zabránili.

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.