V okolí Prahy už moc místa na bydlení nezbývá. Nechci, aby se na kraj vrátilo ANO, říká Pecková

V prstenci okolo Prahy už musíme výstavbu bydlení utlumovat. V tomto období jsme navzdory krizím rekordně investovali a zároveň snížili dluh. V rozhovoru pro Echo24 to řekla hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková (STAN). Dále hovořila o tom, co se naopak nepovedlo, o problémech s digitalizací stavebního řízení, slučování škol a obcí či o tom, že je symbolické končit povodňovou krizí.

Rozhovor vznikal v pátek dopoledne, odpovědi především k povodňově situaci jsou aktuální k této době – pozn. red..

Začněme aktuální otázkou. Jaká je situace v souvislosti s povodňovou situací a jak je Středočeský kraj připraven na víkend?

Situace ve Středočeském kraji ještě v pátek brzy ráno vypadala poměrně dobře. Bohužel už v devět hodin dopoledne se to rapidně změnilo. Čeká nás podle predikcí zřejmě historicky největší povodňová situace. Jedná se především o řeku Sázavu, která se nedá regulovat, nemá velké přehrady, které by se daly upouštět a pak měly retenční schopnost. Ona se vylévá do krajiny a má velké množství přítoků, které se mohou rozvodnit také. To území, které může být zasaženo, je opravdu velké. Jen pro ilustraci například v Nespekách se čeká průtok 700 kubíků za sekundu, což nikdy řeka Sázava nezažila. Zhruba 500 kubíků za sekundu bylo kolem roku 1750.

Já jsem od rána ve spojení se starosty obcí s rozšířenou působností a připravujeme informování starostů, čekali jsme na Ústřední povodňovou komisi a ČHMÚ. Aktivovala jsem krizový štáb, jehož součástí je i povodňová komise. Kromě jiného jsme spustili krizovou linku pro občany, bude fungovat nonstop, a to do odvolání na čísle 800 440 430. Kromě toho jsme aktivovali náš krajský evakuační plán a začali jsme připravovat všechny kroky potřebné pro případné evakuace obyvatel. K témuž jsme vyzvali naše obce s rozšířenou působností. Znamená to prověřit evakuační místa, zajistit zásoby pitné vody a jídla a tak dále… Musíme být připraveni na nejhorší variantu. Zároveň cestou Hasičského záchranného sboru požádáme Státní hmotné rezervy o poskytnutí materiálu – například pytlů – nad rámec toho, co máme. V kraji k dispozici a budeme je distribuovat do území.

ROZHOVOR: „Německo už nabralo směr k dysfunkčnosti. Sílí vztek a pocit bezmoci“

Jaký vliv to má na průběh předvolební kampaně?

Volební kampaň jde samozřejmě úplně stranou. Volby jsou příští týden, a pokud nebudou posunuty, tak je klidně možné, že pokud bude situace opravdu tak kritická, tak Středočeši – ale samozřejmě nejen oni – nepůjdou k volbám, protože budou mít na starosti úplně jiné věci. S tím se nedá nic dělat, člověk míní a život mění.

Je odložení voleb něco, o čem se reálně mluví?

Ne, ale pakliže bude ta situace opravdu výrazně dramatická a bude třeba vyhlášen ze strany vlády nouzový stav, tak nevím, jestli je rozumné do toho pořádat volby. Ale to je opravdu jen můj povzdech, protože to opravdu není nakloněno k tomu, aby byla velká volební účast.

Máte za sebou krizové čtyři roky a končíte další krizí. Jaké bylo řízení kraje v době pandemie koronaviru, ale také třeba uprchlické a energetické krize?

Byly to čtyři roky opravdu plné krizového řízení. My jsme na kraj vstoupili v listopadu roku 2020, kdy byla ta největší covidová krize. Pamatuji si, jak jsem o Vánocích dávala dohromady se svým týmem očkovací centra, jak jsme modelovali, jak by ta centra měla fungovat. Z covidu jsme pak přešli rovnou do války na Ukrajině a stavěli jsme Krasjká asistenční centra pomoci Ukrajině, kterých jsme měli nakonec pět. Když opadla ta největší vlna migrace, tak jsme měli skoro dva roky, kdy jsme mohli pracovat relativně v klidu. A končíme symbolicky další krizí – povodněmi. Říkám si, čím jsme si to zasloužili, že si to musíme takhle vyžrat, ale to se nedá nic dělat. Ale vzpomínám na tu dobu s obrovskou dávkou pokory v tom, že mě to hrozně naučilo, setkala jsem se s lidmi, kteří jsou opravdu správně na svých místech. Ať už to jsou složky IZS, krizaři tady od nás z krajského úřadu či starostové měst a obcí, na které jsem se mohla spolehnout.

