Když kluci nemají koule a holkám to nevadí
ÚHEL POHLEDU
ÚHEL POHLEDU
FIALOVA VLÁDA
Premiér Petr Fiala minulý týden na velké bilanční tiskové konferenci konferenci vyzdvihl pokroky své vlády, která podle něj splnila nebo rozpracovala 93 ...
Laboratoř Spadia zveřejnila výsledky z vyšetření hladiny testosteronu u českých mužů. Za poslední dvě desetiletí poklesla hladina testosteronu o čtvrtinu. Nejhůř jsou na tom mladíci do třicítky.
Neradostná čísla výzkumníci uvádějí jako „překvapivý trend“, v reálu ale mohla překvapit leda někoho, kdo strávil minulých několik desetiletí naložen v tekutém dusíku ve šťastné hibernaci. Že mužnost vůkol klesá, je zřejmé jaksi z běžného provozu. Třeba z toho, že třicet pět procent tuzemských mladíků mezi osmnácti a pětadvaceti lety nikdy s nikým nespalo.
I nálada v západním zahraničí je schlíplá. Tak třeba pěkný článek agentury Reuters ze srpna, ale roku 2007, bubnuje na poplach, protože mužům za poslední dvě dekády klesla hladina testosteronu asi o čtvrtinu...
Vysvětlení se obvykle hledá ve fyziologických faktorech, třeba že muži tloustnou. Milánek, byť pěstěný, mužnosti vskutku nepřidá. Na druhou stranu muži na rozdíl od žen stále chápou, že lepší je být štíhlý než tlustý, a neskočili na špek ideologům obezity jako životního stylu v rámci „tučného osvobození“ („fat liberation“). Leda by se tím mínilo osvobození od sexu, přičemž věřím, že i to by si ve stále se zahušťující písmenkové polévce poruch sexuální identity své místo našlo bez problémů. Mluví se o příšerných nutričních návycích, především o excesivní konzumaci cukru často na pozadí nedostatečné konzumace živočišných bílkovin.
Veganství je za zenitem, ale dobrovolná podvyživenost jen uvolnila místo strukturálnímu tlaku na redukci masa. Válka proti masu se rozbíhá lidské fyziologii navzdory. Sladká šidítka souvisí i s tím, že mladí muži odmítají dospět (sladká chuť je klíčová pro děti, konejšivá jako mléko od maminky).
Tuhle jsem sledovala skupinu maturantů, jak vylézali z gymplu s lízátkem v hubě. Pohled to byl mimořádně protivný, ovšem panictví mládeže do značné míry objasňuje. Co dále může být na vině: excesivní pití. Spánková deprivace, vliv modrého světla a rozhašeného cirkadiánního rytmu na tvorbu hormonů. Endokrinní disruptury, jejich podvratné působení v plastech nebo v kosmetických produktech. Zkoumá se vliv znečištěného vzduchu, vody a samozřejmě stres, byť jsem v těchto týdnech snad poprvé zaznamenala články opatrně navrhující, že by stres snad mohl být i k něčemu dobrý a pro člověka přínosný. Haleluja.
I v českém prostředí se díky dokumentu Hormonální akvárium svého času mluvilo o tom, že rezidua hormonální antikoncepce dokážou měnit pohlaví u ryb. Nejstarší články o feminizaci samečků plotice obecné (Rutilus rutilus – takový malý kapřík) jsem našla z roku 2006, ale z nich se lze ponořit ještě o pětadvacet let hlouběji k prvním zaznamenaným případům tohoto naprosto děsivého jevu, tedy už do sedmdesátých let. V jistých britských lokalitách tato brutální metamorfóza postihla až osmdesát procent samců. Dění – logicky – doprovázel pokles rybí populace, neboť kastráti či hermafroditi jsou ve věci rozmnožování významně neprivilegovaní. Dobové hlasy z vědecké obce laiky ubezpečovaly, že u našeho druhu riziko tohoto typu nehrozí.
Hraji si s představou, že by se probudili po několika desetiletích šťastné hibernace na té nejlepší přešívací klinice. Zřejmě by stačil i libovolný pražský gympl.
Hormonální antikoncepce také mění ženské preference u mužů tak, že si její uživatelky prokazatelně vybírají muže s minimálními maskulinními znaky. Prostě preferují tváře co nejméně hranaté, co nejfeminnější. Randí s muži, ale s takovými, kteří jsou muži „co nejméně“. Opak je vyvádí z míry, což lze vysledovat třeba na averzi některých žen k Motoristovi Turkovi. Vliv hormonální antikoncepce na rozhodování ve volbách je brutálně podceněný.
Ale ještě likvidačnější než strava a hormony je destrukce společenských vzorců. Testosteron ubývá i v důsledku iluze, že neexistují přirozené polarity a archetypální preference a smysluplný typ chování, odlišný podle pohlaví. Odmítání maskulinity začalo v šedesátých letech – co jiného udělali hipíci, když si do dlouhých vlasů zapletli květiny, když květiny „používali místo zbraní“? –, od 90. let se zintenzivnilo tak, že je pro muže reálně kastrační. Ženám z toho ovšem žádná výhra nekyne, na rozdíl od feministického dogmatu spolu nesoupeříme, ale spolupracujeme. Je to střelba do vlastní nohy.
KOMENTÁŘ
KONTROVERZNÍ ANTIKONCEPCE
KLADY A ZÁPORY HORMONÁLNÍ LÉČBY