Člověk Šimon Peres
Nejsem povolán, abych psal nekrolog nebo laudatio na člověka, jehož odchod přijede uctít a jeho památce se poklonit celá světová politická, náboženská a společenská elita, který patří svým životem, významem i odkazem k velikánům naší doby a jehož snem přesto „nebylo být prezidentem, ale stát se pastýřem nebo básníkem hvězd“. Dovolte mi nicméně krátké zamyšlení, na které snad jako jeho obdivovatel – který se s ním relativně často neformálně i formálně potkával a mohl se tak dotknout jeho „jasně svítící hvězdy“ – právo mám.
Začnu podobenstvím, kterým mi čekání na budoucího prezidenta Perese krátil telavivský rabín, účastník naší společné večeře. Šimon Peres má cestovat do Indie. Sonja, jeho žena mu říká: „Šimone, v Indii jsou skvělí krejčí, nechala jsem ti střihnout na oblek. V tomhle už nemůžeš chodit! Vyjde i na vestičku“. Šimon volá z Indie: „Sonjo, té látky je málo; na vestičku nevyjde“. „Přivez to zpět; to není možné“, reaguje Sonja. Doma látku přeměří, ale látky je dost! Šimon záhy letí do Londýna, tam jsou taky výborní krejčí, zkusí to a volá znovu domů: „Nevím, jak je to možné, ale na tu vestičku prostě nevyjde...“. Vrátí se a doma přeměřením zjistí, že je látky skutečně dost. Čekal jsem netrpělivě na pointu, která byla překvapivá. Šimon Peres je venku větší než doma! My bychom tomu měli porozumět. Náš Šimon Peres se přece jmenoval Václav Havel. Taky nebyl, i pro svoje skutečné či domnělé chyby doma prorokem, ale v zahraničí byl ctěn a uznáván bez výhrad.
Peres celý život inkasoval politické prohry, které by jiného dávno odradily. Znepřátelil si bývalé souputníky a přátele, přistupoval na neuvěřitelné a bolestné kompromisy, byl nařčen i z intrikánství a ze „špinavých triků“. Byl ale taky dvakrát premiérem, členem dvanácti vlád a nakonec i prezidentem. Z ultraortodoxního judaisty, přes naivního marxistu, levicového sionistu, člena Hagany a válečníka se stal později centristou, emisarem míru a neúnavným hledačem mírového uspořádání v regionu. To mu ale přesto nebránilo, aby prohlásil, že „íránské snahy získat jaderné zbraně by měly celý svět probudit z pokojného spánku.“ V rozhovoru v roce 2006 dokonce poznamenal, že „íránský prezident by neměl zapomínat na to, že Írán může být rovněž vymazán z mapy.“ Jaký tedy byl Šimon Peres?
Všichni, kdo budou popisovat jeho život se budou velmi složitě vyrovnávat se všemi peripetiemi jeho bohatého života. Budou psát o tom, jak se z jestřába stala holubice, jak se z jaderného průkopníka změnil v šampióna míru. On sám v tom ale neviděl žádný rozpor. Říkával: „Vždy jsem byl jestřábem v momentě, kdy Izraeli hrozilo nebezpečí. Když vás chtějí zabít, stanete se jestřábem. Když s vámi chce někdo uzavřít mír, jste holubice. Je to jednoduché.“ V osobních diskuzích, které jsem s ním vedl, bylo znát obrovské zaujetí pro to, co dělá, sebezničující úsilí zabezpečit státu Izrael mír, velký respekt ke znalostem, technologiím a značná skepse k řešením, se kterými tu a tam přicházely mocnosti. Jednou mimoděk pronesl: „Víš, já vím že politici ten palestinsko-izraelský konflikt nevyřeší. Dílem proto, že v to nevěří a dílem proto, že na tom nemají zájem. Jediným řešením pro region je business. Znáš to? Kde se obchoduje, tam se neválčí. A vyřeší to i sociální nerovnosti“. Přesto neúnavně a někdy bezhlavě do každé, sebemenší změnou vyvolané skulinky vskočil, do každých pootevřených dveří strčil nohu, každou otevřenou příležitost chtěl využít. S jediným cílem. Vytvořit z Izraele místo pro život, zemi pro lidi žijící bezpečně a v míru. Lidi, to byl ten hnací motor, který mu dával sílu, trpělivost a odvahu. Jeho vize tak byla prostá. Nepřekvapivě. To vize bývají. Nikdy se ale této vize nevzdal!
Ano, Šimon Peres byl ze všeho nejvíce Člověkem. Píši to s velkým Č, čímž naznačuji, že je v tom něco víc. Něco, co v nás zůstává, co nás motivuje, s čím se poměřujeme, co obdivujeme. To všechno dělá z Šimona Perese osobnost s přesahem a odkazem, osobnost následováníhodnou, etalon a vzor, jednu z velkých postav historie. A z jeho odchodu epizodu, kterou Člověk Šimon Peres trvalou přítomností v našich srdcích a hlavách hravě překonává. Je tu s námi dál.
