Kolik jiných sektorů si takhle nárokuje, že kvůli solidaritě s nimi máme mít něco dražší? Umí si někdo představit politika holedbajícího se, že zabránil dovozu lacinějších cizích aut? ptá se Martin Weiss.
Foto: Shutterstock
1
Místopředseda slovenského parlamentu a šéf vládní Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko dostal pokutu do tisíce eur (zhruba 25.000 korun) a dvouletý zákaz ...
Jsme celkem zvyklí slýchat, že ten či onen ministr je v rukou lobbistů nějakého oboru. Na těch obviněních může něco být, dokonce se dá tvrdit, že je to v jisté míře nevyhnutelné a legitimní. Ale ministr zemědělství Nekula nasadil laťku hodně vysoko, když se stal doslova distributorem slevových letáků jednoho řetězce supermarketů. Z posměchu komentátorů ani některých politiků si asi mnoho nedělá. Ví to, co vědí řetězce – že slevové letáky fungují.
Je to zatím vrchol jeho marketérské práce. Její předchozí fáze byla reakcí na vysoký růst cen potravin. Ministr zcela ignoroval data státní instituce, kterou máme jako každá civilizovaná země na to, abychom věděli, co se v ekonomice děje – Českého statistického úřadu. Jak jsme v Echu psali, z dat ČSÚ jednoznačně vyplývá, že nárůst cen potravin jde v drtivé většině za výrobci a dodavateli potravin. Obchody k nim přirážely minimum, v některých případech i zvýšení velkoobchodních cen pokryly ze své marže.
Ministr na to nedbal a prezentoval svá „alternativní fakta“, řečeno termínem jedné Trumpovy mluvčí. A vyslal své inspektory do supermarketů, aby je tam potvrdili. To bude jistá část veřejnosti vždy nazírat příznivě. Řetězce jsou cizácké a v kdekom z nás je uložen prastarý lidový pohled, že zemědělec je našinec, který v potu tváře vytváří skutečné hodnoty, zatímco obchodník je podezřelý spekulant, který nás odírá. A přivlastňuje si nadhodnotu, jak říkali marxisti.
Realita je samozřejmě jiná, typickým člověkem vydělávajícím v zemědělství není sympatický rodinný farmář, ale agrobaron, nezřídka s kořeny v komunismu.
Ministr zemědělství taky ruku v ruce s příslušnou lobby zažehnal myšlenku vypuštěnou kýmsi z vládního tábora – konec daňové výjimky pro víno. Opět svou komunikaci postavil na obhajobě domácích vinařů a opět zcela faktuprostým způsobem. Vynechal totiž, že daň by se pochopitelně vztahovala i na dovážená vína. A platila by se z množství, nikoli z ceny. Takže by nejvíce zvedla cenu těch nejlevnějších „krabicáků“, jež jsou z dovozu, a relativně mnohem míň cenu kvalitnějších vín, pokud je tedy naši vinaři produkují.
A do třetice ministr ujistil veřejnost, že se u nás neprodává ukrajinská mouka. To je docela zvláštní příběh, jehož cesta médii začala někdy před rokem, a to v podobě, že válka na Ukrajině ohrožuje globální potravinovou situaci najmě v mnoha chudých zemích v Africe, jež se staly velkými dovozci ukrajinského a ruského obilí. Mezitím se cosi médii nezaznamenaného událo – s výsledkem, že dnes tu ve střední Evropě máme kvanta uskladněného ukrajinského obilí, které nás ohrožuje. Jak se obilná hrozba typu A proměnila v obilnou hrozbu typu B, zůstává nevysvětleno, ale hlavní je, že hrozba je tu. V tomto případě ještě obohacená o zjištění potravinářské inspekce na Slovensku, že v ukrajinské mouce byla zjištěna zakázaná látka.
Tady je opět realita o něco složitější. Pesticid Chlorpyrifos, který slovenská inspekce nalezla, byl v EU zakázán teprve v roce 2020. Takže taková mouka se zcela správně prodávat nesmí, ale asi to není tak, že bychom po jejím požití všichni zahynuli. Dokonce jsme ji pravděpodobně jedli, protože do svého zákazu to byl nejpoužívanější pesticid v Česku. Spotřebitelský test mouky v roce 2020 odhalil stopové množství této látky v mouce jednoho výrobce – kterého, to byste neuhodli.
Ale poté, co jsem vzdali hold marketingovým schopnostem ministra Nekuly, zkusme se na ty případy podívat ještě z jiného hlediska. Kauza s ukrajinskou moukou nám připomněla, že máme mouku, ale nejen ji, dražší než na globálním trhu. Je to důsledek nesmírně komplikované záležitosti jménem Společná zemědělská politika EU. Ta by se dala velmi zjednodušeně shrnout tak, že je to politický výraz solidarity se zemědělci. S evropskými, ale agrární lobby a čím dál tím víc i politici by ji rádi zúžili na solidaritu se zemědělci českými – to jsou všechny ty slogany o potravinové soběstačnosti.
V případě vína se to prezentovalo především jako solidarita s moravskými vinaři – i když víno se u nás pěstuje i leckde jinde, do věci se vedle Nekuly nejhlasitěji vložil jeho stranický kolega, jihomoravský hejtman Grolich (A nejjadrněji. „Tohle je fakt blbej nápad,“ napsal na Twitteru, kde zřejmě pražština již vytlačuje moravštinu. „Spotřební daň na víno na papíře možná vypadá jako geniální myšlenka. Vybere se víc na daních a ještě budeme bojovat proti zlému alkoholu. Akorát že vůbec.“ To se pozná mladý politik – digitální domorodec).
Na věc se lze dívat s empatií a uznat, že zemědělství má svou důležitost, své mimoprodukční aspekty, na nichž má záležet všem. Nechceme, aby se vylidnil venkov a zpustla půda. A vinařství je kultivovaný obor, nositel civilizace. Takže se nám ty vyšší ceny a ta výjimka pro vinaře (protože z jiných druhů alkoholu se spotřební daň odvádí) vyplatí.
Anebo se na to lze podívat chladnokrevně. Mimoprodukční aspekty má lecjaký obor lidského podnikání. V zemědělství pracují pouhá necelá dvě procenta zaměstnanců v Česku, z toho pětina cizinců. Kolik jiných sektorů si takhle nárokuje, že kvůli solidaritě s nimi máme mít něco dražší? Umí si někdo představit politika holedbajícího se, že zabránil dovozu lacinějších cizích aut? Kdo sleduje současnou architekturu, všimne si, že jedny z nejlepších nových realizací jsou návštěvnická střediska moravských vinic. Ale ta vína stále vycházejí ze srovnání s francouzskými, italskými, španělskými a dalšími víny za stejnou cenu špatně. Proč má mít jižní Morava na vinařskou politiku veto?
Asi ne, asi máme na ty práce související s půdou vybudované nějaké kolektivní podmíněné reflexy. Ale politici a lobbisté, kteří na této solidaritě parazitují, by je měli zneužívat opatrně. V dnešní politice postupně ubývají bariéry vůči krutosti. Dnes, kdy bude zdražovat všechno a státní rozpočet je před nárazem do zdi, se může stát, že akce vzbudí reakci a někdo začne zkoušet, nakolik by se dala krutost aktivovat právě proti zemědělcům.
00:01
