Mí předchůdci věřili, že jim strana má být vděčná, říká Špidla

Hlavní obhájce sociálního státu v Česku znovu zasahuje do událostí ve společnosti. „Sociální dávky nikdy žádný stát nerozvrátily. Někdy se stát rozpadl, když jich bylo málo,“ říká i dnes Vladimír Špidla (63), šéfporadce premiéra Bohuslava Sobotky, který byl dříve také premiérem, kromě toho ještě předsedou ČSSD, ministrem a evropským komisařem. Právě věrnosti sociálnědemokratické nauce prý může děkovat, že se jeho osud tolik liší od všech bývalých předsedů významných stran. Na rozdíl od Klause, Zemana, Paroubka, Nečase a dalších ho strana nezatratila ani po složení funkce. Ale ani on sám si nezačal vyřizovat účty se spolustraníky.

Zůstal byste řadovým straníkem, i kdyby pro vás tehdy strana nezajistila místo komisaře v Bruselu a dnes práci na Úřadu vlády?

Samozřejmě že ano. Pro mě je smysl osobní existence prosazovat sociálnědemokratický projekt jako určitý typ humanistického pohledu na moderní společnost. Jsem naprosto přesvědčen, že neexistuje žádný jiný politický směr, který by se s tím dal srovnat. Sociální demokracie je samozřejmě reformistická strana, to znamená s řadou kompromisů a nedůsledností. Přesto její základní linie, osvobození člověka od věcí, které mu brání rozvinout plně jeho lidský potenciál, je pro mě klíčová myšlenka. V té emancipační linii má sociální demokracie dost blízko k liberalismu, ale uchovává si koncept solidarity – a to mi vyhovuje.

Nabídka funkce v Bruselu nehrála při vašem setrvání v sociální demokracii opravdu žádnou roli?

Opravdu ne. Příležitost, kterou jsem dostal, byla obrovská, získal jsem zkušenosti i základnu pro život. Ale funkce komisaře nebyla podmínkou, kdybych ji nedostal, nic by se ani v nejmenším nezměnilo. Taky je důležité, že jsem odešel z vrcholné funkce poražen v hlasování, nebyl jsem dehonestován. Politický zápas má výhry a prohry, ani v nejmenším jsem to nemohl brát úkorně.

Jak si potom vysvětlujete motivaci bývalých předsedů, kteří se proti straně obrátili? Pro ně nebyla dost dobrá?

To se zeptejte jich. Mám dojem, že u některých hrála roli podvědomá představa, že stranu vlastně vytvořili, a tudíž jím má být vděčná. To nebyl můj případ. Marnost nad marnost, vždycky jsem věděl, že sociální demokracie vznikla o dost dřív, než jsem se narodil a než se narodili moji rodiče. Na jejím vzniku jsem velké zásluhy neměl, pouze jsem vstoupil do hnutí, které mně vyhovovalo a naplňovalo. Ale třeba Jiří Paroubek mohl mít pocit, že jeho vklad je větší než vklad ostatních a že nebyl doceněn. U Miloše Zemana zřejmě něco podobného a u Václava Klause také. Miroslav Kalousek směřuje velmi ostře a tvrdě k úspěchu. Zřejmě se mu zdálo, že to u lidovců nejde, a vyrazil jiným směrem. Na druhé straně na to nemůžete nahlížet oportunisticky, protože si pamatuji, že se při některých rozhovorech na okraj zmínil, že má představu o německé CDU, která je v pravé části spektra. Se stranou se nerozešel z pocitu, že nebyl oceněn, ale měl nějakou představu a šel za ní dost tvrdě, možná tvrději, než byla lidová strana ochotna akceptovat. Je to jenom moje interpretace. Jisté je jenom to, že každý případ byl jiný.

Celý rozhovor s Vladimírem Špidlou si přečtěte v Týdeníku ECHO.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.