Už se smí říkat, že vnucená elektromobilita je hloupost
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
NÁKUPY PAVLA TYKAČE
Společnost Sev.en Global Investments (GI), která patří do české energetické skupiny Sev.en podnikatele Pavla Tykače, kupuje od španělské firmy Celsa dvě ocelárn ...
Jak málo času někdy v politice uběhne, než se z člověka se skandalizovanými postoji stane jeden z mnoha hlasatelů standardních postojů. A nikoli jeho splynutím s hlavním proudem, ale tím, že se hlavní proud přiblížil k němu. Ano, u Filipa Turka se primárně skandalizovala jeho slabina pro nacistické memorabilie, ale kdyby nekandidoval s radikální kritikou klimatické politiky EU a kdyby se ta kritika neukázala být chytlavá, nikdo by interiér jeho bytu na starých fotografiích neprozkoumával.
Včera v diskusním pořadu České televize tvořil Turek málem národní frontu s Martinem Jahnem. Ten by mohl být jednotkou korporátního myšlení, tedy nemyšlení. Po ministerském angažmá v Grossově vládě Jahn odešel k Volkswagenu, dnes je členem představenstva Škoda Auto, jako jediný Čech mezi Němci.
Když se nucený přechod na elektromobilitu, který byl nemyslitelný bez zdražování a pak přímého zákazu spalovacích aut, v EU chystal, vedení Volkswagenu v Německu neupozorňovalo na rizika, neohrazovalo se proti státním zásahům do své podnikatelské svobody. Měli máslo na hlavě kvůli podvodům s měřením emisí na americkém trhu, navíc část akcií VW drží stát, v tomto případě dvanáct procent německá spolková země Dolní Sasko. VW vsadil na elektromobilitu s německou svědomitostí.
A tento směr, nikoli pro Škodu Auto, ale jako celkový rámec vývoje, poslušně šířil i Jahn. Dalo by se namítnout, že v korporátu není svoboda a že by se nemohl vzpírat partituře, jakou mu dodají z centrály. Ale to by nesměl být také viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. A pokud na automobilkách a jejich dodavatelích v České republice závisí až půl milionu pracovních míst a pokud nucený přechod k elektromobilitě velkou část těch míst ohrozí, je povinností funkcionáře Svazu průmyslu a dopravy ČR k této ekonomické sebevraždě aspoň veřejně nevyzývat.
Což Jahn dělal. Tohle například říká před rokem v interview pro týdeník Ekonom: „Dneska je nástup elektromobility velice silný a naprostá většina světových automobilek se vydala cestou elektrické mobility.“ A nikoli vodíkové, k níž mířila otázka. Nebo: „Do elektromobility bylo investováno tolik, že směr je nezvratný.“
V České televizi včera, po pouhém roce, tentýž manažer, ale i činovník českého průmyslu nejprve konstatuje, že přirozený zájem o elektroauta na trhu je v Evropě nízký – a pak že vzhledem k pokutám za překročení emisí skleníkových plynů (počítá se na takzvanou prodanou flotilu automobilky) „ten systém zásadním způsobem ohrozí naši profitabilitu“. Více než polovinu Evropanů by podle Jahna Evropská komise musela do technologie, kterou „v takto krátké době chtít pravděpodobně nebudou“, nutit.
Z lehkosti, s níž se najednou i v takových režimních svatyních, jako jsou Otázky Václava Moravce, vyslovují doposud údajně kontroverzní názory, může jít divákovi hlava kolem. Jahn tu pouze reprezentuje manažerskou třídu, symbolizuje nevýhody, které manažerský kapitalismus také má. K tomu přistupuje cosi, čemu revolucionáři 20. století posměšně říkali buržoazní zbabělost.