Teologie doby určité. Nejstarší fakulta v zemi zažívá další horký podzim

ÚHEL POHLEDU - Tak máme opět po roce vzbouření na vsi, tedy na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, která je fakultou tak malou, že se nezřídka chlubí rodinnou atmosférou.

Minulý rok zlí konzervativci vyhodili svobodomyslného historika profesora Petráčka a asi jim tím narostly svaly, protože – jak říká otevřený dopis rektorce UK – také letos „jsou propouštěni nebo přinuceni k odchodu velmi kompetentní a nadějní kolegové“. Hrozí kolaps jednoho z vyučovaných oborů, na fakultě vládnou totalitní manýry, vedení si svévolně vyřizuje účty s nepohodlnými lidmi. V zájmu záchrany demokratického prostředí a akademických svobod musí angažovaná veřejnost jednat! Ještě že se koná akce „snídaně s rektorkou“, je třeba vyrobit transparenty, sezvat studenty z jiných fakult, obstarat megafon a prvákům vysvětlit, kdo je nepřítel. Jedině zásah shůry, totiž z rektorátu a Facebooku, uchrání fakultu od svévolného řádění arogantních nositelů moci.

Takovou situaci mohl zahlédnout náhodný kolemjdoucí, když ve čtvrtek 10. října viděl před fakultou hloučky společně demonstrujících učitelů i studentů s cedulemi „Propouštění odborníků = úpadek fakulty“, „WTF? KTF?“ nebo „Není nám to FFUK!“.

Rektorce Mileně Králíčkové situace také nebyla fuk, a tak studenty za přítomnosti novinářů podpořila a naznačila, že děkan fakulty porušuje akademické zvyklosti i předpisy, když ve svém kolegiu zřídil funkci koordinátora pro hospodaření. Koordinátoři z jiných fakult, dělejte, že neexistujete, aby si na vás rektorát neposvítil také.

Nikomu jeho pocity a názory neberu. Bouře na akademickou půdu patří a kam jinam než na teologii, kde se studují otázky bytí a nebytí, života a smrti, dobra a zla, ano, i věčného života. Ale jako učitel poněkud přízemnějšího oboru rád vycházím z faktů. Taková je totiž základní metoda právnické práce: nejdříve si zjistit skutkový stav.

Fakt první a nejdůležitější: fakulta nikoho nepropustila. Propuštěním se rozumí skončení pracovního poměru na základě výpovědi dané zaměstnavatelem. K ničemu takovému nedošlo. Třem pedagogům skončil pracovní poměr v důsledku plynutí času: byl sjednán na dobu určitou a jeho doba uplynula. V takovém případě se nikomu výpověď nedává. Skončení pracovního poměru je projevem vůle obou stran, kterou zakotvily do pracovní smlouvy již v době jejího podpisu. Pokud tomu nerozumí akademici, zaměstnanci škodovky nebo Kosteleckých uzenin by jim to jistě vysvětlit zvládli.

Fakt druhý, stejně důležitý: všem třem pedagogům fakulta nabídla uzavření nové smlouvy. V jednom případě na stejnou pracovní pozici, dva si měli mírně pohoršit a na místo odborných pedagogů se stát lektory. Lektor pouze učí, odborný asistent má ještě další povinnosti, například se musí věnovat vědecké činnosti nebo podávat grantové žádosti.

A konečně: ti tři lidé měli na fakultě celkově 1,2 úvazku a podobné změny se dotkly také dalších kateder fakulty, ale tam stávkovou náladu nevyvolaly.

Jít na barikádu kvůli ukončení smlouvy na dobu určitou a vytvořit z takové banality obraz apokalypsy, to vyžaduje značnou dávku představivosti. Anebo vůle k moci.

O co tedy ve skutečnosti jde? O peníze?

Podfinancování společenskovědních a humanitních oborů je všeobecně známý fakt. Receptem na ně mají být tzv. jednotné tarify. Ty mají být na Univerzitě Karlově zavedeny tak, že se fakultám administrativně přikáže zvýšit mzdy pedagogům, aniž by se adekvátně tomu navýšila příjmová stránka rozpočtu fakult, na něž takové opatření dopadne. Z toho vyplývá jen jediné – je třeba začít šetřit. Výsledkem přechodu na jednotné tarify by mělo být opuštění modelu „máme málo peněz, a tak málo pracujeme, ale na více fakultách“, který humanitní obory tak důvěrně znají. Pedagogové budou důstojněji odměňováni, ale bude se od nich také vyžadovat větší pracovní výkon.

