Nenašli, co hledali. Zklamaní uprchlíci se vrací z Evropy domů
Část uprchlíků se vrací domů
NOVÉ
Přestože do Evropy i v chladných zimních měsících nadále proudí tisíce uprchlíků, někteří ze Starého kontinentu naopak odcházejí. Například Německo a Norsko hlásí určitý odliv lidí, kteří do těchto zemí přišli v rámci loňské migrační vlny. Někteří odchází, protože život v Evropě nesplnil jejich očekávání, jiní pro změnu prochází určitým kulturním odcizením. Informuje o tom americký list The Wall Street Journal, který zároveň upozorňuje, že zatím odešel jen zlomek migrantů a uprchlíků.
Jedním z těch, kdo se vracejí zpět do své vlasti, je i třicetiletý Amer z Damašku. Ten podle vlastních slov loni utratil 15 tisíc euro (více než 400 tisíc korun), aby do Evropy dostal sebe a svoji rodinu. Když odcházel, doufal, že v Německu dostane malý dům a nějaké peníze, aby si mohl založit vlastní živnost. Když ale skončil v holé místnosti provizorní ubytovny, nadšení ho opustilo. „Přišel jsem do Německa, protože všichni říkali, že je to nebe. Teď ale svého rozhodnutí lituji,“ svěřil se Amer listu WSJ.
Amer si totiž po příchodu uvědomil, že bude trvat roky než se stane plnohodnotným členem společnosti. „Zřejmě by mi trvalo 10 let než bych dosáhl na minimální životní úroveň normálního Němce a zdá se mi téměř nemožné naučit se německý jazyk,“ uvedl. Amer dodal, že před odchodem ze Sýrie zaslechl, že uprchlíci v Německu dostávají 500 euro (zhruba 13 500 kč) na měsíc, což v Sýrii není zrovna málo. Amer si ale podle vlastních slov neuvědomil, že v Německu je vyšší cenová hladina a za 500 euro zde neznamená to samé co v Sýrii.
Jeho rodina teď pobývá střídavě v místnosti starší administrativní budovy, kterou úřady přetvořily na provizorní ubytovnu a sociálním úřadem, kam si chodí pro peněžní podporu. Amer, který v Sýrii pracoval v obchodě s potravinami, říká, že se vždycky cítí poníženě, když si musí jít pro dávky. Rodina teď proto podle listu WSJ přemýšlí, jak by se mohla vrátit do Damašku. Syrští manželé uvedli, že jednak neví, kde na zpáteční cestu seženou peníze a že mají strach z reakce Asadova režimu na jejich útěk a opětovný návrat.
‚Němci mají svůj způsob života a my zase svůj‘
Přehnané představy o životě v Evropě ale nejsou to jediné, co některé migranty přiměje k návratu. Někteří podle amerického listu prochází určitým kulturním odcizením. Například 51letý syrský doktor Abdulláh Alsoán, který do Německa přišel s pomocí OSN, aby se zde mohl léčit s cukrovkou, teď čeká na vystavení pasu, aby se mohl vrátit zpět do vlasti ke svým 10 dětem. Pro návrat se prý rozhodl poté, co na ulici zahlédl líbající se teenagery. „Problém nepředstavují Němci ani Německo – lidé jsou zde velmi milí,“ uvedl. „Ale mají svůj způsob života a my máme zase svůj,“ řekl s dovětkem, že v Německu by nemohl vychovávat své dcery.
Migranti a uprchlíci, kteří chtějí z Německa odjet, se mohou obrátit na německé úřady, které jim v případě potřeby vystaví dokumenty a zaplatí náklady na cestu. „Spousta z nich samozřejmě prchá před válkou, ale to, co tu nacházejí, není to, v co doufali,“ uvedla šéfka berlínského úřadu, který uprchlíkům pomáhá se zpáteční cestou. „Naše čekárna je v těchto dnech zaplněná lidmi,“ dodala. V podobném duchu pak o navracejících se migrantech referuje i norský imigrační úřad.
Stanovit přesný počet lidí, kteří se z Evropy vrátili buď do vlasti nebo do uprchlickýh táborů v okolních zemích, jde jen velmi obtížně. Například německé úřady registrují 37 220, kteří se v roce 2015 dobrovolně vrátili domů. Velká část z nich ale nebyli Syřané, ale občané Balkánu. Z Norska, kam loni přišlo přes 30 tisíc uprchlíků a migrantů, se potom dobrovolně vrátilo 805 lidí, z nichž 302 podle serveru The Local pocházelo z Iráku, Sýrie a Afghánistánu.
Americký list WSJ ale podotýká, že skutečná čísla mohou být vyšší, protože se řada lidí vrací na vlastní pěst. „Běžně se stává, že lidé zmizí. Mnoho se jich stydí přiznat, že udělali špatné rozhodnutí, když sem přišli,“ upřesnila šéfka berlínského úřadu, který uprchlíkům pomáhá s návratem.
