Co provedou případné povodně?

Paradoxně dnes se v ekonomice nesledují až tak finanční ukazatele, jako meteorologické. Údajně hrozí stoletá voda. Podobné živelné katastrofy jsou vždy spolehlivým spouštěčem dotazů, jak taková pohroma vylepší ekonomiku. Ano – čtete dobře: „vylepší“. Mezi lidmi je totiž stále rozšířený mýtus, že škody se chápou jako přínos pro ekonomiku. Jenomže to je samozřejmě hluboký omyl.

Tento omyl má dokonce své jméno. Říká se mu efekt rozbitého okna. Tento koncept byl poprvé představen francouzským ekonomem Frédéricem Bastiatem v roce 1850 v eseji „Co je vidět a co není vidět“. Představme si, že kluk rozbije okno v obchodě. Majitel obchodu je nucen zaplatit sklenáři za opravu okna. Na první pohled se může zdát, že tato událost pomáhá ekonomice, protože sklenář získá práci a peníze, které může utratit jinde.

Jenomže tento konstrukt přehlíží širší dopady na ekonomiku. Kdyby okno nebylo rozbito, majitel obchodu by mohl peníze použít na rozumnější investice, například na nákup nového vybavení. Vynucená investice činěná za účelem nápravy škody nikdy není tak produktivní jako investice dobrovolná činěná za účelem zisku, rozvoje podnikání a zlepšení výchozího stavu.

Hlavním ukazatelem, který měří ekonomický výkon země, je hrubý domácí produkt (HDP). HDP zahrnuje celkovou hodnotu zboží a služeb vyprodukovaných za určité období. Problém s HDP je však ten, že zachycuje veškeré ekonomické aktivity, včetně těch, které vznikají v důsledku oprav a náhrad poškozeného majetku. A tím se dostáváme k povodním.

Pokud dojde k rozsáhlému přírodnímu neštěstí, jakým jsou povodně, HDP nejspíš vzroste, alternativně neklesá tak rychle, jak by klesalo bez pohromy. Po takové pohromě totiž probíhají rekonstrukční práce, investuje se do obnovy infrastruktury a mnoho odvětví zaznamenává zvýšený objem zakázek. Tento nárůst v HDP ovšem nezohledňuje skutečné ekonomické škody a ztráty majetku, produktivity a lidského kapitálu, které katastrofa způsobila.

Z toho je zřejmé, že růst HDP nemusí vždy znamenat skutečné zlepšení ekonomického blahobytu společnosti. Výdaje spojené s opravou rozbitých oken či odstraněním škod po povodni jsou sice zahrnuty do HDP, ale neznamenají skutečné bohatnutí společnosti. Naopak, jde pouze o obnovu předchozího stavu, nikoliv o tvorbu nových hodnot. Vláda se pak ale plácá po ramenou, jak dokázala zlepšit ekonomický růst.

Buďme tedy velmi obezřetní, až zase bude chtít vláda jakékoliv ekonomické statistiky navléknout nejen na stávající riziko povodní, ale na jakékoliv přírodní podmínky. Ne každá ekonomická aktivita je pro společnost přínosná. Zatímco HDP může růst v důsledku nákladů na opravy a náhrady, skutečná prosperita a bohatství společnosti mohou stagnovat nebo se dokonce zhoršovat, pokud jsou zdroje vynakládány na obnovu namísto nových produktivních investic.

A přesně totéž platí i pro jakékoliv jiné vynucené investice od vyplňování ESG tabulek až po budování obnovitelných zdrojů energie. Skutečnost, že aktuálně česká ekonomika mírně roste, neznamená, že se zvyšuje naše prosperita. Ani nemůže, když likvidujeme stabilní zdroje energie. Ve skutečnosti je tomu právě naopak.