Proč ponořil Krista do moči. Rozhovor se známým umělcem Serranem

Ponořil kříž s Ježíšem do své moči a vyfotografoval ho. Tím vzbudil celosvětovou pozornost a nenávist. Ačkoli tvrdí, že na začátku tvůrčího procesu má málokdy jasnou představu o tom, kam směřuje, linie jeho tvorby je jasná: zajímá ho násilí v jádru civilizace. Ale nenávist není prostě zavrženíhodná. Bývá zdrojem síly, dokonce krásy. Andres Serrano, přední současný umělec, právě vystavuje v pražském Centru současného umění DOX.

Jste umělec spojený především s jedním dílem, s Piss Christ. Krucifix jste ponořil do nádoby se svou močí a tuto kompozici vyfotil. Neunavuje vás toto spojení? Je to práce z osmdesátých let, mezi Piss Christ a dneškem jste vytvořil tolik dalších děl…

Nevadí mi to. Naopak jsem rád, že existuje aspoň jeden obraz, který je známý i mimo svět umění. Je pro mě důležité netvořit jen pro ty, kteří se zajímají o umění, jsou kritici nebo sami umělci. Takže pokud lidé, kteří se v umění moc nevyznají, vědí, že jsem autorem Piss Christ, tak jsem vlastně rád. Umění je dnes uzavřený ostrov. Když se nějakému obrazu podaří vymanit z této uzavřené rezervace, je to fakt dobré.

Obrazem jste vzbudil mnoho vášní, agresi i násilné útoky na galerie, které jej vystavovaly. Mnozí jej považovali za blasfemický. Jeden umělecký kritik napsal, že jste sakramentální proměnil v exkrementální.

To jsou ale kecy. Neměl jsem v úmyslu vyvolat kontroverzi. Neustále mi někdo říká, že chci jen provokovat. To jsou ti, kteří nemohou znát mou práci. Vždyť jsem udělal spoustu veskrze neprovokativních děl. Když mi někdo říká, že mi jde jen o pozornost, musím se smát. Je tu snad někdo, kdo nestojí o pozornost? Já jen, že už nejsem nejmladší a moc takových lidí neznám…

Trváte na tom, že jste chtěl v divácích probudit pocit, jaké to je, být ukřižovaný – a to je celkem tělesná záležitost.

Tohle už je racionalizace. Tyhle úvahy přišly až po tom, co vše bylo hotové a lidé se mě ptali, co to má jako znamenat. A i já jsem si v tom potřeboval udělat jasno. Když tvořím, je to spíš v rovině intuice. Nepřemýšlím o tom, proč to dělám. Já bych myšlení vůbec nepřeceňoval. Prostě vím, že něco chci udělat. Tvůrčí proces je jako snění. Nejste to vy, kdo ovládá sen, sen ovládá vás. Podstatnější je v určité fázi jen snít, neplést do toho úvahy, co to má znamenat a kde je jaká pointa…

Z toho snu jste se už probral a dopadl do dost vzrušené reality, takže: jak to ten sen myslel?

Ukřižování je velmi, velmi bolestivý způsob smrti. Vytékají z vás všechny tělesné tekutiny. To je tak nějak jasné, jenže my jsme si tuto skutečnost uhladili do neškodného symbolu, který jsme včlenili do naší každodennosti, módy, průmyslu. Tuhle hrozivou skutečnost jsme vyprázdnili. Ta groteska, kterou jsem sehrál, měla kříži vrátit skutečnost.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.