Americké císařství
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ZBRANĚ PRO UKRAJINU
Trumpova administrativa přestala financovat prodej nových zbraní na Ukrajinu a zvažuje zmrazení již dříve schválených dodávek zbraní z amerických zásob, píše v ...
Příběhy, které si jako jednotlivci i jako společnost o sobě vyprávíme, jsou strašně důležité. To je známá a často opakovaná, dalo by se říct banální pravda. Ale pořád pravda. Jsou důležité, i když třeba nejsou ve všech ohledech pravdivé, ledacos je v nich zkresleno či pominuto. Jeden z nejsilnějších příběhů moderní doby je ten americký, který lidé na celém světě vstřebávali nejenom ze zpráv a knih, ale i z popkultury, písniček a filmů známých po celém světě. Už nějakou dobu se ale ten „oficiální příběh Ameriky“ mění.
Původně to byla story o lidech, kteří v sobě našli odvahu odmítnout bídu a útlak v zemích, kde se narodili, a raději vyrazili do drsného a neznámého Nového světa v naději, že tam budou moci žít na svém a po svém. Postavili se i svému králi za oceánem a uspořádali společnost na nových základech, moc učinili odpovědnou lidem a mnoha způsoby kontrolovanou, pro všechny bez rozdílu v ní měla platit stejná pravidla, společnost nezávislou na rozmarech vládce, ale na fungujících institucích a sdílených hodnotách, z nichž nejdůležitější byla svoboda – volnost utvářet si vlastní představu štěstí a snažit se ji naplnit, respektovat při tom svobodu druhých. Ta země měla i pro lidi z jiných končin být inspirací, také často slovně a někdy i fakticky podporovala úsilí o svobodu v různých místech světa... Jistěže je tenhle příběh Ameriky velice, velice idealizovaný, existuje obrovské množství příkladů toho, jak ta země v porovnání se svým ideálem strašlivě selhala anebo je formulovala pokryteckým způsobem, idealistické řeči mohly kamuflovat kořistnickou realitu. Teď ale svět stojí před možností, že si o sobě Amerika začne vyprávět nějaký jiný příběh. A najednou by se ta stará „pohádka“ mohla docela hodit.
Nějakou dobu převládal v některých sférách americké společnosti příběh o tom, jak ta země byla založena na principech útlaku a jen na útlaku stála, útlak ji definoval ve všech vrstvách od politiky po běžnou komunikaci mezi lidmi; napravit to je možné jen vyvrácením systému oprese a důsledným vymýcením projevů kontaminovaných starým smýšlením. Teď ale sílí jiná varianta amerického příběhu, vůči té „utlačitelské“ se ostře vymezuje, v mnohém jí je ale až překvapivě podobná. Je to příběh o rozvrácené zemi, v níž všechny instituce pracují proti zájmům lidí, věřit se jim nedá v ničem. Zemi, již ovládají různé očím veřejnosti skryté skupiny, které si přivlastnily Ameriku a znásilnily ji. Nefunguje nic, všechno je rozbité (někteří lidé říkají ideologii jedné z částí MAGA koalice brokenismus). Amerika byla vysávaná spojenými silami korupce, zločinu, války a absurdní ideologie. Dokud se neobjevil Muž, který jediný může všechny ty nánosy zla vyčistit, obnovit sílu Ameriky a respekt vůči ní. Udělá ji velkou. A ta velikost se v jeho pojetí projevuje demonstrací síly, přihlášením se k síle a snad i uctíváním síly. Mění ty části americké story, v nichž se o té zemi mluví jako o opaku impéria (jistěže realita tomu ideálu nemusí odpovídat), protikladu říší, jejichž autokratičtí vládcové si rozdělují svět bez ohledu na vůli lidí, kteří jej obývají. Otevřeně deklaruje ambici stát se členem té party nejsilnějších, kteří si jednou za čas naporcují glóbus. Odmítá americkou tradici fandění slabšímu, v jeho okolí je běžná záliba v ponižování, které – podobně jako ve světě sociálních sítí – může být samo o sobě cílem. Sdílí se svými fanoušky Napoleonovu myšlenku, „ten, kdo zachraňuje svou zemi, neporušuje žádný zákon“, a jeho blízký spolupracovník to pak rozvede slovy o tom, že prezident jedná z vůle lidu a každá instituce, která by ho omezovala v jeho rozhodnutích, se staví proti lidu. Magické spojení lidu a vládce – to není zrovna republikánská představa, spíš má blízko k císařství. Anebo ke snění o něm, odtrženému od reality hmotného světa a vystřelenému někam do hlubin toho virtuálního, kde všechno je možné a všechno je nakonec taky stejné, proměňuje se v různé varianty jednoho obrazu. Obrazu člověka upnutého k iluzi vlastní moci a síly, snažícího se překřičet ticho vzduchoprázdna. To je taky starý příběh.
EDITORIAL
ROZTRŽKA V BÍLÉM DOMĚ