V Německu zmizelo půl milionu katolíků. Můžou za to daně, píše kardinál Duka

Němečtí katolíci se dlouhodobě potýkají s odlivem věřících, podobně jako ve většině Evropy. Ovšem červnová zpráva o tom, že římskokatolickou církev loni oficiálně opustilo rekordních 522 821 lidí, překonala veškerá očekávání. Jak ale upozornil na svém blogu bývalý pražský arcibiskup Dominik Duka, za masivním úbytkem nemusí nutně stát ztráta víry nebo sexuální zneužívání duchovními, nýbrž německá daňová politika a Adolf Hitler.

Očekávalo se, že rok 2022 bude pro katolickou církev v Německu kvůli počtu vystoupení z církve katastrofální. Skutečnost však ještě překonala očekávání. Masivní vlna odchodů z katolické církve podle Dominika Duky vyplývá z specifického postavení katolíků v Německu. „Je výsledkem spojením statistiky z církevních daní, což je určité dědictví po Adolfu Hitlerovi. Ten kdo vystupuje nepíše, že vystupuje z církve, ale odmítá platit církevní daň,“ píše Duka.

Příslušnost k některé z církví, popřípadě její absenci, musí Němci úřadům hlásit kvůli placení takzvané církevní daně, která se pohybuje na úrovni jednotek procent daně z příjmu. Tyto daň se nazývá „Kirchensteuer“ nebo „Kultursteuer“ (církevní daň nebo kulturní daň), která činí 8 % až 9 % z daně z příjmu osoby a je čerpána z jejich měsíčních příjmů finančním úřadem, který ji předává příslušné církvi nebo společenství.

Pokud se německý občan rozhodne, že chce z jakýchkoliv důvodů opustit svoji církev, musí to opět řešit přes stát. Ti, kteří chtějí odejít, se musí oficiálně vzdát svého členství, což je proces známý jako „Kirchenaustritt“. Odcházející z církve musí navštívit místní matriku a zaplatit správní poplatek ve výši 30 euro.

Církevní daň byla poprvé zakotvena v německém právu v roce 1919 a znovu potvrzena v Říšském konkordátu mezi nacistickým Německem a Vatikánem v roce 1933. V roce 1949 byla znovu potvrzena zákonem.

Právě fakt, že církevní daň vychází z onoho konkordátu, podle Duky výrazně komplikuje jakoukoliv změnu systému. „Jedná se o instrument, který vychází z konkordátu, který byl podepsán nunciem Pacellim a kterým byla navrácena římskokatolické církvi právní subjektivita. Ale už onen zvláštní model, v kterém vedle biskupské konference vstupuje do řízení církve zmíněný ÚV německých katolíků, nebyl odstraněn a vlastním vývojem přešel i do Spolkové republiky Německo, ovšem v jiné politické a ideové situaci,“ píše Duka.

Mezi německými duchovními a teology církevní daň byla a je dlouhodobě předmětem debat. K tématu se vyjadřoval i kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI, kterého cituje i Dominik Duka. „Nelze hovořit o vyloučení a exkomunikaci z církve, protože církevní příkazy nejsou Boží příkazy. Jestliže ten kdo vystupuje odmítá podporovat církev, neznamená, že přestal být křesťanem a katolíkem.“

Opouštění církevních řad ale zrychlilo i díky lednovém zveřejnění zprávy o sexuálním zneužívání v mnichovském arcibiskupství a diskusi o spoluvině mezitím zesnulého papeže Benedikta XVI.