Nakonec tedy bude méně pedagogů, ale lépe zaplacených. Cesta k takovému stavu nemůže být z povahy věci bezbolestná. V praxi je nejschůdnější nechat doběhnout smlouvy na dobu určitou a prodlužovat je jen selektivně.

Nejsem ve vedení fakulty a nemám přístup k datům, na jejichž základě se rozhodovalo o jednotlivých osobách. Ale vzorec, který se veřejně představuje, je srozumitelný a jednoduchý: pokud za nás nepublikuješ a pouze učíš, navrhneme ti pokračování na pozici lektora. Alespoň nebudeš vystaven dilematu, za které akademické pracoviště máš v budoucnu svoji vědeckou činnost vykazovat.

Podobný proces probíhá i na jiných fakultách, a to v mnohem tvrdší podobě, tam se skutečně propouští. V čem je tedy situace na KTF jiná? Na KTF jde o víc.

Současná rektorka UK Milena Králíčková otevřela univerzitní okna, aby do nich začalo proudit nové woke ovzduší, snad v touze dohnat západní univerzity alespoň v tomto. Projevuje se to různými detaily – pověřením extremistů ze spolku Konsent ke školení pedagogů, preferencí genderově neutrálního jazyka, anebo třeba uznáním jiných genderových identit, než je „muž“ nebo „žena“ (v tom představuje univerzita skutečně avantgardu, protože naše právo vychází z binarity pohlaví).

Prostředí KTF je wokizaci univerzity z nějaké části imunní. Když jste však bojovník za lepší zítřky, vnímáte každého, kdo vám netleská, jako oponenta a všechny jeho kroky jako ideologicky motivované. Založení oboru filosofie a etika? Nástroj indoktrinace nebohých studentů. Propuštění Petráčka? Důkaz snahy mít katolickou fakultu o trochu více katolickou a integristickou. Je na oboru filosofie a etiky příliš studentů? Hrůza, důvod pro nařízení auditu. Když se o rok později stejná situace vyskytne na historickém oboru? Úspěch!

Myslím, že nemá cenu chodit kolem horké kaše. Rektorát sehrává v krizi na Katolické teologické fakultě zásadní úlohu. Vytváří tlak na úspory, jakmile se ovšem dotknou jeho chráněnců, zasahuje do autonomie fakulty anebo ji šikanuje kontrolami a audity.

Ti, kterým legitimně a legálně zvolené vedení fakulty nevyhovuje, toto samozřejmě vědí a jsou motivováni o to silněji křičet. Vzorec je jednoduchý a stále stejný: vytváření zdání katastrofy, sepisování petic (které podepisují více lidé z vnějšku než zvnitřku), neformální nátlak na pedagogy, kteří se chtějí držet od konfliktu dále, absence snahy o hledání kompromisního nebo konstruktivního řešení, nerespektování standardních procesů, dehonestace některých lidí.

Samozřejmě, že nemůžu vyloučit přešlapy na straně současného vedení. Ty se dějí všude. Jedna z kolegyň si stěžuje, že jí byla nová smlouva nabídnu tři dny před koncem semestru. Ano, moc šikovné to není, alespoň jí smlouva nabídnuta byla, a to na stejnou pozici a za stejných podmínek. Můj výběrový předmět na Právnické fakultě UK byl v letošním roce zrušen den před zahájením semestru, i když na něj již byli studenti zapsáni. Ideální to není, ale rozhodnutí bylo vydáno kompetentní autoritou v mezích její působnosti. Nějaká míra chaosu k řízení tak velkého molochu jako je fakulta Univerzity Karlovy jednoduše patří.

Katolická teologická fakulta skutečně změny potřebuje. V některých ohledech začíná ztrácet dech. Například publikačních výstupů splňujících kategorie excelence je žalostně málo. Jakby ne, když místo vědy děláme revoluci. Zvolení děkana Jaroslava Brože na jaře tohoto roku bylo pro mě příslibem, že do budoucna budeme věnovat více energie rozvoji fakulty než vnitřním sporům. Stále se mi nechce věřit, že jsem byl jen naivním optimistou.

Jakub Kříž, advokát, na KTF UK přednáší teorii práva