1

Nejsme v divočině. Evropa zdůrazňuje jiný řád světa

Témata:

Úplně ta poslední věc, kterou bych chtěl dělat, je psát historii zahrad. Když v malém, zachovalém italském městě Pienza, které s Čechami spojuje postava papeže Pia II. z rodu Piccolominů, přijdete do knihkupectví, napočítáte víc jak 40 knih o zahradách v italštině. Speciální monografie se zabývají orientálními, fantaskními či alchymickými vlivy na zahradní architekturu. Knih o zahradní architektuře jsou dnes stovky. Opusťme však aristokratické zahrady vysoké kultury a vraťme se k lidové a proletářské zahrádce.

V pouštních oázách v Egyptě a kolem nilského údolí v Súdánu jsme si všímali malých beduínských zahrádek. Byly pečlivě chráněné před kozami a někdy měly plochu jen 1-2 m². Působily velice přírodně a neuspořádaně. Někdy byly založeny ve starém barelu nebo polorozbité nádobě na vodu. Pěstovalo se v nich zejména koření a něco málo zeleniny. Kdyby nebyly obehnané plůtkem, ani bychom si nevšimli, že to je zahrádka. Představuji si, že takhle nějak mohly vypadat zahrádky už v mladším paleolitu. V okamžiku, kdy vaříte maso – byť v kožené nádobě či varném důlku, do kterého dáváte horké kameny, tak potřebujete koření. Nemylte se, tito lidé nervali špičatými zuby polosyrové maso, ale jejich kuchyně byla chutná a měla své kulinářské speciality. Takže potřebovali koření a co bylo jednodušší, než si přenést živou rostlinu kousek za jurtu.

Archeologický výzkumy ukázaly, že jedny z prvních monumentálních zahrad se objevují již v egyptské Staré říši. Jednalo se o parkové úpravy, hlavně řady stromů spojených cestičkami u chrámů a pod pyramidami. Zatímco v chudých obydlích lidé udržovali své ještě „pravěké“ zahrádky, tak na druhé straně nilského údolí vznikaly krajinné kompozice s umělými vodními nádržemi, kanály, sochami a stromy. Zahrada i zahrádka nejprve zdomácněly na Blízkém východě a v Egyptě a poté se prostřednictvím Římanů, Peršanů, Helénů a Byzantinců rozšířily v celé středozemní oblasti.

První moderní zahrady se objevují v italské ranné renesanci a zřejmě jsou inspirovány byzantskými a islámskými zahradami. Pro italské zahrady jsou typické zídky, sochy a geometrická úprava záhonů. Je to další místnost v létě tak teplého domu. Touha po „absolutní“ geometrii je výrazná už v těch nejstarších evropských zahradách, protože musíme zdůraznit jiný řád světa – že nejsme v divočině. Ve zlaté době italských renesančních zahrad, patřila italština mezi jazyky evropských diplomatů a ideálem byl renesanční člověk, což byl hlavně voják, který rozuměl hudbě a četl poezii.

V mladší francouzské zahradě jsou kamenné zídky nahrazeny zastřiženými keři. Zahrady jsou stále geometrické, ale větší a vzdušnější. Zahrada se stává exteriérem, divadlem sociálních a politických her. Francouzština přebírá funkci hlavního diplomatického jazyka a dobovým ideálem je francouzský kavalír, který umí tančit, bystře konverzovat s dámami a rychle tasit kord.

Anglický park vlastně vznikl jako mnoho anglických věcí ve Francii, ale teprve Anglosasové se svým kultem starožitného keltského lesa jej dokázali rozvinout do podoby přírodního parku s nádhernými starými stromy a mýtinami, kde by se mohla zjevit Královna vil. V té době se angličtina stává diplomatickým jazykem a ideálem této praktické doby je anglický lord, který si u krbu čte ekonomickou přílohu novin, srká whisky a rozumí koňům, psům a významu jetele.

Běžný český zámecký park vypadá tak, že těsně k domu se přimyká italská zahrada. Ta se rozšíří do zahrady s francouzskými prvky, pak přejde nejprve do anglického parku a potom do normálního přírodního lesa. Užitkové zahrádky mají tendenci odnést si z této vysoké zahradní kultury jen letmý motiv – geometricky zastřižený keř, anebo plastiku. Specialitou českých a některých německých zahrádek bývaly z kousků kamene a betonu slepené kopie romantických hradů kolem osázené netřesky a lomikámeny. Nebylo možné mít doma zámek, ale jeho pohádkovou kopii. Aristokratická kultura se zmenšila, zdivočela a uchýlila do proletářského prostředí. Na současnou užitkovou zahrádku se tak můžeme dívat jako na vcelku náhodné setkání pravěké chaotické zahradní plošky, renesanční geometrické tradice a zmenšené, naivní napodobeniny vysoké zámecké či církevní kultury. Výsledek je živý a báječný.

Patnáctý díl z rozsáhlé eseje Res rustica Bohemica (Zahrada malých dobrodiní v čase velké proměny světa), který Václav Cílek píše pro širší publikaci v USA.

Čtěte první díl: Štěstí, které nám zprávy nedají. Jak si nás vychovávají stromy?

Čtěte druhý díl: Práce s hlínou je noblesa. Komunitní zahrádky zlepší život

Čtěte třetí díl: Zahrádka bez plotu? Děvče bez studu. Ale pěkně od začátku

Čtěte čtvrtý díl: Svět včerejška. Vzpomínky na zahrádky našich babiček

Čtěte pátý díl: Přežije ten, kdo má brambory, zelí a cibuli

Čtěte šestý díl: Jak přežít zhroucení civilizace

Čtěte sedmý díl: A proč umělci už nemalují květiny?

Čtěte osmý díl: Chudý impresionista maluje zeleninu, bohatší květiny

Čtěte devátý díl: Co je důležitější než hanebný intelektuální provoz?

Čtěte desátý díl: Vyspělý svět zchudne. Čeká nás veselá chudoba?

Čtěte jedenáctý díl: Kuchařka pro časy budoucí

Čtěte dvanáctý díl: Proč létat ke hvězdám, když se mohu zahrabat do hlíny?

Čtěte třináctý díl: Co se děje se světem?

Čtěte čtrnáctý díl: Kdo se zbavuje starých stromů, zbavuje se starých lidí

/
Autor je geolog a esejista

Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR, zabývá se vývojem krajiny, klimatem, životním prostředím a proměnami světa. Učí či učil na českých i zahraničních univerzitách. Publikoval desítky studií, ale i knihy pro širší veřejnost (Krajiny vnitřní a vnější, Dýchat s ptáky, Kameny domova  a další). Spolupracoval na asi stovce dokumentárních filmů i řadě uměleckých výstav. Je ženatý, má dvě dcery, žije a pracuje v Praze a na cestách.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.