Exkrementy Rusů a ověřování „hoaxů“

Nadcházejí týden se v médiích ponese v tónu rekapitulace prvního roku ruské invaze na Ukrajinu, k níž došlo vloni 24. února. Dočkáme se vzpomínek, komentářů, analýz, předpovědí. Osměluji se přispět drobničkou – ohlédnutím za dopisem Stanisława Lema, v němž polský spisovatel připomněl kromboží dárek ruských okupací, se kterým (tedy nikoli s oním dárkem, nýbrž s autorovým psaním) jsem strávil nějaký čas. Začněme citací z onoho listu:

„Žádná zvířata nevykazují takovou – řekl bych – EXKREMENTÁLNÍ ZUŘIVOST, jakou vykazovali Rusové. Svými hovny ucpávali a vyplňovali poničené salony, nemocniční sály, bidety, klozety; srali na knížky, koberce, oltáře […]. Zkopat, rozdrtit a ještě obsrat – znásilňovali ženy po porodu, po těžkých operacích, znásilňovali ženy ležící v kalužích krve, znásilňovali – a srali. Kromě toho museli krást hodinky, a pokud některý jejich vojáček už neměl šanci tak činit mezi Němci v nemocnici, protože ti před ním sebrali všechno, co se dalo, ROZPLAKAL se smutkem a křičel, že jestli nedostane okamžitě hodinky, zastřelí tři osoby. Jednou jsem byl v Moskvě (v roce 1961), přímo z letiště jsem jel po dvanácté hodině do restaurace ‚exkluzivního hotelu‘ (na ulici se dav chtivých zábavy marně dobýval do dveří hotelu), a i když tam nikdo nikoho neznásilňoval, nevraždil a neobesrával – uviděl jsem TOTÉŽ a učinilo to na mě nezapomenutelný dojem. Nazval bych to šílející hordou, protože nevěří v BOHA, to znamená, že jsem viděl lidi, kteří byli oloupeni o hodnoty, lidi s totálně amputovanou etikou; naskytl se mi pohled na něco neuvěřitelně odporného.“