„Věda nesmí vyžadovat oddanost. Scientismus ohrožuje demokracii“
ROZHOVOR
Mnoho let byl Peter Strohschneider jedním z nejmocnějších lidí německé vědy. Dnes je kritikem těch vědců, kteří svým aktivismem riskují nejen své dobré jméno. „Dezolát“ demonstrující proti covidovým opatřením a vědec, který vyjde do ulic v bílém plášti, se vzájemně podmiňují. V knize Pravdy a většiny / Kritika autoritářského scientismu tvrdí, že scientistický pohled, tak rozšířený, a přitom málo reflektovaný, ohrožuje demokracii. Jak takový scientismus v praxi vypadá? Politická otázka se přeformuluje na problém vědecký, aby se následně mohlo argumentovat vědeckým konsenzem.
Peter Strohschneider, sám vědec, navíc bývalý předseda Německé vědecké rady i prezident Německé výzkumné společnosti, byl zkraje letoška jmenován Ursulou von der Leyenovou předsedou strategického dialogu pro evropské zemědělství. Jak sám bojuje proti pokušení přisuzovat vědě v politice větší význam, než jí náleží? A žijeme již v scientistickém, nebo ještě v demokratickém režimu?
Když člověk pohlédne do vašeho životopisu, záhy zjistí, že kráčíte po hranách. Na jedné straně jste literární vědec, na druhé vědecký manažer a nyní se angažujete také v zemědělské politice EU. Od literární vědy k zemědělské politice. Pomáhá vám působení v akademické sféře při politických jednáních? Nepředpokládám, že by vám byla kdovíjak platná literární věda…
Na literární vědě svá jednání v EU nestavím. Ale zprostředkovaně mi mé působení ve vědeckém managementu pomohlo hodně. Když jsem vedl Německou vědeckou radu (Deutscher Wissenschaftsrat) a poté i Německou výzkumnou společnost (Deutsche Forschungsgemeinschaft), měl jsem v obou případech před sebou shromážděný celý vědecký systém. Věda na dlani. Ohromilo mě, co vše existuje. Třeba jsem hodnotil infrastruktury pro vysoce výkonné počítače nebo Ústav potápěčské medicíny německých ozbrojených sil... A i jinak neustále předsedáte schůzím, kde se rokuje o věcech, o kterých máte mnohdy jen přibližnou představu. Přitom se na těch zasedáních vedou líté boje, protože jde o hodně peněz. Na vás pak je, abyste sledovala, jak se tvoří soudy, musíte dbát na to, aby lidé argumentovali férově, a především zprostředkovávat konflikty.
A jak jste se ocitl v politice?
Jednou večer před čtyřmi lety mi zavolali lidé od kancléřky, to bylo poté, co mi už skončilo funkční období v Německé výzkumné společnosti. Prý se do sebe pustili zemědělci a ekologové a ustavuje se komise. Já ji mám vést. Hned jsem vyhrkl, že o tom mnoho nevím. Odpověď zněla, že to je podmínka, protože díky tomu budu neutrální.
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.