Stát hospodaří blbě, ale pro můj byznys je jedno, jestli vládne Babiš, nebo Fiala, říká Radim Jančura, majitel skupiny RegioJet, který byl hostem podcastu Echo ...
Uplynulý týden vzbudila mezi občany údiv dvě energetická témata. Zaprvé fakt, že Češi mají v přepočtu na paritu kupní síly nejdražší elektřinu v EU. A zadruhé zpráva o tom, že do distribuční soustavy by se zcela reálně mohly připojit mařiče přebytečné energie vyrobené ze zelených podporovaných zdrojů. Protože záporné ceny jsou stále častější a nápor na síť je stále větší. V důsledku všechno souvisí se vším. Ale popořadě.
Ano, Češi opravdu platí za elektřinu nejvíce v Evropě. Rozhodně pokud na cenu nahlížíme z hlediska domácností a jejich kupní síly. To ukazují říjnová data Eurostatu, kterým se nyní znovu dostalo pozornosti. A to je dobře.
Můžeme se to snažit zpochybňovat tím, že srovnávání skrze paritu kupní síly nemá takovou výpovědní hodnotu jako srovnávání cen v eurech (kde je Česko beztak také na cenové špici), protože elektřina je mezinárodně obchodovaná komodita. Ale s tím moc nepochodíme. Protože to, kolik skutečně domácnosti a menší podnikatelé za elektřinu zaplatí vzhledem k jejich příjmům, je pro fungování společnosti zásadní. Co se týče velkých podniků a průmyslu, tam samozřejmě zase hraje větší roli to, jaké náklady pro ně představují ceny energií ve srovnání s jejich konkurencí v zahraničí.
Každopádně pokud tedy srovnáme data dle parity kupní síly, od prvního pololetí 2021, kdy se ceny začaly lámat, vzrostla českým domácnostem platba za elektřinu nejvíce ze zemí V4. O více než 85 procent. A v první polovině loňského roku měly tuzemské domácnosti nejdražší elektřinu v rámci celé EU. Do toho ještě můžeme připomenout nešťastný výrok ministra průmyslu Lukáše Vlčka, který na podzim tvrdil, že „ceny energií klesají a je to skvělá zpráva nejen pro domácnosti, ale taky firmy a celý průmysl“ a že je to „další ukázka toho, že se nám daří dělat ty správné kroky“.
A proč tedy platíme nejvíc? Nejde o samotnou cenu silové elektřiny. Ačkoli i ta je u nás silně ovlivněna Německem kvůli silnému propojení obou energetických trhů. A naposledy v prosinci jsme zažili situaci, do které se Evropa vlivem propojeného trhu s elektřinou dostala: v Německu byla zima a nefoukalo a větrníky nejely, Němci pálili uhlí a elektřinu masivně dováželi (jádro si vypnuli). A tehdy už to nevydýchali Švédové a Norové, kterým německá energetická politika a nasávání energie z okolních zemí také prudce zvýšily ceny elektřiny u nich doma a začali vyhrožovat odstřižením své soustavy od zbytku Evropy.
Vysoké ceny pro spotřebitele v Česku jsou ale způsobeny tím, jak moc vzrůstá regulovaná složka. A nejde o zdanění elektřiny jako takové, tam jsme zhruba na průměru EU. Jde o o poplatky, které se v rámci státem regulované ceny platí. A ty budou stále růst právě kvůli tomu, jak moc se bude muset do přenosových sítí investovat, aby unesly připojování nových a nových zelených nestálých, hlavně tedy fotovoltaických zdrojů.
Za doby extrémně vysokých cen elektřiny, tedy v roce 2022 a 2023, i u nás vláda ceny různě zastropovala, dotovala, „odpouštěla“ příspěvek na OZE, který domácnosti i firmy stále ve svých platbách za elektřinu hradí (ačkoli celá podstata tohoto poplatku je zcela bizarní). Teď už ale vláda nesanuje nic. Zelený poplatek se v plné výši do faktur také vrátil.
Nezapomeňme ale, že stále platí mimořádná daň windfall tax. Vláda už nikomu nic nedotuje, žádné mimořádné výdaje spjaté s energetickou krizí nemá, ale peníze drtivou většinou jen od ČEZ si bere dál. A tvrdí, že podle její metodiky mimořádné výdaje pořád nejsou pokryté.
Nicméně v okolních zemích státy naopak stále více či méně berou regulované platby „na sebe“. Teď se nabízí otázka, jestli by i Česko mělo cenu elektřiny nebo plynu pro odběratele více dotovat. Respektive že by větší část právě třeba poplatků na podporu OZE hradil stát. Jako to bylo v době krize vysokých cen. Logická odpověď by na to měla být, že ne. To rozhodně není cesta. Ve výsledku to stejně zaplatí daňový poplatník v jiných daních, odvodech a poplatcích.
Chyba je v celém zvráceném systému nastavení evropské energetické a klimatické politiky a v umělém podporování zelených nestálých zdrojů. Lidé si ve fakturách platí za to, aby zelené zdroje dostaly podporu a vyráběly i v dobách záporných cen elektřiny a do sítě se dostávaly přetoky a nabourávala se její stabilita. A do toho si v té stejné faktuře platí za to, aby se ta síť rozvíjela a tento nápor vůbec zvládla. Akumulace není téměř nijak vyřešena, ale výkon zelených zdrojů roste a do sítě se připojují nové a nové.
A tím se vlastně dostáváme k oněm mařičům přebytečné energie nebo fénům, jak je někdo nazývá, o výkonu až tisíc MW, tedy jeden temelínský blok. Ty mají regulovat, rozumějme rozhánět přebytečně vyrobenou elektřinu do okolí. To je samozřejmě opravdu silně ekologické. Ale investoři o to mají zájem, může vzniknout nový dotovaný byznys.
Pak se ještě dostáváme k absurditám typu evropské notifikace na nový dukovanský blok. Tu stále nikdo v plné verzi neviděl, ale v dostupné zkrácené verzi z ní vyplývá, že nový blok má fungovat omezeně. Protože nesmí vytlačovat zelené zdroje ze sítě. Takže se tím zcela popírá fungování jaderné technologie a ekonomika toho stabilního zdroje. Člověk jen žasne, kam jsme se dostali.
00:01
