Let, který se tak úplně nepovedl. Hlavním úkolem Těreškovové bylo přežít

První ženou ve vesmíru, ale také dosud jedinou ženou v historii, která se na Zemi z oběžné dráhy dívala z vesmírné lodě úplně sama, se stala Valentina Těreškovová, která v lodi Vostok 6 odstartovala 16. června 1963. Na orbitě strávila tehdy téměř tři dny a 48krát obletěla zeměkouli, až po mnoha letech se ale ukázalo, že se její let tak docela nepovedl. Těreškovová si během něj stěžovala na únavu i na zdravotní problémy a měla potíže s plněním zadaných úkolů.

Zpět na Zemi přistála 19. června, podobně jako před ní i Jurij Gagarin ovšem ne v kabině, ale na padáku – první sovětští kosmonauti se totiž museli v konečné fázi návratu katapultovat. Valentina Těreškovová však neudržela mít zakloněnou a do opěrky křesla pevně opřenou hlavu a – naštěstí jen jemně – narazila do vstupního otvoru. Odnesla to modřinami v obličeji, které museli propagandisté zakrýt a vyretušovat.

První kosmonautka světa se totiž – podobně jako o dva roky dříve Gagarin – stala vítanou zbraní moskevského režimu v kosmickém souboji s Amerikou. Těreškovová cestovala po spřátelených zemích, její první zastávkou při zahraničním turné bylo Československo. Šéf sovětského kosmického programu Sergej Koroljov ale moc nadšený nebyl. „Více žen v kosmu? Nikdy!“ traduje se jeho výrok. Další žena, Světlana Savická, se do vesmíru vypravila až o 19 let později a první Američanka ještě rok po ní.

Let první ženy do vesmíru ale zdaleka nebyl tak jednoduchý a bez vady, jako ukazoval Sovětský svaz. Nikdo příliš nezdůrazňoval, že se Těreškovová během letu bála pohnout, dávila se vlastními zvratky, nebo měla problémy s orientací. Odborníci také uvádějí, že kdyby kosmonautka musela přistávat v ručním, nikoliv automatickém režimu, tak by asi vůbec Vostok-6 nesundala z oběžné dráhy.

Kosmonautka v rámci své třídenní mise neměla prakticky žádné vědecké úkoly, ale její hlavní povinností bylo v podstatě „přežít“. Řídící středisko také odhalilo chybu v přípravě a muselo přeprogramovat motory letounu, aby nedošlo k vážné nehodě během přistávacího manévru. Těreškovovou trápila kosmická nemoc a únava, na což si během letu opakovaně stěžovala.

Na palubě usínala i v době, kdy měla plnit pracovní úkoly, několikrát se rozplakala, zvracela, opakovaně žádala o předčasné ukončení letu a měla velký strach. Dnes pracovníci Institutu historie a techniky Ruské akademie věd spekulují o tom, že mohlo jít i o projevy nervového zhroucení.

Předtím, než byla Těreškovová vybrána do sovětského kosmického programu, tak pracovala jako dělnice v textilní továrně a působila jako amatérská parašutistka. Poté se přidala k letectvu, pod které kosmonauti patřili, a po absolvování výcviku byla jmenována důstojnicí. Po rozpuštění první skupiny kosmonautek v roce 1969 zůstala v kosmickém programu jako instruktorka kosmonautů. Později absolvovala Žukovského leteckou inženýrskou akademii a klasifikovala se pro kosmické lety a v roce 1963 vystartovala do vesmíru.

V roce 1997 odešla z letectva do výslužby a dosáhla hodnosti generálmajora. Těreškovová byla významnou členkou Komunistické strany Sovětského svazu a zastávala různé stranické funkce, mimo jiné byla v letech 1974 až 1989 členkou Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Po rozpadu SSSR zůstala politicky aktivní, ale v letech 1995 a 2003 neuspěla ve volbách do Státní dumy, ale za stranu Jednotné Rusko byla v roce 2008 zvolena do regionálního parlamentu Jaroslavské oblastní dumy. V roce 2011 byla zvolena do Státní dumy, a v roce 2016 a 2021 byla znovuzvolena.