Padající letadla Putinovi nesvědčí
Před ukrajinskou válkou už se není kam schovat. Jestliže dřív bylo možné žít s tím, že je to záležitost nějakých mužiků, kterou lze úspěšně ignorovat, tak po sestřelení malajsijského letadla si to už přinejmenším obyvatelé Evropy nemůžou dovolit. A to i přesto, že v tuto chvíli nemáme jistotu, kdo ho sestřelil.
Tu samozřejmě nemusíme mít nikdy. Primární cíl propagandy v této válce není přesvědčit příjemce, že jedna strana (a Rusko bylo v propagandě jednoznačně aktivnější) má pravdu; úplně stačí, když publikum získá dojem, že lžou všichni a nemá cenu snažit se zjistit pravdu a stavět se na nějakou stranu. A k tomu zcela postačuje plynulý ustavičný proud divokých tvrzení, které posloucháme na půl ucha jako rádio.
Když najednou zahyne 298 lidí, začnete poslouchat pozorněji. Pokud jste názor neměli, dost možná si ho teď uděláte. Pokud jste názor už měli, sociální psychologie ví, že veškeré nové informace využíváte zpravidla jen k posilování svého dosavadního názoru. Sledovat právě tohle může být v nejbližších dnech zajímavější než to, na jakých nových sankcích či diplomatických krocích se Západ dohodne.
Můžete teoreticky věřit, čemu chcete – tedy i tomu, že to celé byla chladnokrevná operace Ukrajinců, kteří letadlo sestřelili, aby padla vina na proruské povstalce. Rakety BUK ve výzbroji mají. Ale logika je na jejich straně.
V této chvíli nevíme a třeba hned tak nebudeme vědět, co přesně se v osudnou chvíli stalo. Ale kontrast informací z obou stran je výmluvný. Zatímco Západ s oficiálním přiřknutím viny váhal a zdůrazňoval, že se vše musí vyšetřit, Putin jako první vystřelil od boku, že viníkem je Ukrajina. To se při vší mlhavosti informací nejeví jako příliš moudré. Zejména proto, že ruské zdroje se vyznačovaly mimořádnou chaotičností a rychlým střídáním různých protikladných „narativů“. Černá skřínka z letadla měla být nejdřív dopravena do Moskvy, pak to ministr zahraničí Lavrov popřel. Terčem útoku nejdříve mělo být letadlo s Putinem na palubě; tato verze se postupně vytratila. Proruští separatisté se na internetu chlubili, že disponují protiletadlovou baterií BUK a že v místě a čase katastrofy sestřelili ukrajinské vojenské letadlo, načež se urychleně pokusili tuto informaci „zmizet“ z internetu, což je v dnešní době kardinální chyba. Mezi dalšími bizarními zprávami se pak objevilo tvrzení, že těla některých obětí na místě byla údajně mrtvá již dlouho, a tvrzení údajného španělského leteckého dispečera na Ukrajině, že letadlo bylo sestřeleno ukrajinskými stíhačkami (poté, co španělské velvyslanectví v Kyjevě vydalo zprávu, že nikomu není nic o existenci tohoto Španěla známo, zmizel jeho účet z twitteru).
Můžete teoreticky věřit, čemu chcete – tedy i tomu, že to celé byla chladnokrevná operace Ukrajinců, kteří letadlo sestřelili, aby padla vina na proruské povstalce. Rakety BUK ve výzbroji mají. Ale logika je na jejich straně. Ukrajinci by se museli bát, že americká elektronická špionáž je schopna odhalit pokud ne kdo střílel, tak určitě kdy, čím a odkud. Proč by takové riziko podstupovali a riskovali by podporu svého jediného mocného, přitom ovšem nijak nadšeného spojence?
Indicie, že stříleli separatisté, kterým nedošlo, co dělají, jsou naproti tomu silné. Ukrajina snad má nějaký systém protivzdušné obrany. Povstalci jsou zato odkázaní jen na radar, který je součástí baterie BUK, a ten není nijak přesný. Připočteme-li k tomu, že se svou hračkou pravděpodobně neuměli moc zacházet, je riziko omylu obrovské. U ukrajinské armády naopak ne – ti neměli důvod střílet, protože letectvo je to jediné, co oni mají a povstalci zatím ne.
Pro Putinův projekt obnovené ruské síly a respektu ve světě se věci nevyvíjejí nijak dobře. Podle průzkumu Pew Research Center se ze 36 sledovaných zemí zlepšil za poslední rok názor jejich obyvatel na Rusko jen v 9.
Západní státníci si dali na čas – Obama za to byl doma kritizován – ale jejich reakce nakonec může být velmi účinná. Především Angela Merkelová dosud nikdy neřekla tak jasně, že je to Rusko, které nese odpovědnost. „Je pravda, že separatisté jsou vyzbrojeni těžkými zbraněmi a existují četné indicie, že část těchto zbraní přišla přes hranici z Ruska,“ řekla. „Události ukazují, že je třeba nalézt politické řešení, a zejména že je to Rusko, které nese odpovědnost za to, co se teď na Ukrajině děje.“ A navíc nadhodila, že by Francie mohla zvážit, zda nepozastavit prodej vojenských lodí Mistral Rusku.
Je to jen válka slov, která nikoho nepřesvědčí? Jenže pro Putinův projekt obnovené ruské síly a respektu ve světě se věci nevyvíjejí nijak dobře. Před pár dny zveřejnila americký institut Pew Research Center průzkum postojů vůči Rusku ve 44 zemích světa. Ze 36 zemí, u nichž jsou údaje i za loňský rok, se za poslední rok zlepšil názor na Rusko jen v 9 (vedle Ruska samotného v Izraeli a na Palestinských územích, kde ovšem i tak převažuje negativní pohled, a v několika afrických a asijských zemích včetně Číny). Ze sledovaných západních zemí si Rusko nepolepšilo v žádné. Sympatiím se těší jen v Řecku. V Německu, jež bývá vnímáno jako proruské, má negativní postoj k Rusku 79 % – víc je to už jen v Polsku. Podobně svět vnímá Vladimira Putina osobně – kromě Řecka, jihovýchodní Asie a pár afrických zemí mu většina nedůvěřuje nikde.
A to se data sbírala v dubnu. Jak budou názory vypadat, až se začne ukazovat, že Putin rozpoutal na Ukrajině válku v zastoupení, kterou není schopen kontrolovat a díky níž umírají lidé doslova z celého světa? Doma, kde mimochodem prý zpráva o sestřelení malajsijského letadla nebyla hlavní zprávou novin, si jistě moc udrží. Ale pro pro fanoušky vize multipolárního světa s Ruskem jako pólem budoucnosti to nebyl dobrý den.
