Tak mlžil továrník Babiš o miliardách z daní

Proč je česká politika takzvaně nesrozumitelná, proč se občané politikům tak odcizili, proč společnost navzdory historickému blahobytu oblévá tzv. tekutý hněv? Jedna z odpovědí zní, že politika se u nás příliš často zvrhává v neproduktivní souboje různých egomanů. A že jako kdyby nešlo o nalézání pravdy ve věcných sporech, ale možnost si na sebe navzájem poštěkat. Což je jistě pravda, jen by se mělo dodat, že často za to nemohou politici, ale média.

Typickým příkladem dvou protichůdných politických výroků ponechaných ve stavu „Tady se pánové neshodnete, pojďme dál“, je poslední přestřelka Miroslava Kalouska s Andrejem Babišem z neděle.

Poslanec Kalousek v Otázkách Václava Moravce na ČT v diskusi se sociálním demokratem a ministrem vnitra Milanem Chovancem zkritizoval politiku vlády ve věci biopaliv. Vláda loni v srpnu rozhodla prodloužit pro biopaliva první generace daňovou úlevu o dalších pět roků. Inkriminovaný Kalouskův výrok zní: „Jediným důsledkem schválení zákona o biopalivech je pět miliard z daní nás všech jako podpora pro Andreje Babiše, a to podle zákona, který si on sám napsal a vláda mu ho bez problémů schválila.“

Dosud platné schéma pro zvýhodňování vysokoobsahových biopaliv (neplést s povinně přimíchanými šesti procenty biopaliv do benzinu a nafty) končí totiž letos v červnu, mezitím ho i Evropská unie přestala vymáhat a do roku 2020 ho plánuje celounijně zastavit. Česká republika tedy získala naprostou svobodu toto zvýhodnění biopaliv od letošního června zrušit, kteréžto možnosti bohužel nevyužije. Tolik Kalousek.

Ministr financí Babiš mu odpověděl na serveru Novinky.cz (gramatika ponechána v originálním znění): „Vysokoobsahová paliva mají slevu na spotřební dani, ta činila v roce 2013 jeden a půl miliardy Kč pro všechny subjekty v ČR, kteří tuto výhodu mají, a to jsou přepravci. Státní podniky České dráhy, ČD Cargo, dopravní podniky, soukromí přepravci i občané, kteří na biopaliva jezdí. Přepravci v rámci mé firmy mají výhodu kolem 70 milionů Kč.“

Na první pohled tu cosi nehraje. Pokud Agrofert v českém biopalivovém průmyslu drží zhruba poloviční podíl, nemůže mít z 1,5 mld ročně uváděné samotným Babišem Agrofert 70 milionů korun. Ve skutečnosti představuje oněch 70 milionů naprosto periferní údaj, spočítaný nejspíš tak, že se vezme objem vysokoobsahových paliv proježděných přepravci v rámci Agrofertu a z toho objemu se spočítá neuvalená daň. Ve skutečnosti samozřejmě Agrofert přes celý komplikovaný výrobní řetězec na biopaliva neprodává jen sám sobě, ale polovině všech zákazníků v republice, kteří na nezdaňovaná a tedy levnější vysokoobsahová paliva jezdí proto, že se jim to rentuje. Číslo, na nějž upozorňuje Kalousek, je výpadek státního rozpočtu na spotřební dani, kterou producenti bioplynu v čele s továrníkem Babišem nemusejí odvést ministru financí Babišovi, takže ministr vzniklou díru v příjmech musí kompenzovat penězi vybranými jinde od někoho jiného. Je tak těžké oba dva citované výroky porovnat a vybrat vítěze?

V mediální demokracii nenastává znemožnění politika tím, že objekt budoucího znemožnění je takříkajíc chycen při činu, že mu je nade vší pochybnost prokázaná hloupost či dokonce lež. Vzniká až tím, že se s činem, z něhož byl usvědčen, hraje tak dlouho, až vejde ve veřejnou známost. Asi tak, jako se po volbách na podzim 2013 všude, i ve zpravodajství, důsledně opakovalo, že jihomoravský hejtman Michal Hašek lhal o schůzce sociálnědemokratických pučistů u prezidenta.

Když někdo tvrdí, že někde nebyl, a on tam přitom prokazatelně byl, dopustil se nejpolopatičtější lži, jakou si lze představit. U všeho, co je nad to, platí zřejmě jakýsi debatní multikulturalismus. Různé názory na danou věc mechanicky postavíme bez ohledu na jejich pravdivost vedle sebe jako dvě stejně platná a nevyvratitelná dogmata, asi aby se jejich nositel neurazil.