Je čas na reformu, která z České republiky udělá skutečnou parlamentní demokracii
Restartovat zaseklý stroj
1
Současná politická tragikomedie odhaluje kromě jiného dva základní problémy naší ústavy: Nevhodný způsob volby prezidenta a nemožnost dospět k předčasným volbám. Přímá volba prezidenta neodpovídá jeho ústavní roli a vnáší do celého systému zmatek a zmar. Prezident republiky není a nemá být nositelem politického programu. Jeho funkcí u nás není určovat politiku státu nebo podobu zákonů. Nedává proto smysl obsazovat takový úřad celonárodními volbami, v nichž jsou kandidáti z povahy věci nuceni formulovat politickou agendu a vytvářet dojem střetu programů.
Přímá volba byla chyba
Přímá volba prezidenta byla zavedena v důsledku slabosti politických stran, které ustoupily „přání lidu“. Byl to omyl. Nic dobrého to nepřineslo a nikdy nepřinese. Prezident z ústavy nemůže o něčem pozitivně rozhodnout, určit směr, stanovit pravidla. Nemůže tedy působit jinak než buď neutrálně, nebo rovnou destruktivně. To není dáno pouze zvláštní osobností současného prezidenta, je to systémový problém nesouladu ústavní pozice prezidenta a způsobu jeho volby.
Proto bychom se měli vrátit k nepřímé volbě, ať už parlamentem nebo širším sborem volitelů. Ta by spíše generovala prezidenty-moderátory, jak očekává ústava. Prezident v parlamentní demokracii nemá být hybatelem dění, ale osobností, která garantuje pravidla. Ve chvílích krize, jako je ta nynější, přece jasně vidíme, jak nám právě takový prezident chybí!
Schází nám možnost předčasných voleb
Druhým problémem, který se v našich moderních dějinách neustále opakuje, je nemožnost rychle dospět k předčasným volbám. V demokracii se stává, že se vládní koalice rozpadne a jinou vládu prakticky nelze sestavit. Je legitimním krokem se v takové situaci obrátit k lidu, aby znovu rozdal karty. Podobně je tomu při řešení mimořádné otázky, která nebyla tématem volební kampaně. Předčasné volby jsou proto potvrzením, nikoli selháním parlamentní demokracie.
Předčasné volby se u náš zajišťují nestandardně: V roce 1998 speciálním ústavním zákonem o zkrácení volebního období. V roce 2009 podobný pokus neprošel přes Ústavní soud. Do ústavy byl následně doplněn obecný mechanismus „samorozpuštění“ sněmovny, pro které musí hlasovat tři pětiny všech poslanců. Takto se postupovalo k předčasným volbám v roce 2013.
Nouzová řešení jsou nutná
Restriktivní přístup ústavy k rozpouštění sněmovny se očividně neosvědčil. Lepším řešením než spoléhat se na poslance (jejichž osobní zájmy mohou zmařit i případnou politickou dohodu) by bylo svěřit pravomoc iniciovat volby přímo premiérovi. V řadě zavedených parlamentních demokracií jde o zcela standardní kompetenci šéfa vlády (ve formální součinnosti s hlavou státu). Jestliže za čtvrt století již počtvrté čelíme situaci, kdy by předčasné volby byly řešení, ale zcela dobře to nejde, je zřejmé, že by to chtělo lepší systémovou úpravu.
O ústavách se říká, že jsou a mají být soustavou brzd a rovnovah. V parlamentní demokracii je však potřebné mít také prostředek, jak zaseklý stroj restartovat.
