Podivný konec žalobkyně vyšetřující Andreje Babiše

Styl, jakým ohlásila konec ve funkci městská státní zástupkyně v Praze Jana Hercegová, a jak na něj reagovali její nadřízení, je přesně z těch, které snižují důvěru ve společnosti. A když lidé začnou mít pochybnosti o represivních silách, jako jsou žalobci a policisté, vede to k úpadku civilizační úrovně. Náhlé odchody z nějakých důvodů kontroverzních figur z „osobních“ případně „zdravotních“ důvodů vždycky vyvolávají pochybnosti.

Jana Hercegová určitě kontroverzní figurou byla. V čase antikorupční hysterie, která se naplno rozjela koncem roku 2010, do ní média šila za „zametání“ pražských kauz, souvisejících s politickým podnikatelem Romanem Janouškem. Vyčítala jí, že zastavila vyšetřování někdejšího ministra životního prostředí za ODS Pavla Drobila. Nebo, že policisté za dozoru jejího úřadu vynechávali v případu Opencard skutečné strůjce projektu a mimózně mířili na primátory a radní, kteří už jen hasili škody, napáchané dávno před jejich nástupem k moci.

Hercegová byla menší městskou mutací někdejšího vrchní pražského žalobce Vlastimila Rampuly, který se svého času stal symbolem zametání kauz. Rampula byl nakonec po sérii soudních sporů řádně odvolán z funkce.

U Hercegové to přes všechny drby a spekulace, které se šířily veřejným prostorem, nikdy do stádia odvolávání nedošlo. Byla přitom pod nejpřísnějším a nejvíce motivovaným dozorem. Kárnou žalobu na ni měla právo podat pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která ji opravdu nemusela. Bradáčová jako jedna z mála s kárnými žalobami vůči svým kolegům opravdu nešetřila. Takže kdyby cítila, že má na Hercegovou nabito, jistě by to udělala.

Hercegová tlaku nepodléhala a sama dobrovolně funkci neopustila. Až teď najednou přichází prohlášení. „Funkci městské státní zástupkyně, která je náročná a exponovaná, vykonává již devátým rokem a podle jejího názoru je to doba, kdy by již mělo dojít k obměně v obsazení funkce krajského státního zástupce,“ zdůvodnila konec za Hercegovou mluvčí zastupitelství Štěpánka Zenklová. Končící zástupkyně se údajně obávala „stagnace státního zastupitelství“ pod jejím vedením. „Vždy byla zastáncem funkčních období vedoucích státních zástupců,“ zdůraznila Hercegová. Spolu s ní končí i její náměstkyně pro trestní řízení Ivona Horská a pro přezkumnou činnost Dita Havlínová.

Pocit stagnace přichází necelý měsíc poté, co pražská kriminálka pod dozorem jejího zastupitelství začala vyšetřovat, jestli se ministr financí a nejpopulárnější politik v zemi Andrej Babiš nedopustil dotačního podvodů, když z evropských fondů financoval svou luxusní víkendovou rezidenci Čapí hnízdo. Trestní oznámení původně přistálo na vrchním státním zastupitelství Lenky Bradáčové. Ta ho ale odsunula jinam s argumentem, že škoda je příliš nízká, a tím pádem nespadá případný trestný čin do její kompetence.

Lenka Bradáčová si teď pochvaluje. „Rezignaci považuji za projev odpovědnosti vůči celé soustavě státního zastupitelství,“ řekla serveru Lidovky.cz. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman řekl pouze, že rozhodnutí Hercegové respektuje. „Pozice městského státního zástupce v Praze není jednoduchá, je to poměrně vytížené státní zastupitelství, kam často dopadají velice závažné kauzy. Z toho důvodu bych chtěl paní doktorce poděkovat za její práci a popřát hodně zdaru do dalšího profesního života.“

I Babišův ministr spravedlnosti Robert Pelikán si pochvaloval. „Městské státní zastupitelství Praha potřebuje nový impulz a čerstvou krev, takže z tohoto důvodu její rozhodnutí vítám.“

U takto důležité a kontroverzní osoby by si veřejnost zasloužila otevřenější vysvětlení, které by co nejvíc zúžilo prostor pro nejrůznější spekulace.

Aby bylo jasno. Ani náhodou nepodezíráme Lenku Bradáčovou, že by nechtěla vyšetřovat případy zasahující Andreje Babiše. Právě její vrchní státní zastupitelství chystá obžalobu Babišovy firmy Agrotec, které šéfoval první místopředseda ANO a předseda poslanců této strany Jaroslav Faltýnek, kvůli manipulaci veřejných zakázek v České poště.

Lenka Bradáčová ale vždy patřila k rétoricky nejobratnějším státním zástupcům a cítila, proč je lidem potřeba vysvětlovat, co a proč žalobci konají. Tady svým vysokým nárokům nedostála. Rampulovský otevřený konec, kdy se přesně pojmenovalo, co dotyčný dělal špatně, je podstatně důvěryhodnější než „stagnace“ Hercegové.

Osoba Andreje Babišova už sama o sobě svým perverzním konfliktem zájmů přináší do společnosti podezřívavost a nedůvěru. Jeho média k tomu značně přispívají.

Především Lidové noviny u Hercegové řeší, co zametala nebo nezametala v případech Janoušek a Drobil. A vůbec se neptají, co dělala dnes. Do roku 2013 bývalo běžné, že se ve veřejné debatě soustředila hlavní pozornost na ty, kdo byli zrovna u moci.

Pak dostal ten úplně nejmocnější a nejpopulárnější pardon a řeší se především případy těch, kdo moc před lety ztratili. A pak samozřejmě největších politických soupeřů nedotknutelného. Především sociální demokracie a premiéra Bohuslava Sobotky. Kdyby měl Sobotka na krku tolik vyšetřování a prověřování jako Andrej Babiš, byl by už dávno donucen rezignovat.

Ze všech stran to zvyšuje podezřívavost až paranoiu. Sociální demokraté jsou přesvědčeni, že maily premiéra a dalších straníků „nehackli“ žádní nacionalisté z White Media, ale bezpečnostní divize Babišova Agrofertu. Nemají k tomu samozřejmě žádné důkazy. Ale viděli, stejně jako všichni ostatní, že zprávy o ukradené Sobotkově korespondenci se s minimálním prodlením po White Media objevily v Babišových Lidových novinách, které jim soustavně věnovaly největší kritickou pozornost.