Trumpova politika hlasitého křiku

KOMENTÁŘ

Trumpova politika hlasitého křiku
Donald Trump Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Bude Ústavní soud rušit volby? Covid je z laboratoře. Potvrzeno!?

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V dubnu 1847 řecká vláda zakázala „upalování Jidáše“, populární lidovou tradici ničení figurek tohoto zrádného učedníka Ježíše během Velikonoc. Důvodem byla návštěva významného židovského finančníka barona Jamese de Rothschilda, zakladatele francouzské větve rodiny. Vláda se obávala, že by Rothschild mohl být tradicí pobouřen. Aténský dav však z nějakého důvodu dospěl k názoru, že za zákaz může bývalý portugalský konzul David Pacifico, rovněž Žid. Dav oblehl jeho dům a následně jej vyraboval.

Don Pacifico požádal řeckou vládu o odškodnění, ta to však odmítla s tím, že se jedná o záležitost pro soudy a požadovaná částka je příliš vysoká. Pacifico měl ale eso v rukávu – vzhledem k tomu, že se narodil na Gibraltaru, byl rovněž považován za britského poddaného. Po jeho stížnosti se Londýn vrhl do akce a v lednu 1850 královské námořnictvo zahájilo dvouměsíční blokádu Atén. Odplulo teprve poté, co Řecko souhlasilo s odškodněním.

Takzvaná „aféra dona Pacifica“ je jedním z nejznámějších příkladů „politiky dělových člunů“. Tento fenomén 19. století popisuje prosazování velmocenské zahraniční politiky skrze hrozbu přímé vojenské akce, což tehdy často znamenalo zakotvení flotily u břehů vydírané země s kanony namířenými na město.

 

Důsledky této politiky nebyly vždy jen negativní. Například komodor Matthew Perry, jenž vedl americkou flotilu, která donutila Japonsko otevřít se světu, a tím pádem se modernizovat, má dnes v této zemi sochu. Celkově je však „politika dělových člunů“ považována za projev nepřípustného imperialismu. Zvláště ve druhé polovině 20. století se nátlak vykonává implicitně, za zavřenými dveřmi.

Americký prezident Donald Trump se však novodobými diplomatickými nuancemi příliš nezatěžuje. Jeho politika zatím rétoricky připomíná „politiku dělových člunů“, kdy vyhrožuje použitím síly, pokud nebude po jeho.

Během posledních hodin přednesl hned několik takových návrhů. První se týká příměří v Gaze, nyní ohroženého kvůli obstrukcím Hamásu. Teroristické hnutí oznámilo, že pozastavuje propouštění dalších rukojmích na neurčito. Další várka má být propuštěna o víkendu. Trump varoval, že pokud se tak v sobotu ve dvanáct nestane, „rozpoutá se peklo“.

Opatrné vyvažování předchozí administrativy Joea Bidena k ničemu nevedlo. Hamás rozumí jen síle, Trumpovo varování tak může přispět k propuštění zbývajících rukojmích. V tomto případě je jeho nátlak správný a potřebný.

O dost pochybnější je však jeho související prohlášení, že Jordánsko a Egypt přijdou o americkou pomoc, pokud se nepodřídí Trumpovu plánu vystěhovat Palestince z Gazy a usídlit je na svém území. Možnost umožnit Gazanům dobrovolně odejít za lepšími podmínkami je rozumný návrh. Pokud by se však změnil v nucené vysídlení, kdy by Egypt a Jordánsko byly donuceny přijmout statisíce uprchlíků, znělo by to jako recept na chaos a katastrofu. Druhá možnost, tedy že Trump pozastaví pomoc těmto zemím, rovněž není ideální. Obě jsou na podpoře z Washingtonu závislé a jejich případné upadnutí do problémů by stabilitě regionu příliš nepomohlo.

Nakonec je tu Trumpovo prohlášení ohledně Ukrajiny. „Možná uzavře dohodu, možná neuzavře dohodu. Možná bude jednou ruská, nebo možná nebude jednou ruská,“ prohlásil v rozhovoru pro Fox News. Dodal, že za svou podporu bude chtít vzácné kovy v hodnotě 500 miliard dolarů.

Vyznat se v Trumpově politice vůči Kyjevu není jednoduché. Existuje řada náznaků, že v americké podpoře Ukrajiny nepoleví. Stejně tak lze ale najít nespočet důkazů, že si nad celým problémem chystá umýt ruce.

Podmínění podpory přístupem k vzácným kovům je čiré vydírání. Z dlouhodobého hlediska se však může obrátit ve prospěch Ukrajiny. Zaprvé – podpora za úplatu je pořád lepší než žádná. Zadruhé – podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se zhruba polovina nalezišť vzácných kovů nachází na územích okupovaných Ruskem. Plný přístup k nim tedy předpokládá vytlačení Rusů. Nejspíše proto Zelenskyj případné americké zapojení do rozvoje ukrajinské těžby přivítal. Nenaznačuje to však principiální podporu Ukrajiny ze strany Trumpa.

Theodore Roosevelt, americký prezident v letech 1901 až 1909, nazval svou verzi „politiky dělových člunů“ politikou „velkého klacku“. Zakládala se na jeho poučce: „Mluvte tiše a noste velký klacek – dojdete daleko.“ Trumpova zahraniční politika se zatím zakládá hlavně na hlasitém křiku. Vyhrožuje cly, žádá Grónsko, Kanadu a Panamský průplav, chce platby za podporu Ukrajiny a hrozí Hamásu. Uvidíme, zda se nakonec dostaví i velký klacek.