Co se vám podle vás navzdory té krizi podařilo?

Udělali jsme obrovský kus práce, splnili jsme v podstatě všechny body z našeho programového prohlášení, a ještě stovky navíc, protože jsme nevěděli, co nás bude čekat v souvislosti s válkou na Ukrajině a tak dále. Velmi jsme se posunuli v oblastech, které jsem si vytyčila jako stěžejní, ať už jde o otevření kraje a jeho transparentnost. Dostali jsme se v míře korupčního rizika z desátého místa na místo první a později třetí – ale to je opravdu o setinky. Zcela otevřeně a transparentně soutěžíme veřejné zakázky, jejichž systém jsme úplně překopali. Mám radost, protože jsme na prvním místě v hodnocení systému veřejných zakázek. Daří se otevřeně komunikovat se všemi, s novináři i s veřejností. Nemáme žádné utajené smlouvy s externisty, všechno je zveřejněno. A zároveň rekordně investujeme, a dokonce se nám podařilo zhruba o 40 procent snížit dluh kraje. Takže jsme ho snížili zhruba o dvě miliardy, což si myslím, že je dobrý výsledek.

Jaká je situace v dopravě?

V dopravě jsme udělali zásadní projekty. Po třiceti letech jsme integrovali veřejnou dopravu do jednoho systému, takže jedete napříč krajem až do Prahy. A byli jsme lídři projektů Trojmezí a Čtyřmezí, tedy spolupráce s dalšími kraji. Takže můžete jet třeba z Libereckého kraje až do Prahy na jednu jízdenku přes celý Středočeský kraj. Udělali jsme historicky první transparentní soutěž na autobusové dopravce, kde jsme vysoutěžili nízkopodlažní a klimatizované autobusy a podařilo se nám tím ušetřit 400 milionů korun ročně na příštích deset let. Připravujeme historicky první a v Česku největší soutěž na železniční dopravce, kdy noví dopravci začnou jezdit od roku 2029. Musí se plánovat na dlouho dopředu a je samozřejmě běžné, že plody té práce pak slízne někdo jiný. Stavíme také deset parkovišť Park & Ride. Děláme také přelomový projekt dopravy na zavolání, v němž jsme v ČR lídři a kde si prostřednictvím Lítačky můžete objednat dopravu na zavolání. Nebudou tedy jezdit velké prázdné autobusy, ale malinkaté. My to teď testujeme a má to velmi dobré výsledky. Máme i projekt deseti vodíkových autobusů, stavíme tramvajové a trolejbusové tratě.

A co silnice?

Do silnic jsme investovali opravdu hodně. Máme totiž obrovský vnitřní dluh, který si s sebou historicky neseme a který je 80 miliard. My jsme do nich investovali 20 miliard a chceme minimálně stejnou částku investovat dál. Opravili jsme nejvíce silnic, nejvíce mostů. U silnic druhé třídy jsme se posunuli při hodnocení jako ve škole z čísla tři na dvojku.

Doporučujeme: Nevím, jak by lidovci mohli být konzervativnější. Z hejtmanů jsou krizoví manažeři, říká Grolich

A jaká je situace školství?

My jsme ve středním školství zcela zásadně sáhli do oborové struktury, protože jsme udělali průzkum na základních školách mezi žáky a jejich rodiči, který nám ukázal, co si přejí a co si přeje i trh práce a Hospodářská komora ČR. Snažíme se dělat to, co dává smysl všem. Nabízeli jsme odborné vzdělání, ale bez maturity, a ukázalo se, že studenti hodně stojí o odborné školy, ale s maturitou, takže jsme měnili oborovou strukturu. Přidáváme gymnázia na místech, kde historicky nebyla, což je zejména Praha-východ a Praha-západ. Připravujeme gymnázium v Černošicích, v Jesenici, v Roztokách, otevřelo se gymnázium ve spolupráci se Sulicemi, další v Říčanech a rozšiřujeme gymnázium v Hostivici. Rozšiřujeme ale i lycea, odborné školy, průmyslovky, řešíme moderní obory, jako je IT, ale také třeba sociální obory, zdravotnictví či pedagogiku.

A investujeme také do vnitřního vybavení škol, protože já jsem se někdy fakt styděla, když jsem přijela do některých středních škol. Připadala jsem si jako v 50. letech, byly tam stroje, které patřily do muzea, a ne na střední školu. My jsme do toho dali více než půl miliardy korun a další stamiliony do modernizace budov.

Co se naopak nepovedlo nebo nestihlo a chcete se k tomu dostat v příštím období?

