Děti pracují i 14 hodin denně. Po práci píší úkoly
ASIJSKÁ REALITA
NOVÉ
Zatímco většina evropských dětí ve dvanácti letech nemusí řešit nic jiného než domácí úkoly, mnozí jejich vrstevníci ve středoasijském Tádžikistánu musí tvrdě pracovat. Jak ve své reportáži uvedlo Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL), pomáhají například s výrobou cihel, dopravou zboží na dvoukolových vozících, anebo pouličním prodejem drobného zboží. Za svou práci jsou přitom tyto děti placeny tak špatně, že musí dělat někdy i 14 hodin denně, aby vydělaly dostatek peněz.
V Tádžikistánu byly v srpnu školní prázdniny, podobně jako v Evropě. Pro řadu místních dětí však dvouměsíční přerušení školy znamenalo jen více času stráveného v práci. Jedněmi z nich jsou i Husajn a Hassan, dvanáctiletí chlapci, kteří pomáhají v cihelně poblíž Dušanbe, hlavního města postsovětské republiky.
„Je to obyčejný jíl. Dáváme ho do dřevěných forem, kde ho necháme zaschnout, čímž vznikne taková jednoduchá cihla,“ popsal Hassan svou práci reportérům Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL), zatímco mu Husajn připravoval materiál na další várku. Oba chlapci pracují bosi a pod širým nebem, vystaveni prudkému slunci.
I tak jsou ale rádi, že mají kde pracovat. Jejich otec – podobně jako tisíce dalších Tádžiků – odešel za prací do Ruska. V práci se mu ale příliš nedaří, a tak domů posílá peníze jen sporadicky. Dva chlapci jsou tak na všechno sami se svou matkou, která pracuje jako hospodyně a která by dokázala jen stěží uživit celou rodinu.
„Obvykle zvládneme udělat tak 300 cihel denně. Začínáme každý den v osm hodin ráno a končíme v deset hodin večer. Po skončení práce ještě musíme přichystat materiál na další den. Až potom si můžeme odpočinout,“ popisuje Hassan, jak vypadá jeho a bratrův typický pracovní den. Pracovat 14 hodin denně prý musí, aby zvládli vydělat dostatečné množství peněz.
‚Přes den pracuju na poli, večer jdu dělat úkoly‘
Hassan a Husajn však zdaleka nejsou jediní, kdo musel nastoupit do zaměstnání, aby pomohl vylepšit hubený rodinný rozpočet. Děti se ve městech snaží uživit, jak to jen jde. Ty šťastnější se uživí jako pouliční prodejci, ty méně šťastné se musí spokojit s prací poslíčka, který na malém vozíku přepravuje zboží. Celkem je v Dušanbe několik tisíc dětských pracovníků.
Podobně neutěšená je situace i na venkově. Zde sice děti nechodí do klasického zaměstnání, ale často musí pomáhat svým rodičům na rodinných farmách, kde pěstují nejrůznější potraviny. „Táta hodně pracuje, stejně tak máma. já jim musím pomáhat. Když skončíme na poli, jdu domů a tam mě čekají úkoly do školy,“ popsala reportérům Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) svůj pracovní den sedmiletá Nasíba.
Tádžické zákony zakazují, aby děti mladší patnácti let vykonávaly těžké práce. Úřady však nad dětskou prací přivírají oči, protože si uvědomují, že bez dětské práce by řada rodin nevyšla s penězi. Dětská práce je dál rozšířena v mnoha zemích třetího světa a zdaleka se neomezuje jenom na Tádžikistán, potažmo postsovětskou Střední Asii. Na světě jsou podle různých odhadů řádově miliony pracujících dětí.