Pro mě je obrovskou prioritou, aby ten úřad komunikoval tak, jak komunikuje a byl transparentní. To je základ všeho, hospodaření, prosperity toho kraje. Musí se dokončit soutěže na ty železniční dopravce, protože klidně může po volbách přijít někdo jiný a celé to zastavit. Absolutní prioritou je pro mě pokračovat ve změnách ve školství, v silniční a veřejné dopravě. A musíme také šlapat na změny v sociálních službách, zaměřit se na terénní služby, protože nám přibývá seniorů. Změny v sociálních službách mohly být v tomto období daleko lepší. Chtěla bych zapracovat třeba na péči v dětských domovech, ale také na komunikaci s Prahou, protože ta nám první dva roky velmi dobře fungovala, a pak měli v Praze volby a změnilo se vedení, což zkrátka tu spolupráci limituje, protože než oni se rozkoukají, tak máme zase volby my a takhle se to pořád mění. Čekali jsme, že postavíme mnohem více cyklostezek nebo parkovišť, ale ty povolovací procesy týkající se stavebního řízení, to je prostě peklo pro kraj, pro investory, prostě pro všechny.

Intenzivní slučování škol

Jak vnímáte problémy s digitalizací stavebního řízení? Je to reálný problém i pro kraj?

Digitalizaci stavebního řízení považuji osobně za velký problém. My, když jsme tady na kraji spouštěli nové webové stránky a také Středočeský platební portál, tak jsme ty věci opravdu testovali ve zkušebním provozu třeba déle než rok. Vychytávali jsme všechny chyby, protože vy spoustu věcí opravdu nevidíte. Když to dělají ajťáci, tak to dělají ze svého pohledu, ale neví, jaké jsou detailní postupy a musí na tom pracovat celá řada lidí, což se tady nestalo a je to obrovský problém. My jsme za Středočeský kraj psali několik dopisů panu ministru Bartošovi, nabízeli jsme jako kraj, který má nejvíce stavebních řízení na svém území, součinnost. Máme obce, které jsou velmi aktivní v digitalizaci, nabízeli jsme tajemníky těchto obcí, že by mohli pomoci, ale nebylo to vyslyšeno. Já jsem měla setkání se starosty zrovna minulý pátek, mám od nich konkrétní podněty, které dosud nefungují. Mám rozepsaný dopis ministru Bartošovi, který je ale teď odsunut na druhou kolej kvůli povodním, ohledně věcí, které stále nefungují. A kraj to opravdu paralyzuje, i my potřebujeme stavět, potřebujeme stavební a kolaudační povolení.

Jaká je situace s bydlením? Ve Středočeském kraji často žijí lidé, kteří dojíždí pracovat do Prahy…

Pořád je poptávka po levném bydlení, já si myslím, že situaci může změnit připravovaný dotační titul na levné nájemní bydlení, tedy ne na bydlení sociálního typu. Jde o bydlení pro učitele, hasiče, policisty… To by mohlo být zajímavé pro obce, my pro ně chystáme webináře a už jsem to řešila i se šéfem Státního fondu podpory investic. My ve Středočeském kraji musíme velmi regulovat, kde to bydlení má vznikat, protože se nám velmi dynamicky rozvíjí zmíněné okresy Praha-východ, Praha-západ, ale už i Berounsko, Českobrodsko a tak dále. To jsou lokality, kde je nedostatečná infrastruktura pro takové tempo stavění. Nejsou tam vodovody, kanalizace, nejsou tam školy a školky, ta kapacita je opravdu velmi na hraně, a to navzdory tomu, že my jsme v roce 2012 vydupali ze země první dotační programy, a díky tomu se postavilo 11 tisíc žákovských míst. Ale stejně to nestačí. A proto bychom v tom širším prstenci okolo Prahy potřebovali utlumovat ten překotný rozvoj a výstavbu bychom potřebovali tam, kde jsou kapacity dostatečné. Nicméně velkou překážkou je, že obce nemají v podstatě žádný nástroj na to, jak s developery jednat. My jsme na posledním zastupitelstvu využili zákonodárnou iniciativu kraje a navrhli jsme změnu stavebního zákona tak, aby obce mohly chtít po stavebníkovi příspěvek na infrastrukturu včetně školské.

Ještě k těm školám. Jak vnímáte jejich slučování, o kterém se teď mluví?

My jsme velmi intenzivně slučovali. Měli jsme k tomu odvahu a je to skvělé, že jsme ji našli. Chtěla bych velmi pochválit radního pro školství i celý odbor a výbor pro školství. My jsme sloučili zhruba dvacet škol do deseti, některé školy jsme úplně opustili, některé jsme jenom přesunuli. Snažili jsme se transformovat kapacitu, a teď těsně před volbami jsme slučovali některé školy z hlediska ředitelství. Ponechávali jsme budovy a obory, ale slučovali jsme ředitelství, abychom zefektivnili ten provoz a administrativu. Myslím si, že je to správně, protože když jsme nastoupili, tak jsme měli školy, které měly třeba i 80procentní neúspěšnost studentů u maturit nebo školy, kde bylo v průměru 4,6 studenta ve třídě a neodučil se tam jediný předmět aprobovaným učitelem. Myslím si, že studenti středních škol jsou už v podstatě dospělí lidé a mohou pár kilometrů dojet. Udělali jsme větší kampusy, lépe vybavené a ředitelé mají větší možnosti, jak pedagogy odměňovat. Udělali jsme platformu Ředitelna, kde si mohou ředitelé sdílet zkušenosti a také platformu Doprovázející mentor, který nového ředitele provází celým systémem a procesy. Velmi tlačíme na to, aby studenti používali program Erasmus plus, aby děti jezdily na zkušenou do zahraničí.

A co slučování obcí?

Dnes jsem zrovna měla být v Rakousku a s panem starostou Kostelní Lhoty jsem měla přebírat titul Vesnice roku Evropy, což je něco, co česká obec ještě nikdy nezískala. A teď tuto cenu dostala česká vesnice, která je malá a je fakt strašně aktivní. A titul Vesnice roku Středočeského kraje dostala vesnice Drahouš, která má 74 obyvatel a je taky hrozně aktivní. Není to o tom, že budeme slučovat malé obce, protože pak máte obce, které mají pod sebou třeba 16 obcí. Sedlec-Prčice má pod sebou dokonce 38 obcí a není to vždy záruka toho, že ty obce budou mít vodovod, kanalizaci a tak dále. Naopak, je to pak velmi náročné pro tu centrální obec. Slučování obcí je teď takový hit, ale já si myslím, že někdy se s tím, může vázat řada negativních jevů. A je hrozně důležité, aby obce mohly využívat společné tajemníky, úředníky na zadávání veřejných zakázek, společného účetního, což už teď v rámci společenství obcí je možné. Jde o to, aby neuvolnění starostové měli takový ten back office, což jim právě nějaká platforma spolupráce s jinými obcemi může poskytnout. Ale slučování jako takové si nemyslím, že by bylo efektivnější a jen to zabíjí lidský potenciál.

Jaký výsledek očekáváte jako hnutí STAN?

Já nechci výsledek predikovat, my teď nemáme úplně nakloněné průzkumy, ale to nebylo ani před čtyřmi lety. Já a celý tým jsme strašně makali, nezměním to nějakou kampaní 14 dní před volbami. Buď to ti lidé vidí, kam se kraj posunul, nebo jsme jim to nedokázali dostatečně přiblížit, což je případně naše chyba. Já jen nechci, aby se na kraj vrátilo hnutí ANO, po kterém jsme hasili jejich problémy, paní Pokorná Jermanová (bývalá hejtmanka – pozn. red.) ten kraj neotevírala. Pro mě je zděšení, že i po tom, co se stala europoslankyní, ji postavili na šesté místo krajské kandidáty. Ona i v době, kdy byla hejtmankou, nebyla zhruba na polovině zastupitelstev přítomna a na druhé polovině odešla po hodině. Lídr ANO je pan Helebrant a za Spolu pan Skopeček a mě udivilo, že si oba dva chtějí nechat poslanecký mandát. To je vidět, že vůbec netuší, o čem ta práce je. To se nedoplňuje, buď prostě neděláte dobře práci poslance, nebo práci hejtmana. Za tři roky, kdy je pan Helebrant ve sněmovně, vůbec nevím, že tam je, nikdo ho nezná, nemá žádné interpelace, nic.

Echo SALON: „V Česku probíhá divoká eutanazie, mám osobní svědectví“

Jakou byste chtěla vytvořit po volbách koalici?

Jednoznačně vylučuji koalici s hnutím ANO v našem kraji. Čtyři roky jsme tvrdě pracovali na tom, abychom po nich očistili náš kraj. A proto nedovolíme, aby se vrátili zpátky. Jsme jedinou zárukou toho, že ANO se nevrátí do vedení našeho kraje. Kandidáti na hejtmana za ANO a SPOLU nevylučují, že by spolu koalici udělat mohli. Nejlepší cesta, jak zabránit jejich společné koalici a návratu ANO do čela kraje, je volit Starosty.

Určitě nechci koalici s hnutím Stačilo!, protože to jsou převlečení komunisti. A nechci určitě koalici s SPD. Ráda bych stavěla koalici na stejném půdorysu jako teď, to znamená s ODS, TOP 09, Piráty, KDU-ČSL, Zelení.